Systém komunálních voleb je klamavý a zbytečně komplikovaný, tvrdí odborník na lokální politiku
V pátek ve 14 hodin se po celé zemi otevřely volební místnosti. Víc než šest tisíc obcí volí v komunálních volbách, ve 27 obvodech se zároveň volí třetina Senátu. V čem je specifická struktura českých municipalit a jak vypadá debata o reformě jejich postavení? A v jaké kondici jsou jednotlivé celostátně působící strany, u nichž se povětšinou zdá, že je pro ně důležitější marketing než lokální struktura? V rozhovoru, ve kterém politolog zpovídá dalšího politologa, odpovídá odborník na komunální politiku z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Jakub Čapek.
Má Česká republika příliš autonomních obcí?
To hodně záleží na perspektivě. Když se na ten počet podíváme optikou nejmenších obcí a lidí, kteří v nich žijí, tak většina z nich pravděpodobně řekne, že to problém není. Budou často hrdí na to, že mají svoji vlastní obec, je to otázka identity. A právě tahle hrdost, i třeba na to, že na úrovni své obce zvládli sestavit kandidátní listinu, je důvodem, proč se ve větší míře zatím nepodařilo prosadit slučování obcí. To je totiž něco, co si malé obce prožily za komunismu. Nelíbilo se jim to a jsou na to háklivé.
Když se na to ale podíváme z makropohledu, tak musíme uznat, že těch obcí v České republice (samostatných je přes šest tisíc – pozn. red.) je prostě moc. Ten hlavní důsledek, který česká municipální struktura má, je nepraktičnost. Spousta malých obcí nedokáže vyhovět zákonným požadavkům, které jsou na ně kladeny. Když pak potřebují realizovat nějaké větší investice, typicky týkající se nakládání s odpady, tak na to jednoduše nemají peníze. Podobné je to i u zřizování škol a školek.
Existuje něco, co centrum může udělat, aby jim v zajišťování takových potřeb a naplnění zákonných požadavků pomohlo?
Důležitá je už ta samotná možnost sdružovat se ve společenstvích obcí. Zatím nedokážeme ty malé obce donutit, aby se do větších celků spojovaly, ale může být motivační vidět, jaké pozitivní účinky taková spolupráce má. Může to do budoucna vést k pozitivnímu trendu. Je to asi nejvíc, co se za současného nastavení dá dělat. Když ten institut společenství obcí vznikal, bylo jich šest nebo sedm. Za poslední rok se ale hodně rozrostl, případně se rozšiřují stávající společenství. Další možnost je, že na řešení tohoto problému centrum použije sílu. Začaly by se víc řešit obce, které mají problém se zřizováním škol, případně se spádovostí. Jsem ale toho názoru, že taková represe není dobrá cesta. Nikdy to nemůže být lepší než řešit problémy na bázi dobrovolnosti.
K tomu příběhu české decentralizace nepatří jen obce, ale taky kraje. Často se mluví o tom, jestli krajské volby mají smysl, v tom se odráží debata, jestli je legitimní jejich existence. Dá se říct, jak obecně funguje spolupráce mezi obcí a krajem? Která z těch územních jednotek je důležitější z hlediska dopadu na to, jak se lidem žije?
Obce a kraje jsou propojené hlavně v záležitostech, kdy kraj na území konkrétní obce něco zřizuje. To jsou typicky školy. Většinou je to ale tak, že důležitější roli kraje vidíme ve větších městech. Ty malé obce často nedostávají informace z toho, co se na kraji děje, protože v jejich zastupitelstvech nemají své reprezentanty, to ty větší ano. Stačí už, aby někdo z okresního města byl v krajském zastupitelstvu, a ten rozdíl je vidět. Ostatně i významnější komunální politici, kteří kandidují v krajských volbách, tohle často zmiňují: že hlavním důvodem pro ně je zajistit tok informací směrem do své obce, chtějí být u toho, když se rozhoduje o penězích.
