Největší problém Evropské unie je to, že nedodržuje vlastní pravidla. Proto má tak velký problém s masovou migrací. Tvrdí to bývalý policejní prezident a současný kandidát ODS na hejtmana v Královéhradeckém kraji Martin Červíček. Co soudí o situaci v policii, o sporu ministrů a Robertu Šlachtovi?
Svůj odchod od policie jste opakovaně vysvětloval i tak, že už tam pro sebe nevidíte žádnou výzvu. To zní, jako kdybyste měl už všechno hotové.
Já potřebuji vědět, že to, co dělám, má nějaký smysl. Po ukončení mé mise v pozici policejného prezidenta a v následném období ale postupně začalo platit, že své zkušenosti a energii lépe uplatním jinde.
Jinými slovy, sestup z vrcholné pozice pro vás znamenal, že některé věci už se vám u policie nemohou podařit?
Opravdu jsem vždycky všechno dělal na plný pecky. Všechny problémy u policie jsem se snažil řešit. Udělal jsem určitě mnoho chyb, ale nikdo nemůže říct, že bych se někdy na něco vykašlal nebo že jsem nedělal maximum pro to, abychom se jako policie zvedli. My jsme tenkrát ryli držkou v zemi, neměli jsme peníze, policie měla málo lidí a byla rozhádaná. Já jsem rád, že jsme za dobu mého prezidentování s kolegy zlepšili vnitřní atmosféru a fungování a že se zase vůbec začalo policejně pracovat.
Co bylo předtím?
Předtím to bylo pořád jen povídání o penězích, o tom, co nás čeká, samé hrůzostrašné scénáře. A my jsme začali v roce 2012 policii skutečně zvedat. V momentě, kdy skončíte jako policejní prezident, není nic špatného na tom, že jdete o stupínek níž a například děláte ředitele královéhradecké policie. Ale brzy jsem získal dojem, že policie začíná být řízena trochu jinak a má trochu jiné priority.
Můžete být konkrétnější?
Nehodí se, abych hodnotil současné vedení policie. Umím si představit ty komentáře, kdybych se jako bývalý policejní prezident vyjadřoval o lidech, s nimiž jsem ještě nedávno spolupracoval. Ale řeknu něco jiného. Vedl jsem policii v době, kterou považuji za jednu z nejhorších, co se týče podmínek pro práci, nedostatečného rozpočtu, rozhádanosti uvnitř i navenek. To zanechávalo pachuť v atmosféře policie. A když tohle všechno absolvujete, za určitých okolností ve vrcholné pozici skončíte a jdete dělat šéfa do Královéhradeckého kraje, po tom všem zkrátka nesmíte mít pocit, že vaše názory už nikoho nezajímají, že nemáte možnost aspoň se spolupodílet na dalším fungování policie. A já jsem právě tento pocit získal. Získal jsem pocit, že mám být krajským ředitelem, ale nemám celostátnímu vedení do ničeho mluvit. Není v tom žádná naštvanost, nic osobního — dál držím palce všem nástupcům, protože vím, jak složité je řídit policii. Stále se chci podílet na tom, jak bude bezpečnost v České republice vypadat za několik let, ale už z jiné pozice.
Je změna řízení policie jedním z důvodů, proč se policie znovu dostala do stavu rozhádanosti? Zdá se, že tu jsou dvě různé skupiny, které se chtějí mít navzájem pod kontrolou. Spor Tuhý versus Šlachta a přesah do politiky je nevídaný. Zdá se, že ministr financí si chce postavit vlastní policii. To už je trochu vymknuté z kloubů, ne?
