Martin Ondráček: Na bláboly o nezbrojení už nemám nervy. Kdo nechce válku, musí umět odstrašit
Bývalý mediální manažer Martin Ondráček je nejviditelnější tváří občanské iniciativy Dárek pro Putina, která vznikla na podporu obrany Ukrajiny po invazi v roce 2022. Je největší organizací svého druhu u nás a s výjimkou Ukrajiny i na světě. Ze soukromých sbírek dodala Kyjevu vojenskou techniku a další vybavení za více než 1,5 miliardy korun. V rozhovoru pro Reflex hovoříme o tom, jak iniciativa funguje a jak se mění taktika války na Ukrajině.
Nejprve se vraťme k maďarským volbám. Orbán postavil volební kampaň na strašení válkou a ohrožení země Ukrajinou. Co říkáte jeho strategii?
Jsem přesvědčený, že tyto volby mnozí architekti volebních kampaní vnímali jako test, jak bude toto téma fungovat pro voliče. Je zcela evidentní, že Orbán tuto kartu velmi přepálil, a tak mu nezafungovala, i když to byl jen jeden z důvodů, proč prohrál volby. Kampaň měla překrýt únavu z Orbána, špatnou ekonomickou situaci, průšvih se zneužíváním dětí. Orbán to celé potřeboval zamlžit antievropskou a antiukrajinskou kouřovou clonou. Překvapilo mě, jak silně to hraje. Maďarsko má zkušenost s rokem 1956, kdy Koněv utopil povstání v krvi a umíraly tisíce lidí. Maďaři nemají Rusko rádi a je faktem, že Orbánovi hodně neprospělo, co se dva týdny před volbami objevovalo v médiích.
Máte na mysli servilní komunikaci ministra zahraničí Szijjártóa a premiéra Orbána se špičkami v Moskvě?
Samozřejmě že jsou legitimní zpravodajský terč, a jestli takové rozhovory nějaká tajná služba nahrává, je to naprosto v pořádku. Když se před volbami, kde se hraje o všechno, tyto nahrávky dostaly ven, byla to pro Orbána poslední kapka.
Orbán tvrdil, že válka na Ukrajině není jejich válkou. Totéž říkají i domácí „mírotvorci“, Rusko nás prý neohrožuje. Jak to vidíte?
Když někdo říká, že to není jeho válka, tak rostu, zejména když to slyším od Američanů. Máme Budapešťské memorandum, kde se i Spojené státy zavázaly, že budou respektovat celistvost Ukrajiny. To znamená, že to je i jejich válka, jsou pod memorandem podepsány. Když válka začala, mluvil jsem se šéfem jedné významné české zpravodajské služby a ptal se ho, jak se tohle mohlo dopustit. Odpověděl, že to všichni věděli a že přece Putin všechno říkal dopředu. Existovaly prý desítky zpráv od různých tajných evropských služeb, které svým vládám dokladovaly, že Krym je jen test, co Evropa udělá. Rusové se připravovali dlouho dopředu a doufali, že Evropa nebude schopna silné reakce.
Taky žádná po Krymu nebyla, nebylo to naivní?
Rusové nerozumějí ničemu jinému než síle. Nemám teď jediný důvod Lavrovovi nevěřit. Když mluví o konci speciální vojenské operace, tak s Putinem pořád opakují, že skončí jen v případě, že budou naplněny její cíle. Kromě územních požadavků a demilitarizace země jde o „denacifikaci“ režimu v Kyjevě. Tedy o odstranění Zelenského a instalaci proruské loutkové vlády.
Chtějí se vrátit před rok 1997, před rozšiřování NATO včetně Česka. Co to pro nás znamená?
My jsme součástí NATO, ale i když s Ruskem nejsme ve válce – kromě války hybridní –, jeho představitelé pořád opakují, že jsme legitimní terč, že si to s námi vyřídí. Byl jsem mnohokrát v Petrohradě, naposledy v roce 2015, rok po obsazení Krymu. Bavili jsme se tehdy o politice s naší průvodkyní, jež vystudovala v Praze. Řekla nám, že jsme součástí Západu jen dočasně, že to Putin zařídí. Tenkrát mi to připadalo jako z říše UFO a najednou se ukázalo, že to myslí vážně. Rusové už tehdy věděli, co chtějí, to byla jejich propaganda.
Když někdo mluví o míru za každou cenu, vlastně říká: nepomáhejme Ukrajině a nechme ji padnout. Setkáváte se s tím?