Pracuji teď na výzkumu, který se zaměřuje na integraci ukrajinských uprchlíků na úrovni českých obcí. A často slýchám, že ty obce zůstaly samy, že žádnou podporu od kraje nedostaly, nebyla tam ani podpora od celostátní úrovně. Ten problém byl jak finanční, tak metodický. A když už něco přišlo, většinou zejména menší obce neměly dostatečný silný administrativní aparát na to, aby ten nápor zvládly. Znamená to, že malým obcím často chybí uvolněný starosta, ale také administrativní pracovníci. A tím se vracíme k tomu, že dává smysl právě společenství obcí. To totiž nabízí třeba institut „létajícího úředníka“, tedy člověka, který je pro administrativu sdílený mezi několika obcemi. Takový člověk může starostovi hodně ulevit a zároveň v obci se 100 obyvateli nemusí pracovat na plný úvazek.
Obecně se dá říct, že lidé vnímají svoji obec jako důležitější než kraj. Máme navíc některé kraje, které jsou trochu problematické, vytvořené shora. Typicky to je Karlovarský kraj. Je to trochu vyloučená lokalita, Karlovy Vary nejsou dostatečně silné krajské centrum. Podobné je to na Vysočině. Té se teď odborně věnujeme, zaměřujeme se na obce, které jsou tam jen těsně u hranic s Jihočeským krajem. A především starší lidé nám říkají, že jejich identita je spíš jihočeská. Studovali v Českých Budějovicích, nemocnici mají v Jindřichově Hradci. A opravdu jim vadí, že se vzaly chudé okresy z jižních Čech i Moravy a vytvořily kraj. Ani pro ně Jihlava není dostatečně silné regionální centrum.
Fragmentovaná struktura českých obcí je jeden problém. V politologické debatě se ale často mluví i o volebním systému, který je v případě komunálních voleb specifický. Politolog Tomáš Lebeda (dnes poradce prezidenta Petra Pavla – pozn. red.) napsal v roce 2009 odborný článek s titulkem „Komunální volby klamou“. Jsi téhož názoru? A pokud ano, jsou víc oklamaní voliči, nebo kandidáti?
Spíš voliči. Protože kandidáti už se s tím systémem naučili kalkulovat. Vezmu si příklad jihočeského Oslova, obce, kde žijí přes tři stovky obyvatel. Je tam devět lidí v zastupitelstvu, většina kandidátních listin má čtyři členy a historicky existovala i jedna listina se dvěma členy. Jenže takový aktér nemá šanci díky následnému přepočtu získat mandát. Pro to, aby na něj dosáhli, potřebují kandidátní listinu naplnit. Takže se přizpůsobili. Dokonce jsou teď i případy hnutí, která mají přímo v názvu to, ať jim lidé dají takzvaný „velký křížek“. Tedy ať volí celou stranu, ne jen samostatné kandidáty. Tím se ta strana jako celek posílí, má pak větší šance.
Naopak pro voliče je to těžší. Často si neuvědomují, že když dávají křížky lidem na různých listinách, stejně tím de facto dávají hlas lídrovi těch listin. Spousta lidí taky neví, že ve volbách nerozhoduje přímo o svém starostovi. Někteří automaticky předpokládají, že nejsilnější strana bude mít starostu, že se jím stane ten, kdo získá nejvíc křížků. Ne vždycky to tak ale je. A v neposlední řadě je ten systém složitý i pro členy volebních komisí. Je tam větší nepřesnost ve sčítání hlasů, bylo zaznamenáno několik případů, kdy kvůli chybám hlasy prostě propadly.
Takže ano, ten volební systém je klamavý, je zbytečně komplikovaný.
Ty jsi zmínil to, že někteří lidé můžou mít pocit, že ve volbách volí starostu. To asi souvisí i se silnou personalizací, hlavně v malých obcích. Za tři týdny čekají komunální volby i Slovensko. A Slováci si starostu volí přímo. Mělo by něco takového smysl i u nás? Vede se taková debata?