Letní příběh okolo reorganizace policie je neuvěřitelný. Je neuvěřitelné, že se něco takového může dít. O reorganizaci policie se uvažuje posledních deset let. Asi každému je jasné, že nějaká organizační změna je potřebná, a dokonce jsem přesvědčen, že to nemá skončit jen sloučením dvou útvarů. My jsme uvažovali o vytvoření jakési české FBI. To znamená všechny celorepublikové útvary skloubit do jedné struktury, předefinovat oblasti, jimž se budou věnovat. Protože organizovaný zločin se mění. V principu je tedy myšlenka reorganizace správná. Na druhou stranu Policejní prezídium podcenilo vysvětlování, komunikaci, takhle se reorganizace u policie dělat nemá. Jednotliví představitelé, jak policejní prezident, tak Robert Šlachta, měli zachovat co největší míru profesionality, neměli do toho pouštět emoce.
A role politiků?
Bohužel do toho ještě vstoupili politici a to je další šílenost. Místo odborné roviny to sklouzlo do politického handrkování. Odpovědnost za policii nese ministr vnitra a policejní prezident. Měli připustit odbornou diskusi a po ní měl prezident bouchnout do stolu, říct, že za to bude vypadat takhle a ponese za to odpovědnost. Určitě by to celé nemělo takovou pachuť, jakou ji má teď. Na druhou stranu to, co předvedl ministr financí Babiš, je něco neuvěřitelného. Já chápu, že se mu některé věci nemusí pozdávat. Dokonce chápu i to, že v některých věcech může vidět motiv, který by bylo fajn vysvětlit ze strany vedení policie a ministra vnitra. Ale přece se nemohou dva představitelé exekutivní moci pustit do souboje o policii. Umím si představit, jakou atmosféru to zanechalo v policejních útvarech. Teď policie neví, co bude dál. Zůstanou útvary tak, jak jsou? Změní se vedení? To všechno oslabuje akceschopnost policie. A to v době, kdy se Evropa ocitá v úplně jiné bezpečnostní situaci, než na jakou jsme byli zvyklí.
Co by teď měla dělat policie kvůli změněné bezpečnostní situaci?
Měla by se spolu se zpravodajskými službami připravovat na daleko větší rizika, jež jsme v Evropě ještě nezažili. Měli bychom mít rozklíčováno všechno, co se týče migrační vlny, dílčích projevů terorismu a násilí, a to chvíli trvá. Musíte na to připravit útvary, musíte získat lidi, kteří budou umět pracovat s informacemi. Je strašně důležité mít informace o tom, zda nám hrozí riziko od extremistických skupin, nebo osamělých vlků a podobně. A tohle nestačí napsat do nějakého pokynu, vy k tomu musíte ty útvary přesvědčit a nasměrovat, naučit se některé věci dělat jinak. Místo toho se tady hraje velká šachová partie o to, kdo bude mít větší vliv v policii.
Je kvůli tomu Česko ohroženější?
Jsme součástí evropského prostoru a situace v něm je jiná, než byla před deseti lety. Nemyslím si, že České republice teď akutně něco hrozí. Ale bezpečnostní prostředí se musí připravit na to, že něco nového hrozit bude. Musí se naučit zasahovat. Musíme být o krok napřed a to je dlouhá práce. Migrační vlna byla v mnoha ohledech obrovský problém. Ten nejzásadnější spočívá v tom, že na vstupu do Evropy jsme neidentifikovali opravdové uprchlíky a nebyli jsme schopni zjistit cokoliv nejen k uprchlíkům, ale i k ostatním migrantům. Proto o jednom a půl miliónu lidí, kteří loni do Evropy přišli, nevíme skoro nic.
Bylo reálné prolustrovat takové množství lidí?
Kdyby tu nebylo to živelné „přijďte sem a my se o vás všechny postaráme“, kdyby průběh imigrace byl takový, jaký předpokládají schengenské a dublinské smlouvy, tak ano. Evropa měla vytvořit záchytná zařízení, kde by probíhaly primární procedury a kde by se dalo zjistit mnohem víc o lidech, kteří o ochranu v Evropě žádají.
Byla bezpečnost obětována politice prvoplánového dobra?
