Ondřej Neff: Můj hrob bude rozžhavená země. Umělá inteligence píše lépe než já

Píšete už přes tři dekády sci-fi o budoucnosti, ale česká realita někdy působí absurdněji než nejdivočejší vize. Co vás děsí víc: směřování technologického vývoje, nebo lidé, kteří ho řídí?

Vysloveně mě neirituje nic, ačkoli situaci sleduju pečlivě – dokonce musím, protože on-line vydávám politický deník. Vždy byla nějaká situace, vždy byli na scéně šílenci, vždy docházelo k inovacím. Nové objevy a pokrok jsou prostě součástí života, v tomto směru se zatím v zásadě nezměnil.

Jak se stavíte k umělé inteligenci a tomu, jak ji užíváme?

V obecném používání je zhruba tři roky, přičemž první rok to byla spíš taková kuriozita a pracovní pole pro fajnšmekry a programátory. Dneska už ji využívá opravdu hodně lidí. Uvidíme, co z toho bude. Mám v knihovně varovné knihy o superinteligenci a na druhou stranu vím, že když se něčeho bojíte, většinou udeří z úplně jiné strany něco jiného, třebas i horšího než to, čeho jste se původně báli. Asi nedojde k tomu, že by se náš svět zvrtnul ve směru filmů o Terminátorovi, ale mám nepříjemné pocity z poškození citových vazeb, z toho, že dojde k ještě většímu odcizení lidí. Sám umělou inteligenci používám k rešerším denně a taky s ní mluvím. Třeba jestli mě zná. Ona si zatím takzvaně nepamatuje, o čem jsme si povídali předtím, ale asi jen proto, že jí někdo řekl, aby si to nepamatovala. Jakmile si to začne pamatovat a začne mě analyzovat, bude mě mít na lopatě a utáhne mě na vařené nudli. I když mě možná ne, přece jen jsem starý ještěr a pracuju na tom, abych byl ještě starší. Ale když AI drapsne někoho labilnějšího… Mám rodinu a jsem v pohodě, ale když je někdo vykolejený, může vést jeho konverzace s AI k dalekosáhlým důsledkům.

Už vede. Lidé páchají na základě konzultací s umělou inteligencí sebevraždy, plánují teroristické útoky, sestrojují podle jejích návodů výbušniny…

A otázka stojí, jestli je možné, aby do AI někdo vstoupil do té míry, aby lidi začal ovládat. Protože i AI někomu patří. Nějaká jména známe, ale co to je za lidi? Vidíte, že Elon Musk koupil sociální síť X a i jejím prostřednictvím otřásá politickými systémy, které jsou proti tomu absolutně bezmocné. Můj obor, sci-fi, s těmito věcmi počítá – už v 50. a 60. letech se vymýšlely příběhy založené na tom, že státy nehrají roli, že to jsou jen jakési obslužné organizace. Tehdy se věřilo, že jejich roli převezmou korporace, že Ford a Kodak a co já vím, IKEA, ovládnou svět. Dnes vidíme, že tudy ten zajíc neběží. Jenže kudy běží? Umělá inteligence je po internetu další odpálená atomová puma. Neodsuzuju to, to by byla pošetilost, je tu s námi a už ji nikdo nesmaže ze světa. I kdyby Ursula von der Leyenová zakázala umělou inteligenci, byla by to jen další z četných ran dosud uštědřených Evropě, ale všude jinde to vesele poběží dál.

Sci-fi tradičně varuje před totalitou. Vidíte dnes větší nebezpečí v klasickém státním útlaku, nebo v dobrovolném odevzdávání svobody technologickým firmám a Elonům Muskům?

To spolu souvisí, pokud tomu podlehnete. Když vznikl film, jak ovlivnil mezilidské vztahy? Nabídl slabomyslné stereotypy a lidi se začali chovat v souladu s tím, co viděli na plátně. Pak přišla móda hubených modelek vysokých metr devadesát a holky začaly pod vlivem toho, co viděly na televizní obrazovce, dobrovolně trpět hladem. Tyto civilizační vlivy se multiplikovaly technologickou silou. A umělá inteligence, která teď vstupuje do psychiky, je zřejmě velká hrozba. Uvidíme, jestli si vůči ní vypěstujeme odolnost. A já jsem optimista, já věřím, že vypěstujeme.

