Zleva: Vojtěch Pravda (Moneyossel), Jakub Maťko (Kubmat) a Hugo Wiesner (H4GO) • Zdroj: Nguyen Phuong Thao

S novými médii a sociálními sítěmi přichází i vibe toho, že se může cokoliv, říká skupina Gufrau

17. dubna 2026 · 14:00

Kapela Gufrau se krátce po startu své hudební kariéry stala středem pozornosti. Kombinací humoru, sebeironie, aktivní práce s publikem a chytlavými melodiemi si podmanili tisíce fanoušků napříč generacemi. Jejich hit Navždycky blázen má více než 4,5 miliónu přehrání jen na platformě Spotify a čerstvě i cenu Anděl. O nominacích na Anděla, náhlé pozornosti, politice i feminismu mluvili producent a DJ Jakub Maťko (Kubmat), Vojtěch Pravda (Moneyossel) a Hugo Wiesner (H4GO).

Pohybujete se na pomezí elektroniky, taneční hudby a rapu. Vstupuje do toho i alternativa a country. Jak o svém zvuku přemýšlíte?

Jakub Maťko: My nad zvukem dopředu nepřemýšlíme. Stane se třeba, že se nám líbí melodie z tracku nebo synťáku, uděláme si z ní noty a pak měníme zvuk, takže se ze synťákové reference může stát třeba kytarový podklad. Žánrově se neomezujeme, prostě děláme, co nás baví.

V jednom videu jste říkali, že děláte hudbu pro diváky Prima COOL. Koho si pod tím máme představit?

Vojtěch Pravda: To je vtip, který jsem použil, když jsme dělali video pro GoOut. Nevím, jak si představuješ diváky Prima COOL, ale podle mě to jsou lidi, kteří koukají třeba na Top Gear. Nejsme úplně žánrově zařazení, a tak děláme hudbu pro diváky Prima COOL.

Jako jeden z komunikačních prostředků využíváte trapnost. Co vám umožňuje říkat? A v čem je podle vás dobré nebrat se tak vážně?

JM: Dostaneš se tím blíž k lidem, ale ono to jde primárně z nás, není to nějaká póza. Nejsme jako rappeři nebo kluci z ulice, kteří prodávali drogy. Jsme kluci z Letné, co chodí do kaváren, tak se prezentujeme tím, jací jsme.

VP: Nevím, jestli bych použil slovo trapnost, protože věřím, že třeba Matěj (Čech, vystupující pod jménem Mat213; poznámka redakce) taky přemýšlí nad tím, jak posouvat hranice, a tím rozšiřovat pole nějakého sdělení. Já nad tím, že bych nějak pracoval s trapností, nepřemýšlím vůbec. Možná jdu vyšlapanou cestou, kterou před námi projeli umělci typu třeba Matěje nebo Radka Lajfra. Spíš než aby to bylo trapný, je to „lowcosťácký“ nebo lehce „shitty“.

JM: A autentický.

Vytvořili jste krátký film Zásun, kde je cítit inspirace nultými roky, přelomem milénia. Je to období, které vás nějak inspirovalo?