Nejlepší prodejkyně si vydělají přes sto tisíc: Jak funguje Kalhotkomat a co Češi nakupují?

Od použitého prádla k chatu: Jak se Kalhotkomat proměnil v digitální platformu

Začneme tím, jak vznikl nápad na Kalhotkomat. Inspirovali jste se v Japonsku, které je s tímto fenoménem spojované?

Miroslav Řehoř: O tom Japonsku jsme někde četli. Přijde mi, že o tom jednou za rok nějaké noviny napíšou. A pak jsme se o tom s kamarádem bavili, koukli jsme se tehdy v tom roce 2015 na Bazoš a Hyperinzerci a zjistili jsme, že tu poptávka po tomto zboží je. Tak jsme si řekli, že to zkusíme.

A čekali jste, že se z toho projektu stane takhle velká platforma?

Upřímně ne. Naším cílem byl od začátku web, který by měl celosvětový dosah. Sice ještě nejsme světoví, ale už teď jsme řádově dál, než jsme čekali.

Jak se od začátku proměnila poptávka uživatelů a celkově ta komunita?

Na začátku jsme si mysleli, že kalhotky budou největší segment, proto Kalhotkomat. Obsah jsme časem přizpůsobovali poptávce a nabídce. Přidávali jsme víc fetiš kategorií a hlavně digitální obsah, ten teď tvoří většinu nabídek. Hodně jedou videa, chat a audio.

Všimla jsem si, že se na Kalhotkomatu neprodává jen spodní prádlo, ale třeba i použité boty, ponožky, nehty a zmíněné audio. Překvapilo vás, jak široká škála fetišů se na vaší platformě objevila?

Už když jsme začínali, tak jsme u těch prvních verzí webu řešili, co tam dát. Věděli jsme, že uděláme rovnou kategorii ponožky, boty atd. A co se nikam nehodilo, to jsme dali do kategorie ostatní.

Japonský fenomén konečně v Česku. Použité kalhotky snadno zakoupíte z „kalhotkomatu“

Zajímavosti

A jak vás napadlo dát k samotné nabídce například prodeje použitého prádla nebo bot další výběr s doplňky, jako je třeba možnost je pomočit?

Prostě jsme si na začátku sedli a přemýšleli, co všechno se dá zařadit, prostě brainstroming. Potom jsme zjistili, že právě zmíněné japonské weby to mají dost podobně.

Narazila jsem i na zmíněné audionahrávky, konkrétně na jednu s názvem „Úvodní blackmail a škádlení“. Kde vzniká nápad na takový obsah? Dávali jste prodejcům tipy, nebo s tím přichází sami?

Skoro nic není jen z naší hlavy, všechno si dávají dohromady prodávající. My se jenom snažíme korigovat, co je ještě akceptovatelné a co už ne.

Kde leží hranice fetiše? Slimáci dostali stopku, mateřské mléko pak zakázala sama komunita.

Kde je podle vás hranice mezi tím, co je ještě přijatelný fetiš, a obsahem, který už na Kalhotkomat nepatří?

Jedna hranice je určitě ta legální. Přes to nejdeme nikdy, na to od začátku dbáme. A pak je tu hranice daná komunitou. Snažíme se poslouchat, co uživatelé chtějí a nechtějí, co jim přijde dobré a co už ne. Třeba věci související s mateřstvím – mateřské mléko nebo použité plíny – jsou podle zákona v pořádku, ale reakce komunity byly negativní, tak jsme se rozhodli je z nabídky odstranit.

Ono je to ale často metoda pokus-omyl. Kreativita lidí je obrovská a my si občas, aniž bychom chtěli, připadáme jako soudci. Něco nám přijde a vyhodnocujeme si: Je to ještě dobrý, nebo už špatný?

Vzpomínáte si na něco konkrétního, u čeho jste si řekli, že už je to za hranou?

Asi třeba rozšlapávání slimáků. Někde byla poptávka, a právě proto jsme si řekli, že tohle je moc. U zvířat je to navíc zajímavé i z právního hlediska. Obratlovci jsou chráněni zákonem, zatímco s bezobratlovci, jako je moucha nebo slimák, můžete z hlediska zákona dělat prakticky cokoliv. Nám to ale přišlo za hranou.

Zároveň nechci být soudce, nevím, co je správně a co špatně, a nechci nikoho soudit. Hranice jsou proto kromě zákona do určité míry i otázkou toho, co je přijatelné pro naši komunitu. V Polsku, kde fungujeme pod názvem Majtkomat, jsou například zakázané věci související s náboženstvím.

Jak moderujete ten obsah, který máte na webu, nebo diskuze?

Jsme malý tým. Dřív jsme dělali všechno manuálně, časem nám s moderací začaly paradoxně pomáhat samy prodávající. Každá z nich může nahlásit závadnou nabídku a náš admin určí, jestli porušuje pravidla nebo ne. Prodejkyně se tedy staly takovým hlídacím orgánem. Také nám s moderací v poslední době skvěle pomáhá AI.