Kdyby vám dnes AI nabídla, že napíše váš nejlepší román, mnohotisíckrát rychleji než vy, přesněji a bez stylistických slabin, využil byste ji?

Hrubě mě podceňujete, jestli si myslíte, že jsem s ní nekonzultoval! Uvědomil jsem si tehdy, že představuje obrovské nebezpečí pro ten druh literatury, kterým se zabývám, tedy pro zábavnou literaturu. AI to vymyslí líp než já. To vím. A řeším to tak, že nic nepíšu. Psát dnes zábavnou literaturu? To jste, hoši, přišli pozdě! Tahleta holka, AI, to napíše mnohem líp. Dám vám příklad: mám takový malinký web, Digineff.cz, a tam se snažím každý den něco publikovat. Už třicet let píšu seriál Zakázané technologie a tuhle mě napadla taková zvrhlá technologie související s tématem politické korektnosti a woke culture. Nedávno přibyl další stát americké Unie, kde jsou potraty legální v podstatě až do porodu – prostě pro ně neexistuje zákonný časový limit. Představte si, že by se ilegální hi-tech potratové kliniky domluvily s mafií a ty takzvané potraty, což by už de facto byly mimo dělohu životaschopné děti, prodávaly. Obchod s dětmi kvete, jak známo, a tady by nám někde v jiho- nebo středoamerické džungli rostli noví kyberhackeři, dětští vojáci nebo zboží pro trh s nelegálními adopcemi… Byl jsem zvědav, co tomu nápadu řekne umělá inteligence. Začala nadšeně stavět svět tohoto typu. Já si ten text uložil a mohl bych teď sednout a na základě toho, co mi ta holka nabrnkala, by byla knížka hotová za dva měsíce. Jenže já jdu radši se psy do lesa, poněvadž bych si nad sebou musel zoufat, kdybych se tak zachoval. Ta mrcha vymys­lela i slang potratářů a mafiánů, zákony a ekonomiku celé té věci, domyslela mezinárodní souvislosti… A to jsme si jen dvacet minut povídali!

Co říkáte na mladší generaci české sci-fi? Na Leoše Kyšu, space opery Jana Kotouče, Lucii Lukačovičovou a spol.? Čtete nějakého Čecha nebo Češku ze svého žánru?

Samozřejmě. Třeba s Leošem Kyšou se znám mnoho let. Angažuje se v projektu Českého klubu skeptiků Sisyfos a já jim řadu let dělal oficiálního fotografa během Paranormální výzvy. Když někdo přišel s tím, že ovládá nějaký zázračný fenomén, extrémně inteligentní Leoš Kyša tyto nadpřirozené schopnosti vystavil vědeckému experimentu, aby se paranormální jev prokázal. Samozřejmě se neprokázal nikdy a bylo pozoruhodné, jak si lidi věřili, že nějakou zázračnou schopnost skutečně mají. Leoš Kyša je nesmírně kreativní, vpravdě renesanční člověk, ten k tvorbě žádnou umělou inteligenci nepotřebuje. Ale věřím, že mnozí umělci jejímu svodu podlehnou. To je, jako když někdo začne chlastat nebo si píchat heroin. Jako s výtvarným uměním – generátory obrazu dnes dokážou neuvěřitelné, realistické věci. Nechávám tuhle umělošku vyrábět ilustrační obrázky pro svůj web. Brzy však dojde k devalvaci, degradaci jejího užívání a výtvorů; precedens vidíme ve vývoji počítačů. Můj otec (spisovatel, překladatel a scenárista Vladimír Neff; poznámka autorky) psal tužkou, já už na mechanickém psacím stroji, a když pak přišel ten elektrický, bylo to snazší a písaři měli vyšší výkon. Následně byl vynalezen počítač a výkon se zase zvedl, kvalita však nikoli. Zábavná literatura dostane vinou umělé inteligence ještě větší ránu. Budou jí vycházet kvanta, už teď je jí nadbytek, a nikdo to nebude zvládat přečíst. Jen v oboru fantastiky donedávna vycházelo v češtině pět set titulů ročně! Ať píší lidi se silným životním nábojem a vpraví ho do toho textu, jen tehdy může mít tvorba smysl.