Stačí si připomenout novoroční projev Tomia Okamury. Když jsem ho slyšel, tak jsem si říkal: konečně k našim voličům promluvil Putin. Já mám takovou perverzi, že čtu ruská oficiální média. Ten projev byl přesnou kopií toho, co říkají Rusové. Když mi někteří lidé vyprávějí, jak nenávidí Ukrajince, tak pro ně mám radu. Jestli chcete, aby uprchlíci odjeli, tak pomáhejte Ukrajině, ať neprohraje. Protože jestli prohraje, tak v teritoriu střední Evropy, kde žijeme, se brzy objeví milióny Ukrajinců. Nebudou čekat na to, až je Rusko zotročí nebo zabije.
Přitom fakticky zadržují posun hranice vlivové sféry Moskvy, není to paradox?
To je přesně ono. Někteří lidé vám budou vyprávět, že není potřeba zbrojení a že bychom měli být neutrální. Já už na takové bláboly nemám nervy. My teď žijeme v závětří, protože válečná fronta s Ruskem je relativně daleko. Představa, že Ukrajina je ruská, ale znamená, že začneme kopat zákopy někde u Břeclavi, jako dnes v Pobaltí. Dnes máme problém dávat na obranu dvě procenta HDP. Kdyby šlo do tuhého a hrozilo nám napadení, tak se najednou budeme bavit třeba o deseti procentech. A tahle země by měla peníze stěží na to, aby dokázala platit mandatorní výdaje. Podívejme se na severské země nebo na Poláky, kolik dávají na zbrojení. Nedělají to proto, že by chtěli válku. Ten princip je obrácený: Kdo nechce válčit, musí umět odstrašit protivníka.
Přejděme k iniciativě Dárek pro Putina. Připomeňte, co vás vedlo k jejímu založení? Kdy vznikla a co je jejím hlavním cílem?
Čtyřiadvacátého února 2022 večer, kdy začala válka (válka začala ve čtyři hodiny ráno středoevropského času; poznámka redakce), tehdejší náměstek ministryně obrany Tomáš Kopečný vyrobil letáček, kam napsal číslo účtu ukrajinské ambasády. Druhý den ráno tam bylo 55 miliónů korun. Tento účet je prvotním středobodem naší iniciativy. Za měsíc a půl se na něm vybralo na přímou vojenskou pomoc Ukrajině přes 1,2 miliardy korun. V té době jsme do toho vstupovali my. Zavolal mi podnikatel a filantrop Dalibor Dědek a upozornil na tento účet. Říkal, že Ukrajinci mají dost své práce, a navrhoval, jestli bychom nemohli dát dohromady entitu, jež by nad tímto účtem rozevřela marketingový deštník. Zkusila by Čechům říkat: přispívejte Ukrajině na zbraně, protože je to potřeba. V květnu 2022 jsme se začali o tento účet marketingově starat. Vznikl malý tým lidí, který to dodnes až vášnivě baví. Začali jsme postupně chápat všechny principy, jež má tento druh byznysu. Že třeba ideální je sbírat peníze na konkrétní zbraně. Ukazovat transparentně, co a kam vozíme. Postupem času jsme se to naučili, začali třeba pečlivě analyzovat data, chápat souvislosti. To už jsme po domluvě s ukrajinskou ambasádou peníze vybírali na naše účty.
Kolik peněz už vybral Dárek pro Putina?
Za čtyři roky, co iniciativa existuje, jsme vybrali fantastickou částku, celkem přes jednu miliardu 530 miliónů korun.
Máte srovnání s jinými soukromými iniciativami?
S výjimkou ukrajinských sbírek jsme největší takto zaměřenou dárcovskou organizací na světě. Kromě toho u nás existuje velké množství lidí, kteří se nezabývají přímou vojenskou pomocí, ale pomáhají ukrajinským jednotkám jinak, třeba humanitárními dodávkami. Kdybychom to spočítali celkem, přesáhla by pomoc z českých soukromých sbírek ukrajinským ozbrojeným silám vysoko tři miliardy korun.
Kolik vás podpořilo dárců?