Erotický veletrh obrazem: Influencerka, která prodává kalhotky, pornomatadorky i nadržená dvojčata

Fotogalerie

Anonymita a doplňkové služby: Jak probíhá ověřování prodejkyň a ochrana dat?

U vás tedy ten, kdo prodává, je nějak ověřený?

Ano, používáme certifikovaný nástroj třetí strany na ověřování identity. Prodávající při ověření ukazuje občanku a svůj obličej a nástroj pak porovná obličej s fotkou z občanky. Kupující mají jistotu, že na druhé straně je reálná žena.

A má prodávající možnost nějak skrýt svou identitu při ověřování s vámi?

Nemá. My její totožnost musíme znát, protože nám to nařizuje zákon. Přes to nejede vlak. Samozřejmě k jejím datům máme přístup jen my a nikdo jiný se k nim nedostane.

Je komunita na Kalhotkomatu víc anonymní? Jak ta anonymita funguje?

Od začátku ta naše myšlenka byla anonymita pro obě strany, tzn. aby se prodávající nemusela bát ničeho, mohla si dělat, co uzná za vhodné, a aby se ten kupující nemusel stydět za to, že někde bude jeho jméno a přijde se na to. Takže to pořád držíme. Mezi těmi dvěma stranami je to anonymní. Profily zákazníků nemáme veřejné.

Jakou roli hraje pro uživatele anonymita a diskrétnost?

Obrovskou. Máme to tak od začátku. I zásilky posíláme anonymně. Na balíčku je napsaná jen naše firma a zákazník dostane na e-mail a telefon údaje pro vyzvednutí.

I když jsou prodejkyně ve velké většině anonymizované, jsou i přesto úspěšné v tom, co dělají?

Ano. I ty nejlepší prodávající, co vydělávají nejvíc, neukazují svůj obličej. 

Nakolik máte třeba pod kontrolou soukromé zprávy a komunikaci mezi uživateli?

Kontrolujeme to automatizovaně, nechceme to číst, abychom uživatelům nezasahovali do soukromí.

A jak se potom rozliší, když někdo poptává obsah, jako je třeba ten tzv. blackmail a nějaké drsnější konverzace?

Většinou je to na základě toho, že nám to nahlašují ty prodávající, že to po nich někdo chce a že ony to nechtějí nebo je to zakázané našimi podmínkami. A jak jsem říkal, potom automatizovaná kontrola s podporou AI. Samozřejmě na všechno dohlédnout nejde.

Jak chráníte prodávající před únikem fotek, videí nebo osobních údajů?

Anonymita prodávající a ochrana jejich údajů je pro nás priorita číslo jedna. Druhá věc je ale to, že prodávající například neukazuje obličej, ale dá se poznat podle různých znaků, jako např. Tetování. S tím my už nic neuděláme. Ta odpovědnost je i na nich.

Setkali jste se někdy s nějakým případem vydírání, zneužití identity nebo úniku dat?

Myslíte to, že by třeba zákazník vydíral prodávající? To ano, vzpomínám si, že jsem pak slečně doporučoval jít s tím na policii.

Poskytujete vy sami nějaké poradenství nebo právní podporu v takových situacích?

To úplně ne.

A už jste se setkali třeba s pokusy obcházet vaše pravidla, například se zakládáním falešných profilů?

Určitě, těch pokusů je! Čím jste větší, tím je to horší. V Polsku to vnímáme daleko víc, tam jsme dvakrát až třikrát větší než v Čechách. Je to tam daleko divočejší a útoků je tam čím dál víc. A jestli se snaží nás obcházet – určitě, od naivních pokusů až po složitější. Od naivního: cizí občanka, občanka z displeje atd.

Je pravda, že velká část obchodů probíhá spíš v soukromých chatech než přes veřejné nabídky?

Když jsem se díval na data pár let zpátky, tak třeba polovina zákazníků koupila, aniž by si s tou slečnou psala. Prostě jenom tu nabídku viděla a klikla.

Historie menstruačních pomůcek: Od jedové chýše ke kouzelným kalhotkám

Historie

Jak funguje prodej přes soukromý chat? Když se tam na něčem dohodnou, jste schopni z toho něco mít?

V soukromém chatu se většinou domlouvají, když má zákazník speciální přání nebo mu nevyhovuje žádná z nabídek prodávajících. Na základě domluvy pak prodávající vytvoří soukromou nabídku a začne ji realizovat, až ji zákazník zaplatí. Takových soukromých nabídek“na přání máme asi 20 %. Ale jestli se jedna ze stran snaží konverzaci přenést mimo Kalhotkomat, tak to je proti našim podmínkám a za to hrozí ban. 

Přitahuje tahle platforma spíš studenty a mladé lidi, nebo je to úplně náhodné v rámci populace? A dělají to i muži?

