Divadlo mezi tradicí, imerzívním uměním a novou érou řízení

Pozici ředitelky Jihočeského divadla zastáváte přes dva roky. Co se během této doby událo?

Kromě úspěšného budování festivalu Jižní Svéráz, u něhož se plánuje v roce 2028 přechod na mezinárodní úroveň, se divadlu daří i na uměleckém poli. Instituce získává ocenění za své projekty a letos obdržela nominaci na prestižní titul Divadlo roku, což je pro regionální scénu mimořádný úspěch. To jen potvrzuje vysokou uměleckou úroveň všech našich souborů.

Zmíněný Jižní Svéráz právě probíhá. Co to je za akci a jaký má cíl?

Primárním zaměřením tohoto multižánrového festivalu, jehož první ročník začal v květnu a poběží až do konce září, je imerzívní a ­site-specific divadlo. Celá koncepce je na­vržena tak, aby se festival doslova „rozlil“ do celého Jihočeského kraje, což znamená, že představení se odehrávají na mnoha rozmanitých místech, z nichž některá jsou pro divadelní účely zcela neobvyklá. Naší ambicí je udržet a rozvíjet tuto akci, která svým dramaturgickým zaměřením na tyto specifické žánry v tak rozsáhlém měřítku nemá v evropském měřítku konkurenci.

Kde se zrodila myšlenka uspořádat festival mimo zdi tradičních divadelních budov?

Inspirace vychází z historické tradice festivalu Jihočeské divadelní léto. To v regionu fungovalo přibližně od 50. let minulého století. Již tehdejší tvůrci se potýkali s nevyhovujícími prostorami kmenového divadla, a proto hledali alternativní letní scény, přičemž si uvědomovali turistický potenciál a krásu jihočeské přírody a památek. Zatímco dříve šlo spíše o uvádění klasických děl v plenéru, současný Jižní Svéráz tuto myšlenku modernizuje a obohacuje o principy site-specific projektů. Navíc se již neomezuje pouze na vlastní soubory Jihočeského divadla, ale hostí umělecká tělesa z celé České ­republiky.

Karlovy Vary hlásí další hvězdy. Dorazí Hoffman, Binocheová, Bacon se Sedgwickovou i Wright

Kultura

Můžete uvést konkrétní čísla ilustrující rozsah letošního ročníku?

Naše produkce se konají ve 30 unikátních lokalitách, které jsou rozprostřeny napříč osmi městy, do programu se zapojilo 45 uměleckých souborů a skupin. Během celého trvání festivalu divadlo nabídne divákům 37 různých inscenací, což v součtu představuje 263 jednotlivých divadelních představení.

Existují nějaké konkrétní „taháky“? Co by si diváci neměli nechat ujít?

Program je opravdu velmi různorodý a za­hrnuje činohru, tanec i hudební vystoupení, takže výběr závisí na vkusu diváka. Mezi osvědčené stálice patří inscenace na otáčivém hledišti v Českém Krumlově. Unikátním zážitkem je například opera Prodaná nevěsta uváděná v blatenských krojích přímo na návsi v Holašovicích, zapsaných na seznamu UNESCO. Pro náročnější diváky je připravena imerzívní verze díla Loutna česká v minoritském klášteře v Jindřichově Hradci, kde se divák stává hostem na svatbě a hudba se odvíjí přímo kolem něj. Velkým lákadlem je také projekt Hotel Fatigue v prostorách ubytovny Blanice v Týně nad Vlta­vou v podání Divadla Continuo. Vyniká svou výtvarnou a pohybovou stránkou. Zapomínat nesmíme ani na děti, takže pro ně jsou připravena interaktivní představení bourající hranici mezi jevištěm a hledištěm.

Prezentujete se jako „slow festival“. Co si pod tímto označením představit?