Máme dnes celkem 530 tisíc dárců. Když započítáte dary od firem, a to jsou vyšší částky, průměrná výše daru je 4300 korun. To znamená, že máme poměrně velké množství lidí, kteří nám posílají relativně malé peníze. Máme asi sedm tisíc opakovaných plateb na měsíční bázi a mezi nimi jsou dárci, kteří posílají třeba 90 korun. Ti lidé si řeknou: odpustím si dvě piva a začnu posílat peníze na Ukrajinu. Zadají si trvalý příkaz, a někteří se nám dokonce omlouvají, že posílají málo. My odpovídáme, že to není málo a že i to je velmi cenné. Kdyby všichni posílali 90 korun, tak je to neuvěřitelné množství peněz.
Pokud jen na vaši sbírku přispělo víc než půl miliónu lidí, je to dobrá zpráva o naší společnosti, lišící se od často nihilistické atmosféry na sociálních sítích. Je to pro vás velká motivace?
Nepochybně. Letos v lednu jsme spustili sbírku na SOS Kyjev, kterou jsme uzavřeli na 200 miliónech korun. Tehdy byla část Ukrajiny po ruských úderech bez elektřiny a za tyto peníze dodnes nakupujeme generátory. Za týden jsme tehdy vybrali 160 miliónů. To bylo neskutečné a většinou šlo o malé dárce.
Jak nakupujete a předáváte dary ukrajinské straně? Máte stálé kontakty?
Na začátku je vždycky poptávka. Nechceme posílat na Ukrajinu něco, co nechtějí, sami nám řeknou, co potřebují. Dnes je jejich absolutní prioritou protivzdušná ochrana proti šáhidům (poznámka: íránské drony). Máme velmi úzké kontakty na konkrétní jednotky, s nimiž spolupracujeme. Od velkých organizací, jako je ukrajinská vojenská rozvědka, pohraniční služba a speciální policejní jednotky, až po malé jednotky. Všichni umějí jasně říct, co potřebují.
Jak to procesujete?
Z principu jsme si na začátku řekli, že nebudeme na Ukrajinu fyzicky dovážet vojenský materiál, to je strašné papírování. Celý princip je postavený na trojstranných smlouvách. Na jedné straně jsme my, co dodávky financujeme, pak je příjemce, což je konkrétní vojenská jednotka, a třetí je výrobce nebo dodavatel. My posíláme předem domluvené peníze na konkrétní dodávku a příjemce si ji s dodavatelem zúřaduje. Za celou dobu nejsme ani vteřinu vlastníkem dodávaných zbraní, protože nemáme licenci na obchod s vojenským materiálem.
Máte nad dary kontrolu, že vše probíhá podle plánu?
Chceme to mít pod kontrolou a až na výjimky neposíláme peníze. A když je posíláme, tak jen osvědčeným partnerům. Na Ukrajině je pět velkých nadačních fondů, jež se specializují na vybírání peněz a jsou v přímém kontaktu s vybranými jednotkami. Umějí zařídit i úplné drobnosti. Například teď se na nás obrátili kolegové z fondu Serhije Prytuly, že jedna jednotka urgentně potřebuje nové gumy k bagru. Bagr umí zachránit mnoho životů, my jich tam poslali už šest. Tak jsme se domluvili a celý proces vidíme: kdy gumy nakoupili, za kolik, máme dokumentaci, že je někdo přivezl na místo. Dáváme si velký pozor, aby vše, co kupujeme, dávalo smysl. Teď třeba máme sbírku na dvě stě 3D tiskáren na drony pro naše partnery v ukrajinské pohraniční službě. Dává to logiku. V rychlosti, jakou se drony vyvíjejí, nemá téměř smysl tam z Česka cokoli takového dovážet. Jsou schopni si je vyrobit levněji, rychleji a udělají jejich úpravy podle aktuální potřeby.
Máte informace, jaká je situace na ukrajinské frontě? Jak se mění taktika boje?
Rusům se za poslední dva měsíce nepodařilo získat ani kilometr čtvereční ukrajinského území. To je dobrá zpráva. Evidentně je to i proto, že v lednu nastoupil nový ministr obrany Mychajlo Fedorov, bývalý ministr pro informatiku. Muž, jenž předtím zdigitalizoval Ukrajinu. Tomuto chlapíkovi, kterému je 35 let, se podařilo přesvědčit Elona Muska, aby Rusům vypnul Starlink. To je famózní, protože Rusové jsou od té doby slepí. Poslední měsíc a půl také provází neuvěřitelné množství úspěšných ukrajinských zásahů ruské protivzdušné obrany na frontě. Fronta prakticky stojí a bude stát. Je to poziční válka dronů po celé 1200 kilometrů dlouhé bojové linii.
