„K lepší budoucnosti se nelze promlčet,“ říká dramatik a publicista Karel Steigerwald, spoluautor výzvy Týdny občanského neklidu, která nyní koluje po republice. Komentátor Reflexu Bohumil Pečinka s ním v zítřejším vydání Reflexu polemizuje, jestli nestřílí mimo terč a naopak, jestli nejsou v roli užitečných idiotů.
Bohumil Pečinka: Jak se přihodilo, že vy, velký ironik, jste spoluautorem hodně přepjaté petice Týdny občanského neklidu. Chcete imponovat mladým holkám v divadle, nebo fakt cítíte, že jde „o podstatu demokracie?“
Karel Steigerwald: Nic z toho. I velký ironik se někdy naštve, to stačí. Znáte to, kapka po kapce… Ale tomu dokumentu bych neříkal petice. Text vyplynul z debaty několika lidí, kteří se náhodně potkali a došli k tomu, že když se nevyjádří, budou sami před sebou vypadat jako ovce. Řekli si, že zveřejní své úvahy a obavy. Možná je bude někdo další sdílet. Tak to dohromady sepsali. Je to velice osobní text. Je na každém občanovi, co si s ním počne. V preambuli našeho vyhlášení o tom píšeme víc.
B. P.: To píšete. Je to takových 2000 slov z roku 1968, ale v úplně jiné situaci. Formulace, jako je například organizovat v místech občanská shromáždění na podporu demokracie nebo podepsané výzvy zasílat výboru na obranu demokracie, popřípadě, když to bude nutné, stávkujme, to je jako z pera Ludvíka Vaculíka. On ale 2000 slov psal v předvečer hrozící okupace ze strany Ruska. Myslíte, že opravdu něco takového od Číny nebo Zemana hrozí?
K. S.: Že je to jako z pera Ludvíka Vaculíka? No to chápu jako pochvalu. My nereagujeme na to, co nám hrozí od Číny, nýbrž na to, co nám hrozí od našich politiků. Co hrozí od Zemana, víte sám dobře, ne? Ano, opičíme se po Vaculíkovi s myšlenkou, že lidi se mají o své věci starat. Když jen čučí na televizi, nemohou se pak divit.
B. P.: Kdyby nečučeli, tak zase nemáte diváky, ale to jen na okraj. Pojďte si celou kauzu vzít postupně. Podle mě je to primárně spor uvnitř vlády. Jedna část (ČSSD) byla ujištěna, že druhá část (KDU-ČSL v čele s ministrem Hermanem) nepřijme dalajlamu na vládní úrovni, což ani exprezident Havel nedělal. Herman to výslovně slíbil ministru zahraničí, ale v době jeho nepřítomnosti to porušil a dalajlamu přijal na ministerstvu kultury. Pak teprve následoval servilní dopis čtyř ústavních činitelů Číně a Zemanovo humpoláctví vůči panu Bradymu. Nebyli jsme spíš svědky bojů různých klik uvnitř jedné vlády než „ohrožení demokracie“ jako takové?
K. S.: To jsou politické otázky. Ty ať řeší náš politický svět. Zaorálek říká, Herman mi slíbil, Herman říká, nic jsem neslíbil. Tohle je nám jedno. My říkáme dost hulvátství a zpět k demokratickému světu. Do Číny nebo Ruska nechceme, i kdyby nám dávali ropu zdarma. Naše „politika“ je orámovaná jediným tématem: zůstat v euroatlantickém společenství ekonomicky, kulturně a bezpečnostně. Tisíc let tam patříme, komunisté nás stěhovali k Moskvě, najednou nás začínají nějací noví ptáci stěhovat do Číny. Požadavek odhulvátštět prezidenta je třešnička navíc. Ostatní ať si dělá politika. Máme ještě demokracii.
B. P.: Nemáte obavy, že jste naskočili na provokaci ministra Hermana vůči jiné části vlády? Rozumíte, jestli jste z čistě politického konfliktu neudělali morální kýč boje za demokracii?
K. S.: Podebraný termín „provokace ministra Hermana“ mě zaráží. Je to ze slovníku z úplně jiných časů, než dnes máme. Ostatně on i termín „morální kýč boje za demokracii“ je dost kýčovitý. A tlaky na Východ, už jich je dost, nejsou morální kýč.
B. P.: Promiňte, ale co dělal ministr Herman, když tato vláda před rokem podepisovala strategickou spolupráci s Čínou? Seděl, koukal a byl rád, že je rád. Proč z ní nevystoupil, když to pro něj bylo tak morálně nepřijatelné? Tím kýčem myslím, že vy, autoři dokumentu Týdny občanských nepokojů, jdete s kanónem na komára a hned mluvíte o ohrožení demokracie a stavíte barikády ducha. Proto za tím cítím to dojetí z vlastního dojetí, což je podstata kýče, o němž píše váš velký učitel Milan Kundera. Taky za tím vidím kus intelektuálního snobismu – udělat si každý podzim dobře nějakým veřejným vystoupením, kde si stále titíž lidé vydávají potvrzení o své občanské dokonalosti. Vždyť by velké cestovky mohly posílat do Prahy turisty s oznámením: mezi 28. říjnem a 17. listopadem pravidelné občanské nepokoje. Vstup zdarma. Zábava zaručena.
Velkou polemiku Bohumila Pečinky a Karla Stigerwalda si přečtěte v novém tištěném Reflexu, kerý vychází ve čtvrtek 3. listopadu.
