S většinou toho, co stojí v petici „Týdny občanského neklidu“, se mohu ztotožnit. Jen považuji skoro za jisté, že v dnešní facebookové roztěkané době se týdny neklidu změní v pár dnů roztroušených protestů. Nikdo do ulic na delší dobu nevystartoval. Navíc terč odporu je zástupný - pro směřování země nebude tak důležité znovuzvolení či konec Miloše Zemana, ale volby do Poslanecké sněmovny, které by se měly uskutečnit v říjnu příštího roku.
Pokud by se měly „Týdny občanského neklidu“ proměnit ve skutečně vlivný akt, který by změnil českou politiku, musela by se jich naplno a dlouhodobě chopit nějaká relevantní politická síla, či rodící se nové hnutí. Jenže ani k jednomu to zatím nesměřuje, i když vím, že tvrdit to již teď, může být velmi ošidné.
Miloš Zeman a jeho lidé na Pražském hradě udělali toho v posledních letech dost, aby vyhnali některé lidi do ulic. Společnost je nadále silně polarizovaná, není problém vyvolat protesty všeho druhu.
Prezident Zeman si ale u toho pouze umně přisvojil i to, co mu nepatří. Už se o to pokoušeli také Václav Havel a Václav Klaus. O směřování země a jejím vývoji totiž rozhodují v návaznosti na volby především vláda a Poslanecká sněmovna. Alespoň mediálně je ovšem dokázal Hrad často přetlačit.
Namířit odpor na Zemana je populární a poměrně jednoduché. Složitější už se ukazuje boj s Andrejem Babišem. Jenže právě hlasování do Poslanecké sněmovny na podzim příštího roku více ukáže, v jakých koridorech se bude české politika (i ta k tolik rozebírané Číně) pohybovat. Stačí rozhodnější a mezi sebou méně soupeřící vláda a na Pražském hradě budou mít okamžitě obrovské problémy. Větší, než by se jim dnes mohlo zdát.
Ale k tomu nejsou „Týdny občanského neklidu“ nasměrovány.
Naopak zneklidňující je, že i na dobře míněné protesty se často přilepí lidi, kteří protestují proti všemu a vždy. Například bývalý ministr vnitra Jan Ruml. Profesionální revolucionář do každé doby a do každého počasí.
Nebo Michal Horáček, který ihned pochopil, že mu to pomůže v jeho prezidentské kampani.
Strašidelné pak je, že třeba krasobruslař Tomáš Verner se objeví na pódiu při demonstrativní taškařici, která byla zorganizována při vysílání jeden den cenzurované Show Jana Krause. Ten samý Verner, který dnes protestuje proti vládě a Miloši Zemanovi a jejich pročínské politice, tančil v roce 2011 za peníze v severokorejském Pchjongjangu na festivalu Paektusan pro zločinný režim masového vraha Kim Čong-ila. Je naprostým výsměchem, aby dnes „bojoval“ za demokracii.
Petici „Týdny občanského neklidu“ podepsalo k 10 hodině dopolední v úterý 31. října necelých 21 tisíc lidí (pocházeli ze 16 tisíc různých IP adres, takže některé podpisy mohou být i dvojí). Není to málo, ale není to ani moc. Vyhlašovatelé jistě čekali mohutnější odezvu. Čtvrtina podpisů má pocházet z Prahy, což odpovídá rozložení politických názorů země.
„Týdny občanského neklidu“ se proto zřejmě změní pouze v nějaké protesty při svátku 17. listopadu. Jinak budou týdny dál plynout v narvaných obchodních centrech (Vánoce na krku) a nekonečné politické diskuse budou pokračovat v hospodách. Ovšem tam je „občanský neklid“ permanentní.