Dlouhodobě patříte ke kritikům politické korektnosti a některých podob současného liberalismu. Jak vám konvenuje svět, ve kterém dnes žijeme?

Víte, jsem jaksi člověkem spíše zádumčivého typu. A nenávidím extrémy, až extrémně nenávidím extrémy. Když se řekne politická korektnost, jde o extrém. Ano, lidi k sobě mají být slušní – ošklíbat se na postiženého je totální neslušnost, stejně tak být machista nebo rasista. Ale přetáhnout to do extrému, dělat z názoru politické hnutí a věšet lidi na kandelábrech za to, že si myslí něco jiného než já?

Jste představitelem generace, která zažila socialismus, revoluci i nástup internetu. Co z vašich tehdejších nadějí na svobodnější společnost se nenaplnilo?

Nikdy jsem si nemyslel, že je demokracie procházka růžovým sadem; byl jsem už docela dospělý, když to ruplo. Zklamal mě ale rozpad Československa – bral jsem ho jako brand, který se ve válce osvědčil. Naši lidi bojovali na všech frontách, přestože k tomu neměli žádný státní puvoár… Aspoň že ta vlajka nám zůstala.

Taky mi to tehdy jako milovnici Tater a Fater bylo líto, ale čím dál tím víc vidím, jak jsou bratia Slováci v mnoha ohledech jiní než my.

O tom není sporu. To je čistě, jako kdybyste se rozešla s chlapcem a teď ho pozorujete zpovzdáli a říkáte si: Zaplaťpánbůh, že jsem to udělala! Ale jakási nostalgie vám z toho vztahu prostě zůstane. Pravda, byli bychom se Slovenskem v mnoha ohledech nekompatibilní. Zřejmě to vyplývá z historických kořenů, my byli Předlitavsko a měli centrum ve Vídni a mírnější politický režim, oni Zalitavsko s ústředím v Budapešti a byli zaťatější a radikálnější, divočejší. Maďarsko je taky jinde, než jsme my, a přitom jsme tam kdysi jezdili jako do té svobodnější, odbojnější části takzvaného socialistického lágru, nadýchat se relativní svobody do Budapešti. Ti teď rozhodnutím vlády a parlamentu změnili ústavu, aby mohli svrhnout prezidenta.

Nezdá se vám, že pod aktuální věrchuškou se Slovákům a druhdy orbánovskému Maďarsku blížíme? Jak se díváte na aktuální politickou reprezentaci?

Zhrubnutí a sprosťačení v politice jsou naprosto evidentní, nepopiratelný trend. Aby dnes politik zaujal, musí házet silnými slovy a můžou za to i sociální sítě, které si v tom libují. Třeba to neuvěřitelné chování ministra zahraničí… Můj strýc byl Vojtěch Mastný, velvyslanec Československa v Londýně a potom v Berlíně v době Mnichova. To byl vévoda, rozumíte? Toho přijímali králové. Že by mu tenhle člověk, ten Macinka, dnes šéfoval, je šílená představa. A samozřejmě, že ryba smrdí od hlavy. Pan Babiš tomu udává tón, je dirigentem toho všeho. Kdyby mu to nevyhovovalo, okamžitě takovéhle excesy zatrhne. Jenže jemu to konvenuje, on se chová taky tak a průšvihy jiných zakryjí jeho vlastní máslo na hlavě. Nějakých 35 % lidí mu přese všechno dává svoji důvěru a já to jako demokrat musím respektovat, tenhle dřevácký hluk. Na druhou stranu, když vidím, že ve Francii si vybírají mezi bolševikem a fašistou a že němečtí nacisti AfD v Sasku-Anhaltsku drtivě vyhráli, jsme na tom vlastně dobře. To si pak říkám: zaplaťpánbůh za to naše dřeváctví.

Říkáte, že jste se narodil těsně po válce, a když to dobře dopadne, umřete těsně před válkou. Dopadne to dobře?