Ta debata se vedla minimálně dvakrát před rokem 2010. Zásadní limit je to, že velké obce to svorně odmítají. Do celého toho systému to přidává dost nespolehlivou proměnnou. Mění to něco, na co jsou zvyklé. Klíčové tam je formování koalic. Kdyby se zavedla přímá volba starostů, udělá to nepořádek. Ve většině velkých měst teď vyhrává hnutí ANO. Zároveň ale pořád funguje to, že se často ostatní strany spojí proti němu. A kdyby se neskládala koalice na základě většiny v zastupitelstvu, vzniknou tady dva paralelní mocenské systémy. Na místní úrovni by tím vznikla kohabitace. To by pro spoustu míst bylo až paralyzující.
Vzpomínám si na vtipnou poznámku, kterou k té debatě měl Petr Gazdík (někdejší významný politik hnutí STAN a dlouholetý starosta Suché Lozi – pozn. red.). Ten řekl, že by ta hranice počtu obyvatel pro zavedení přímé volby starosty měla být stanovena přesně počtem obyvatel Suché Lozi, jeho vlastní obce. Je to narážka na to, že se dlouho ta debata vedla bez odborných podkladů. Jeden z mála přinesl politolog Petr Jüptner, který poukázal na to, že v jednom z těch návrhů by se prakticky zkopíroval ten slovenský systém. Ale ukázalo se, že by to v našich podmínkách skutečně nedávalo smysl.
Zkusme se na ty letošní volby podívat trochu z makropohledu i trochu v kontextu delší časové řady… Struktura českých obcí je danost. Která z celostátně působících stran se jí dovedla nejlépe přizpůsobit?
Na to nemám jednoznačnou odpověď. Dlouho jsme tu měli hegemonii ODS a ČSSD, dnes je ten systém víc fragmentovaný. Myslím si, že dobře v něm funguje ODS. Dokáže třeba ovládat většinu zastupitelstev v Praze, to je důležité. Je to sice specifická část republiky, ale něco to o té straně vypovídá. Spolu s tím ale ODS v poslední době na komunální úrovni trpěla tím, že jí odešlo několik lidí do Trikolory a do Našeho Česka. Dobře ale dokážou v tom systému fungovat také lidovci. Mají svoje bašty a uvědomují si, že v některých místech, hlavně ve větších městech, prostě nezvítězí. Kandidují dohromady s někým jiným a docela dobře jim to funguje.
Zajímavé je, jakou strategii volí ANO. Má dobře rozeznatelné billboardy, zároveň ale špatně zapamatovatelné kandidáty. Je vidět, že je tam pořád důležitá osobnost Andreje Babiše. Dokážou získat hodně mandátů, co už jim tolik nejde, to je právě povolební jednání a skládání koalic. A dobře to dokáže zvládat i STAN, která vychází z komunální úrovně. Asi se nedá přímo říct, že by se nějaká strana orientovala o dost lépe než jiná.
Zajímají mě specificky tři z těch stran, které jsi teď zmínil: Naše Česko, ANO a lidovci. Když začneme u Našeho Česka, tak dlouhodobě víme, že základna Martina Kuby je v jižních Čechách. Nicméně staví kandidátky i jinde. Třeba v Berouně hodně pozlobil místní ODS. Proč expanduje? Může to být součást snahy ukázat, že Naše Česko není jen jihočeská strana?
Ano, myslím si, že o tom to přesně je. Že ambice Martina Kuby nejsou jen v Jihočeském kraji. Kdyby to tak bylo, mohl zůstat v ODS jako disentní hlas. Kandiduje jinde právě proto, že jeho ambice jsou větší. Na mnoha místech přetahuje zajímavé kandidáty, spolupracuje třeba s hejtmanem Martinem Netolickým. Je to samozřejmě paradox, spojuje se s někdejším největším nepřítelem, sociální demokracií, ale taky to svědčí třeba o kondici SOCDEM…
Z jihočeských obcí pro něj budou nejdůležitější České Budějovice. Ačkoliv kandiduje i jinde, právě v Jihočeském kraji potřebuje ukázat sílu. Ale spolu s tím musí ukázat, že je relevantní silou pro celostátní politiku. Tam směřují kandidatury do Senátu. Vypadá to, že dobře pro jeho hnutí dopadnou Strakonice. Kdyby k tomu získal ještě třeba druhého senátora, může říct: my jsme celostátně důležití.