Jistě. Já jsem pro to, abychom se v Evropě o skutečné uprchlíky postarali. Ale přece všichni tušíme, že v tom miliónu a půl lidí nebyli všichni opravdoví uprchlíci. Jsou tam lidé, kteří zkrátka přišli za lepším životem i z jiných pohnutek. Já to neodsuzuji, ale ať to někdo posoudí a řekne, zda má ta konkrétní osoba právo na mezinárodní ochranu. Jenže ta živelnost a metoda „pojďte všichni sem a my se tady o vás v Německo postaráme“ způsobily to, že neproběhly věci, na nichž se evropské státy domluvily, když stvořily Schengen a uzavřely dublinskou dohodu. Evropa sama porušila závazky, ke kterým se přihlásila. Zpravodajské služby dnes musí všechno složitě dohánět a je to pro ně mnohem těžší.
Souhlasíte tedy s postojem české vlády ke kvótám? Dalo se z českého pohledu udělat něco jiného?
Neúčastnil jsem se těch jednání, takže to moc nemohu komentovat. Ale Česko mělo už od začátku ještě hlasitěji volat po tom, aby nedošlo k nekontrolovanému vstupu migrantů na území jednotlivých států Evropy. Zároveň v českém hlase nemělo znít jenom odmítání kvót. Od začátku jsme měli více kritizovat obcházení pravidel, jež platila. Neobstojí argumenty, že tak velké množství lidí by jinak nešlo zvládnout. V momentě, kdy projevíte slabost, což Evropa projevila, tak nepřijde milión, ale milión a půl lidí. Dodržování principů by bylo velmi náročné, protože všechny země by musely pomoci Maďarsku, Řecku nebo Itálii se zvládnutím prvotního náporu. Ale nemělo by to tak fatální následky. A to nemluvím o tom, že toho zneužil i organizovaný zločin. To všechno svým postojem zjednodušil Brusel. Celá migrační vlna se pravděpodobně bude opakovat.
Zásadní problém tedy je, že Evropská unie nedodržela domluvy?
Když uzavřete dohodu, tak ji musíte respektovat. Nemůžete si myslet, že nějaká další dohoda to vyřeší. Když jednou nedodržím dohodu, jak mohu dodržet další? Právě to ale předvedla Evropská unie. A mimochodem — předvedla to EU, nebo kancléřka, která mluvila za koho? Za Německo, nebo za Unii? To mi vlastně na fungování Evropské unie vadí nejvíc. Já jsem hrdý Evropan, jsem rád, že jsme součástí Evropy…
Evropy, nebo Evropské unie?
Říkám Evropy. Myslím si, že fungování Evropské unie má ještě šanci doznat nějakých změn, aby bylo akceschopnější. EU musí projít nějakou restrukturalizací, systémovou, kompetenční. Vezměte si dva obrovské problémy — migrace a euro. Jak dlouho trvalo strukturám Evropy, než se začaly alespoň domlouvat na nějakém řešení. To je špatně. Kdybychom řešili strategické věci, a ne hlouposti okolo, měli bychom kapacitu řešit důležité problémy rychleji. To vyčítám Evropské unii.
V souvislosti s vámi se objevily i titulky o czexitu…
Já se musím ohradit, nikdy jsem neřekl nic o českém vystupování z Evropské unie. Jestli EU nezmění základy svého fungování, tak možná bude přibývat zemí, jež budou hledat jinou alternativu. Já ale zatím alternativu nevidím. Když budu mít na výběr, jestli Moskva, nebo Brusel, tak přes všechny problémy řeknu: Zaplať pánbůh za Brusel. Ale nemůžeme jen přihlížet tomu, že EU v zásadních věcech nefunguje. Myslím, že nastal čas mluvit o některých věcech otevřeně, ale to neznamená, že máme z EU vystoupit. Hlavně si už přestaňme říkat, že to nějak dopadne. Ono to totiž dopadne, ale jak? Nefunkční Evropskou unií, která bude ve světě slabým hráčem.
Rozhovor s Martinem Červíčkem si přečtěte v tištěném Reflexu, který vychází ve čtvrtek 22. září.