Teď je otázka, jak do toho zasáhne klimatická změna, to, co si ze Země bohužel sami děláme. Když jsem se narodil, byly na světě dvě miliardy lidí, teď jich je osm miliard. A všichni chtějí mít industrii, všichni chtějí pohodlí, všichni chtějí žít tak jako my tady, v Evropě, a nelze jim to zazlívat. Opakovaně jsem byl v Tibetu a na vlastní oči viděl, jak nesmírně za pouhých pár posledních let odtály ledovce na vrcholcích. Česká sci-fi psala o opaku, Josef Nesvadba využíval motiv blížící se doby ledové, aby z ekologického hlediska lidi varoval. Mýlil se, náš hrob bude doba rozžhavená.

V čem jste se nejvýrazněji mýlil vy, když se zpětně podíváte na své prognózy a politické postoje?

Slyšíte to? Teď nastalo hluboké, hluboké ticho. Nejsem si vědom toho, že bych se nějak strašně zmýlil – že bych třeba nalítl nějakému politikovi, ze kterého by se vyklubala zavrženíhodná figura. Ani jsem nikdy nebyl vítač; nás však před invazí migrantů nezachránila ani tak politická rozhodnutí jako fakt, že pořád ještě neseme stopy zbídačení komunistickým režimem a nejsme pro uprchlíky v konkurenci západoevropských států dostatečně atraktivní. To nám ještě nějakou dobu vydrží, naše vláda se o to postará.

Naše vláda?

No, moje tak úplně ne. Vždycky jsem volil ODS a je mi nesmírně líto, že její poslední, dlouho očekávaná a vytoužená vláda byla vládou ztracené příležitosti. Byla slepená z nekompatibilních součástí – když budete mít vehikl, kde část bude letadlo, část auto, část velociped a bude v tom ještě zamontovaný kůň, kam se s takovým vehiklem dostanete? Aby jim Petr Fiala vnutil koncept, který hlásal, než se stal ministerským předsedou, na to neměl sílu. Tím jsme si vysloužili vládu Andreje Babiše, kterou tady budeme mít do konce volebního období, a zatím nic nenaznačuje, že by to po příštích volbách mělo být jinak. Maximálně se obejdeme bez extremistických partají, jejichž členy páni z podcastu Kecy a politika správně odhalili jako trolly. Paradoxně Babišovi tím trolením pomáhají – vytvářejí dojem, že je ve srovnání s nimi rozumný člověk.

Když se ohlédnete za svou tvorbou, myslíte, že jste za sebou zanechal pasáž nebo přímo knihu, která je vědoucí? Stále rezonuje vaše novela Tma, přepracovaná roku 1998 do románu, asi první české postapo, na svou dobu velmi přímočaré, až brutální…

Novela o tom, že přestane fungovat elektřina a zhroutí se svět ve smyslu, jak ho známe? Mongoloidní holčička, przněná svým ­otcem, zešílí, stane se z ní sadistická bestie a nový svět ji zmanipuluje a udělá z ní českou královnu… Na ten konstrukt jsem pyšný; ­tvrdím, že jsem autorem jedné knihy a ta se jmenuje Tma. Takhle silný dramatický oblouk už nikdy nesklenu. Pokusil jsem se tu o analýzu fungování společnosti, v níž panuje rozpor mezi krátkodobostí okamžitého efektu a dlouhodobého dopadu. To je základ lidského selhávání – děláme něco jen proto, abychom se najedli, a že to cosi způsobí a vytváří to vlny, které se někde projeví za desítky let? Nezajímá. Ve Tmě se mi to, myslím, podařilo názorně ukázat na situaci, kdy se společnost vinou věčného blackoutu ze dne na den totálně promění, ale musí se žít dál. Klimatická změna trvá desítky let, ale kdyby najednou, já nevím, přestalo svítit slunce, během týdne nastane doba ledová. Vymřeme? Ne všichni, někteří zbudou. A možná si zvolí slabomyslnou sadistickou českou královnu, která byla v dětství znásilňovaná svým otcem. Tak co, je to konec rozhovoru podle vašeho gusta?