Byli jste někdy na místě?
Když jsem byl poprvé na ukrajinské frontě, díval jsem se na Rusy dalekohledem. Dnes se na linii dotyku nedostanete, protože byste kvůli dronům asi přišel o život. Loni jsem viděl, jak válka reálně probíhá, a svým způsobem to bylo fascinující. Seděl jsem patnáct kilometrů od fronty ve sklepě vily, ve které žil bývalý policejní náčelník oblasti, jenž hned po začátku války utekl do Ruska. A na velkém množství obrazovek jsme sledovali mnoho výstupů z kamer jednotlivých dronů, které se v různých letových hladinách vznášely nad linií doteku. Viděl jsem, jak se válčí s pomocí zabezpečených mobilních aplikací, jaká data má oblastní velitelství k dispozici.Ukrajinská armáda je dnes do maximální míry zdigitalizovaná nejen v tom, jaké používá nástroje, ale i jakou má datovou analytiku. Pořád se zdokonaluje. Teď jsem viděl video Zelenského, že se poprvé Ukrajincům podařilo obsadit ruskou pozici kompletně jen pomocí dronů a Rusové se jim vzdali.
To je úplně nový typ války. K čemu to povede?
Mě by zajímalo, jaké reálné poučení si z této války bere NATO nebo Armáda České republiky. Jasně že se nelze zbavit těžkých zbraní, taky je k vedení války potřebujete. Ale ukazuje se, že se dá fronta zabetonovat a velmi efektivně válčit vzdáleně jen pomocí dronů. Ve válkách uspěje ten, kdo najde levnější řešení proti dražším zbraním. Od začátku války vystříleli Ukrajinci kolem 600 střel systému protivzdušné obrany Patriot. Jedna střela stojí mezi třemi až sedmi milióny dolarů. Za první tři dny války s Íránem jich Američané vystříleli stejné množství. Paradoxem je, že je používali hlavně na šáhidy, jež stojí kolem 50 tisíc dolarů. S tím nemůžete dlouho vydržet.
Neohrozil konflikt na Blízkém východě situaci na Ukrajině?
Zásoby se tenčí. Spojené státy ročně vyrobí jen 600 střel do systémů Patriot. Výrobní kapacity jsou malé. Vezměte si třeba raketomety HIMARS. Jsou skvělé, ale Lockheed Martin jich vyrobí jen 96 ročně. Pětasedmdesát procent obranného rozpočtu dnes Ukrajina utrácí u domácích výrobců. Ukrajinci nyní vyrábějí větší množství dělostřelecké munice než všechny státy NATO dohromady. Mají kapacitu na výrobu osmi až devíti miliónů dronů, ale vyrábějí zhruba polovinu, protože na zbytek nemají peníze. Dnes je na Ukrajině velké množství zbrojních startupů, které vedou manažeři, jimž je 30–35 let. Znám chlapíka, který měl před válkou designové studio a dnes vyrábí drony a rakety. Ukrajina má samozřejmě i obří zbrojovky starého typu, jež vyrábějí tanky a podobně. Ale do zbrojního byznysu ve velkém pustili kluky, kteří se na válku začali dívat jinak. Říkají tomu gamifikace (zherňování) války.
Jak do toho zapadáte vy?
Ve velkém tam spolupracujeme s několika nadačními fondy a pomáháme jim v boji proti šáhidům. Měli jsme sbírku na nákup 200 interceptorů, jež ničí drony. Potom dostaneme report z té dodávky, který má 120 stránek. Dozvíte se z něj, jaké druhy a za kolik je koupili, jaké jednotky je dostaly, a hlavně zjistíte, kdy a kde je použili a jejich úspěšnost. Máme k dispozici video ze zásahů, a dokonce víme, kolik stály stroje nepřítele, které šly k zemi. Teď jsem viděl prezentaci, jež se zaměřovala na stíhače používané proti průzkumným dronům. Na jejím konci bylo základní číslo, které vám ukazuje poměr vašich vynaložených prostředků na zničené prostředky nepřítele. My jsme na jedné sbírce dosáhli takového poměru, že za každou naši vynaloženou korunu byla zničená ruská technika za třináct korun, tedy s třináctkrát vyššími náklady.
Stále větší roli tedy hraje ekonomika?
