Nový americký velvyslanec: Teď si dám pivo! America first neznamená že bude Amerika sama
Texasan, úspěšný byznysmen a dlouholetý podporovatel Donalda Trumpa. Nový americký velvyslanec v České republice Nicholas Merrick přichází do Prahy v době, kdy se Evropa učí znovu vycházet s politikou „America First“ a kdy důvěra české veřejnosti ve Spojené státy prochází zkouškou. V otevřeném rozhovoru pro Prostor X na webu reflex.cz vysvětluje, proč jeho obchodní vazby na Trumpa nejsou střetem zájmů, jaký má vztah s americkým prezidentem i jak vnímá Andreje Babiše. Nezapomněl také zdůraznit, že „Czechia First“ znamená zároveň dostát závazkům, a výdaje na obranu tak bude potřeba zvyšovat.
Pro českou veřejnost jste novou tváří. Kdo je ve skutečnosti Nicholas Merrick?
Posledních pětadvacet let jsem Texasan, ale pocházím z Pittsburghu v Pensylvánii. Studoval jsem na univerzitě ve Virginii, kde jsem potkal svou manželku, s níž jsme spolu už 36 let, a následně Harvard Business School. Máme čtyři děti, jedno vnouče a druhé na cestě. Před svou profesionální kariérou jsem se hodně věnoval sportu, na univerzitě jsem hrál fotbal. Tam jsem zjistil, že mě opravdu baví týmová vítězství, což se po zbytek mého života projevovalo v byznysu. Zároveň mě formovala moje matka. Byla vysokoškolskou profesorkou se specializací na evropské dějiny. U večeře jsme se často bavili o historii, o období před první světovou válkou, o Habsburcích nebo o rozpadu koloniálních mocností. To, že o těchto tématech mluvila, zaselo semínko, jež, myslím, klíčí v mém životě právě teď, kdy jsem tady, v České republice.
Co by o vás řekli vaši nejbližší přátelé? Je něco, co v oficiálním životopisu nenajdeme?
Myslím, že by mluvili o loajalitě. To je opravdu základ mého života. Pokud jedinec nebo skupina lidí cítí loajalitu, zasévá to semínka pro jednu z nejdůležitějších věcí – důvěru. A já svým studentům říkám: Byznys se hýbe rychlostí důvěry. Vlastně si myslím, že život se pohybuje rychlostí důvěry. Čím více si lidé, vlády nebo firmy navzájem důvěřují, tím lépe mohou dosáhnout pozitivních výsledků. To bylo vždy základem mého myšlení.
Co myslíte, že by vám maminka řekla na to, že jste se stal velvyslancem v Praze?
V první řadě musíte vědět, že v Pittsburghu si každý na konec jména přidává „y“, takže mi tam říkají Nikky. Řekla by: „Víš, Nikky, jsem na tebe tak pyšná.“ Ale také by dodala, že vysoké funkce přinášejí vysoká očekávání. Byla by hrdá na mé manželství i na naše děti. Zemřela před dvěma a půl rokem, ale kdyby tu byla, často bych jí volal o radu.
Máte za sebou čtyřicet let úspěšné kariéry v byznysu. Co vás motivovalo k tomu, abyste opustil tento svět a stal se diplomatem?
Svou profesní kariéru jsem začal v roce 1985 a mám pocit, že jsem měl po celou dobu vítr v zádech díky výhodám prosperity Spojených států. V posledních letech jsem ale zjistil, že trávím čím dál víc času věcmi, za něž nutně nedostávám finanční odměnu. Třináct let jsem například učil na střední škole nebo trénoval mládežnické týmy.
To mě zaujalo. V době, kdy jste rozhodoval o obrovských investicích, jste chodil učit na střední školu. Proč?
Protože jednou z nejvíce naplňujících věcí je pomoci formovat názory pozitivním způsobem. Jsem velmi hrdý na to, že mi Spojené státy udělily titul velvyslance, ale další titul, o který se snažím, je být co nejkvalitnějším učitelem. Investovat do zítřka a formovat lidi mě vždycky velmi naplňovalo. Bůh mi požehnal v rolích, jež jsem zastával, a umožnil mi finančně zabezpečit rodinu, takže tyto věci mohu dělat čistě z radosti a z pocitu služby.
Dovolte mi přímou otázku. Někteří lidé se obávají, že by vaše dřívější obchodní vazby mohly vést ke střetu zájmů. Co byste jim vzkázal?
Představte si to jako
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