Nejsou to jenom studentky. U nás jsou ženy různého věku, dokonce některým je přes 60 let. A muži – ti u nás zatím prodávat nemůžou, ne proto, že bychom nechtěli, ale máme zpětnou vazbu od gayů nebo potenciálních zákazníků, že by se to pak nemělo jmenovat Kalhotkomat. Navíc tam nechtějí vidět haldu nahatých holek. Takže bychom museli udělat úplně jinou platformu, druhý web. A tomu jsme zatím nedali prioritu.

Kolik si lze na Kalhotkomatu vydělat? Průměr, tisíce z chatů i stotisícové příjmy

Kolik si může průměrně vydělat běžná aktivní uživatelka?

Díval jsem se na to v Čechách, ať je to lokální, a reálný výdělek na Kalhotkomatu v průměru byl něco kolem 6 000 Kč měsíčně. Nejlepší mají přes 100 000 až 150 000 Kč. Ale samozřejmě to rozložení není klasická Gaussova křivka, ale takový ten long tail. A medián je třeba 2 000 Kč. Musí se tomu podle mě věnovat hodiny denně, není to úplně jednoduché a konkurence je obrovská.

Jak častý je fenomén finanční dominance a takových těch „lidských bankomatů“?

Nabídek sponzorství máme spoustu. Ono to na první pohled vypadá jako snadný výdělek, ale v reálu tomu tak není. Prodávající musí nejdřív zákazníka zaujmout a získat si jeho důvěru. Vůči ostatním kategoriím sponzorství tvoří 15 % všech objednávek. Některým zákazníkům takové nabídky dokonce vadí a píšou nám, ať je vyřadíme.

Kdo je podle vás průměrný zákazník?

Přesná data nesbíráme. Ale z analytických dat je vidět, že podle věku je to rovnoměrné, lehce převažuje skupina 45–54 let. Zajímavostí je, že mezi zákazníky je i 5 % žen. Někteří zákazníci při anonymních rozhoverech uvedli, že o svém fetiši ani nevěděli, dokud nenarazili na Kalhotkomat. 

A co přesně lidé na platformě hledají?

To se nedá jednoduše říct. Fyzického zboží se u nás dneska prodá kolem 10 %. Většina je digitální obsah – video a chat. Zákazníkům jde často o kontakt, mít si s kým popovídat. Chtějí najít někoho, kdo jim splní jejich fantazie, které se třeba bojí sdílet s partnerkou. Jeden zákazník nás v dotazníku vychválil a napsal: „Sílu fetiše kalhotek miluji víc než ženy, které jsou nevěrné. Kalhotky nejsou.“ 

Kalhotkomat vs. OnlyFans

V čem je podle vás hlavní rozdíl mezi Kalhotkomatem a třeba OnlyFans nebo webem Amatéři.cz?

OnlyFans jsme nedávno s Kalhotkomatem detailně porovnávali. Napsali jsme i článek na náš blog. Při srovnání Kalhotkomatu a OnlyFans vycházíme pro české prodejkyně levněji, protože zákazníkům neúčtujeme skryté DPH. Co zákazník vidí, to zaplatí. Další plus pro nás je podpora v češtině, lokální prodejkyně a hlavně zákazník vidí všechny nabídky bez nutnosti subscribe. A pak je tu samozřejmě otázka věrohodnosti profilů, o kterých se na OnlyFans moc nemluví.

Myslíte to tak, že jsou profily, které se vydávají za někoho, ale reálně to ten člověk není?

Myslím to tak, že na OnlyFans je sice daná žena reálně ověřená, ale vše za ni vyřizuje agentura. Ta najímá desítky, stovky holek, které tam pak managuje. Za to si berou až 80% provizi. A ten zákazník si pak nepíše ani s tou prodávající, ale s nějakým najatým Pákistáncem, Filipíncem nebo AI.

Je český trh v něčem specifický oproti zahraničnímu?

Srovnání máme s Polskem a teď začínáme ve Španělsku, Itálii a Francii. Když jsme začínali v Polsku v roce 2019, přímá konkurence tam nebyla. Celosvětově je takových firem x, ale dělají to jako seznamku a zbavují se zodpovědnosti za platby a doručení. My jsme si říkali, že budeme garantovat spokojenost pro obě strany. Když se například zásilka ztratí, dotujeme to ze svého. 

A vaše ambice jsou pořád celosvětové?

Určitě. Pořád si myslím, že ve spoustě věcí jsme lepší než konkurence, co známe.

Setkáváte se s kritikou nebo předsudky od veřejnosti?

Upřímně si nevzpomínám. V osobní rovině spíš lidé nevěří, že to existuje, a často si myslí, že si dělám legraci.

Jaká byla reakce na váš aprílový prank s fyzickými kalhotkomaty? A dovedete si je představit v reálu?

Sledovali jsme reakce na sítích a bylo to super. Organicky to mělo obrovský dosah. Mít fyzický automat v Česku má ale dva háčky: co na to hygiena a jak to odstínit od dětí. Druhá věc je, jestli by se to finančně vyplatilo. Myslím, že by to nikdo nepovolil. A ohledně Japonska – tam je to spíš urban legend z osmdesátých let, reálně tam automaty na použité prádlo dnes nefungují.