V tomto ekonomickém myšlení se odrážejí kroky nového ministra obrany. Nemá sice klasické vojenské vzdělání, ale když digitalizoval Ukrajinu, vyrostl na tom, že ho zajímaly drony. Neustále se zabýval i tím, jak by měla armáda automaticky reportovat potřebná data. Dnes rozhodují o úspěchu v boji informace všeho druhu. Potřebujete mít detailní přehled i o tom, jaké má nepřítel ztráty, co jste mu zničili a kolik to stálo.
Jak přesné mají informace?
Směji se tomu, když mi někdo říká, jak mohou vědět, že někde zničili dva tanky. Dvakrát větší množství lidí, než je na frontě, se na Ukrajině věnuje analýze dat z fronty. Třeba vojáci v úderných jednotkách mají při provádění úkolů kamery. Po skončení akce posílají všechny záznamy do centra k analýze. Zásadní změna je dnes v řízení armády a práci s obrovským množstvím dat s pomocí modulů umělé inteligence.Fedorov si po nástupu do funkce stanovil několik cílů. Chce postavit protivzdušnou obranu tak, aby sestřelovala 95 procent cílů, což by jim strašně pomohlo. Další cíl je změna armádního reportingu. Například spočítal, že potřebují zabít 55 tisíc Rusů měsíčně. Když se to povede, zhroutí se v Rusku systém náboru lidí do armády a budou ho muset zásadně překopat. Oni o tom přemýšlejí bez emocí, jako o reklamní kampani třeba na prodej sušenek. Mají své cíle a dobírají se k nim s chladnou hlavou.
Pojďme domů. Co říkáte přístupu Babišovy vlády omezovat pomoc Ukrajině a nepřispívat finančně do muniční iniciativy?
Je to spíš jeden z mnoha reputačních problémů, jež mají. Pro samotnou Ukrajinu finanční výpadek naší pomoci není tragédie. Důležité je, že česká muniční iniciativa pokračuje a munice tam proudí dál. Ve chvíli, kdy vznikla, opravdu reálně hrozilo, že by Ukrajina mohla přijít o významné části území. Jedna z příčin, která tomu zabránila, byla česká muniční iniciativa. Na ní bylo fantastické, že se na ni Ukrajinci mohli spolehnout, na rozdíl od některých jiných slíbených dodávek, třeba od Joea Bidena. Podle mne je daleko větší reputační problém, že dnes nejsme schopni splnit ani dvě procenta HDP na obranu. Myslím si, že z toho bude česká vláda velmi rychle vystřízlivěna. Jsem zvědavý, jak to bude vysvětlovat na summitu NATO. Pokud na něm ještě bude Donald Trump, napíchne si ji na vidličku, stejně jako to udělal se Španěly.
Ještě bych připomněl rozruch kolem loňské sbírky na raketu Dana 1, která může hypoteticky zasáhnout Moskvu. Ozvali se komunisté, SPD, a někteří dokonce vyhrožovali dárcům trestním stíháním kvůli údajné přípravě útočné války. Mezi nimi Vlastimil Veselý, ředitel tzv. Společnosti pro obranu svobody projevu. Co tomu říkáte?
Vyhrožovat trestním oznámením může každý, ale paragraf útočné války má nějaké definice. Ukrajina má právo se podle mezinárodního práva bránit jako stát, jenž byl napadený. Mě spíš fascinuje, když se někdo naváží do lidí, kteří nám posílají peníze, a diví se tomu, že si lidé se svými penězi, jež poctivě vydělali a zdanili, svobodně dělají, co chtějí. A radí jim, aby raději podporovali matky samoživitelky.
Nikdo jim nebrání, aby takovou sbírku založili. Je to jen šíření negativních emocí…
V tom je úplným mistrem světa ministr zahraničí Macinka. Politici jako on zcela záměrně urážejí, provokují, vydávají lež za pravdu, vysmívají se lidem. Dělají to čistě programově proto, že se snaží zhnusit část veřejnosti. Chtějí, aby se přestala zajímat o dění v zemi. Doufají, že nebudou chtít být součástí něčeho, co je tak prolezlé lží a vulgaritami.
Loni v prosinci jste navrhl poslanci za SPD Jindřichu Rajchlovi, že ho vezmete na Donbas k ukrajinským jednotkám, aby na místě poznal reálnou situaci. Slíbil prý, že pojede. Už máte domluvený termín?
My jsme se potkali v pořadu Máte slovo a tam jsme o tom mluvili. Já na to úplně zapomněl, takže děkuji, že jste mi to připomněl. Snad mu napíšu a zkusím to.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