Koncepce Jižního Svérázu je definována jako festival zážitků, kde nejde jen o pasívní sledování děje na jevišti, ale o celkový dojem z místa a atmosféry. Cílem není zahltit diváka programem od rána do večera, ale motivovat ho k tomu, aby si návštěvu jižních Čech užil komplexně. To zahrnuje propojení divadelního zážitku s gastronomií, návštěvou památek či sportovními aktivitami. Divadlo úzce spolupracuje s místní gastroscénou, aby návštěvníkům nabídlo ucelený a příjemný pobyt, díky němuž se budou chtít do regionu v létě vracet.

Jaké jsou dosavadní ohlasy na festival?

Například samotné zahájení festivalu, tzv. jednohubky, proběhlo velmi úspěšně. V Českých Budějovicích byly během prvního květnového víkendu vytvořeny tři hlavní zóny – u samotného divadla, v parku Stromovka a v prostoru Žižkárna, přičemž kulturním děním žilo v podstatě celé město. Část programu byla přístupná zdarma a zahrnovala pouliční aktivity i workshopy pro děti. Zájem veřejnosti byl enormní a většina placených představení byla vyprodaná.

Navzdory uměleckým úspěchům se však vaše divadlo potýká s vážnými technickými problémy. Přiblížíte nám, o co jde?

Největším problémem je aktuálně stav infrastruktury a prostorové kapacity. Historická budova v centru Českých Budějovic má kapacitu pouze 250 diváků, což je pro potřeby krajského divadla nedostačující. Divadlo navíc muselo opustit pronajaté prostory v KD Metropol, což znamená, že tři soubory – činohra, opera a balet – se nyní musí dělit o malý sál v historické budově. Problémy má i Malé divadlo. Sídlí v nevyhovujících a vlhkých prostorách bývalého činžovního domu u řeky Malše, kde kapacita zdaleka nepokrývá zájem škol i rodin s dětmi.

Také situace kolem otáčivého hlediště v ­Českém Krumlově je dlouhodobě napjatá. Jaký je aktuální stav?

Otáčivé hlediště čelí řadě výzev, od technické zastaralosti samotné točny až po tlaky ze strany UNESCO a Národního památkového ústavu. Současná smlouva na provoz je prodloužena o tři roky, ale podmínky zůstávají nevyhovující. V barokní zahradě chybí dostatečné zázemí pro zaměstnance i adekvátní toalety pro diváky. Ty dosavadní jsou totiž dost daleko od samotné točny a patří soukromému vlastníkovi. Ten si bohužel nepřeje uzavřít rámcovou smlouvu s divadlem tak, aby mohlo být jejich použití v rámci vstupenky zdarma. Jediným koncepčním řešením se zdá být přesun točny na jiné místo v rámci zahrady, na čemž existuje shoda všech stran, ale realizace závisí na zajištění značných finančních prostředků.

Plánují se v Krumlově i přes tyto potíže v létě nějaké novinky?

Provoz na točně běží až do začátku září a hlavní událostí sezóny bude premiéra hudebního titulu Malý princ koncem července. Autorkou hudby představení je oscarová skladatelka Rachel Portmanová. Tato adaptace slavného příběhu zaznamenala velké úspěchy v zahraničí, v Česku bude v této podobě uvedena poprvé.

Jihočeské divadlo se letos stalo první veřejnou kulturní institucí v České republice. Co tato legislativní změna v praxi přináší?

Transformace z příspěvkové organizace na veřejnou kulturní instituci (VKI) je zásadním krokem v modernizaci řízení divadla. Pro běžného diváka ani zaměstnance divadla se nic nemění, ale pro management to znamená obrovský posun v efektivitě. Instituce nyní disponuje vlastním majetkem a může s ním autonomněji hospodařit. Klíčovou výhodou je zavedení víceletého finančního plánování. Umožňuje opernímu či baletnímu souboru připravovat produkce s výhledem na několik sezón dopředu, což bylo v dřívějším systému ročního rozpočtování velmi komplikované. Vztah se zřizovateli (město, kraj) se díky správní a dozorčí radě stal transparentnějším a založeným na hlubší znalosti dat a hospodaření divadla. Těšíme se, které z českých divadel nás bude následovat.