Z hlediska dlouhodobější strategie mě zajímá pozice hnutí ANO. Mluvil jsi o tom, že se často stává, že ho ostatní strany obcházejí. Určitě to souvisí i s chováním Andreje Babiše. V Praze teď ostatní strany spolupráci s ním odmítají, jinde, třeba v Plzni, s ním v koalici jsou. Pozoruješ za tu dobu, co se ANO celostátně etabluje, změnu jeho strategie?
To má podle mě dvě roviny. Ta strana už je nějak etablovaná na komunální úrovni. Ti lidé se tam poznali, vybudovali nějaké osobní vazby. Specifická je ale Praha, kde by ta koalice byla hodně viditelná a pro mnohé nepřijatelná. Zároveň čím dál tím víc slyšíme – i od představitelů těch etablovaných stran – že ta komunální politika by neměla být tak ideologická. I proto si myslím, že vzhledem k tomu, že zastupitelů ANO pravděpodobně bude dál přibývat, tak ten étos koalice proti němu bude oslabovat. A v tom si myslím, že je změna proti dřívějšku. Že o síle těch osobních vazeb mluví už i ANO samotné.
Zajímá mě taky nepřehlédnutelná kampaň lidovců. Myslíš si, že ta markentingová vlna, rebranding, vytvoření „nových lidovců“, má pro tu stranu na místní úrovni nějaká rizika?
Myslím si, že tolik ne. Jejich voliči jsou samozřejmě hodně konzervativní, často i děti jejich tradičních voličů tu stranu volí, vytváří se tam komunity kolem těch, kdo chodí do kostela. Asi to teoreticky může někoho pohoršit, ale myslím si, že by to hrozilo zejména u těch, kdo sociální sítě vůbec nemají a nepoužívají. Pro mladší voliče to může být naopak v mnoha ohledech sympatické. Můžou podpořit stranu, která není skanzenem, stranu, která ukazuje, že má nějakou budoucnost. Takže chápu, že pracuje s touto linkou, je to určitě i součást senátní kampaně Jana Grolicha.
U komunálních voleb se často mluví o tom, že se jejich vítězem může prohlásit skoro každý. Budou dominovat nezávislí kandidáti a jejich sdružení, to už víme teď. Když to ale obrátím – je nějaká strana, které komunální volby prostě nesednou?
Strany se můžou prohlásit za vítěze komunálních voleb z tolika různých pohledů, že si myslím, že žádná taková strana vlastně neexistuje. Stačí říct, že mají historicky nejvíc starostů, a za úspěch to prohlásit. Můžeme se asi bavit o stavu TOP 09, protože ta prakticky nikde nejde do těch voleb samostatně. Člověka dokonce ani během té kampaně nemusí hned napadnout, že se v těch formacích topka skrývá – často kandiduje v aliancích, kde není vůbec viditelná. Třeba v Písku existuje kandidátka ONA Písek, ženská kandidátka. Vizuálně se jen těžko odliší od časopisu ONA DNES (pondělní příloha deníku MF DNES – pozn. red.). Tam nikdo ani pořádně neví, že TOP 09 je její součástí. Tahle neviditelnost škodí. Ale myslím si, že třeba Piráti už si ani o tolik pohoršit nemůžou, už minule hodně ztratili. STAN měl zase dlouhodobě problém s Prahou, teď to ale vypadá, že má šanci na primátora. A SPD a Motoristé? Ti se z mého pohledu můžou prohlásit za vítěze úplně kdykoliv.
