Vláda hned prvním rozpočtem porušila svůj program, říká ekonom Mojmír Hampl
Ekonom Mojmír Hampl je od roku 2022 předsedou Národní rozpočtové rady, hlídající rozpočtovou odpovědnost státu. Do roku 2018 působil jako viceguvernér České národní banky. V rozhovoru pro Reflex hovoříme o rizicích návrhu státního rozpočtu na rok 2027 a uvolňování rozpočtových pravidel.
Ministryně financí Alena Schillerová předložila návrh státního rozpočtu na rok 2027 s deficitem 389 miliard korun, který je větší, než se očekávalo. Co byste mu nejvíce vytkl?
Když to řeknu zjednodušeně, tak nejvíc mu jako zástupce Národní rozpočtové rady vytýkám, že předstírá, že se k hubnutí dostaneme tak, že nejdřív ztloustneme. To nepřijme žádný dietolog a stěží to přijme i ekonom.
Schillerová obviňuje předchozí vládu z údajného rozvrácení veřejných financí, a proto prý nemůže jinak. Národní rozpočtová rada rovněž kritizovala rozpočtovou politiku minulé vlády, nelze jí upřít objektivitu. Jak vidíte vaši roli v praxi?
Paní doktorka Schillerová byla velmi věrná čtenářka našich stanovisek v opozici. Velmi z nich čerpala a já osobně si myslím, že velká část věcí, které byly Zbyňku Stanjurovi vyčítány, byla postavena na našich zjištěních, ne na zjištění tehdejší opozice. My máme nepříjemnou roli, a to si nestěžuji, jen konstatuji, že nás má vždycky raději opozice než vláda. Po volbách se to vždy otočí. I teď, jako v minulém období, za námi chodí zástupci vlády i opozice a chtějí něco vysvětlit nebo poptávají nějaká čísla. My jsme zcela otevření a každému řekneme vždycky totéž. To je definice naší role. Rozhodčí to má těžké, protože se vždycky najde jeden tým, který má pocit, že to píská proti němu.
V čem se liší přístupy obou vlád?
Myslím si, že rozpočet, jak je teď sestaven, netrpí neduhem, že by měl v nějaké položce nadhodnocené příjmy. Jak to bude s férovostí rozpočtování výdajů, ještě uvidíme. Jsou tam tři velké položky, o nichž bude ještě vláda rozhodovat. Je to valorizace penzí, valorizace plateb za státní pojištěnce a platy ve veřejném sektoru. Počkejme si, nicméně bych viděl jeden fundamentální rozdíl. Řeknu to na příkladu filmu Konference ve Wannsee. Děj filmu je o tom, jak se vedení třetí říše, organizované Heydrichem, schází ve Wannsee, aby vymyslelo koncept konečného řešení židovské otázky. Mě na tom filmu velmi zaujalo, jak jeden z pohlavárů říká, že hlavně musí být všechno podle říšského práva. Na tom je vidět, že pokud je něco v souladu s právem, ještě nutně to nemusí znamenat, že je vše věcně v pořádku. Vždycky srovnávám Konferenci ve Wannsee a legální řešení něčeho neobhajitelného versus Churchillovo – podle práva asi neobhajitelné – bombardování některých německých měst.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
