Mike Downey: Vy Češi dovedete dělat filmy ve velkém stylu, ale máte i smysl pro humor, intimitu a detail
Uznávaný britský producent více než stovky filmů, scenárista, herec a předseda Evropské filmové akademie MIKE DOWNEY (66) napsal románovou trilogii. Její první část, Istrijské zlato, je hotovou reklamou na Chorvatsko a jeho dějiny, druhá část, Istrijská čerň, v anglickém originále právě vyšla. Spolupracoval třeba s polskou režisérkou Agnieszkou Hollandovou, s níž natočil už čtvrtý film, kafkovského Franze, ale také s Peterem Greenawayem, Stephenem Daldrym, Jurajem Jakubiskem nebo Fridrikem Thórem Fridrikssonem. Na lokacích u nás strávil v posledním čtvrtstoletí spoustu času. Co si myslí o tuzemské kinematografii?
V rozličných sekcích Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary jste dosud představil okolo patnácti filmů. Kolikrát už jste tam zavítal?
Netuším! Pomalu každý rok tam něco mám. Loni jsem na karlovarský festival coby producent dovezl snímek ze zákopů Real Oleha Sencova, letos Holky na drátech Vivian Quové. Do Československa jsem ovšem poprvé přijel už v roce 1983. Strávil jsem u vás dohromady jistě víc než rok života: natáčením filmů, zajížděním do karlovarského festivalového zeleného údolí a tak podobně. První film, který jsem u vás natočil, se jmenuje Sedm dní života (2000), byl to horor a nestál za moc. Další, Mrtvou hlídku (2002) s hvězdou snímku Billy Elliot Jamiem Bellem a s Andym Serkisem čili Glumem z Pána prstenů, jsem točil v Benešově, kde jsem strávil tři měsíce. Nejezděte tam, pokud nemusíte, je to noční můra. Nebo aspoň tehdy byla. Natáčeli jsme na parašutistické základně a hloubili tam zákopy z první světové války, to nebyl zrovna ráj.
Jaká byla vaše nejsilnější osobní zkušenost při natáčení v Česku?
Mým druhým českým filmem byla na samém konci milénia Josephine, kterou režíroval původem chorvatský absolvent pražské FAMU Rajko Grlić a napsal váš skvělý spisovatel Alex Koenigsmark. Jde o těsně porevoluční příběh z městečka, v němž mladík po otci podědí jmění a rozhodne se splnit tátův dávný sen: vyspat se se ženou s vizáží tanečnice Josephine Bakerové. Dědice hrál Giancarlo Esposito, prostitutku s planoucím srdcem Maria Schraderová. Byl jsem velmi mladý a relativně nezkušený producent, vlastně jsem ani nevěděl, co dělám. Hned v druhém natáčecím týdnu režisérovi praskly nějaké netušené žaludeční vředy a málem umřel, pojišťovna nám ale nedovolila zastavit produkci. Rajkův nejlepší kamarád a spoluscenárista, srbský režisér Srđan Karanović, ho tehdy zastoupil. Čerstvě operovaný Rajko ležel v sanitce poblíž placu a pořvával pokyny na Srđana, který režíroval za něj. Ale není to tak, že mi ultimátní český filmový zážitek zprostředkovala parta Jugoslávců: to celý český štáb se semkl a podpořil je, prakticky převzali režii filmu. A další pecka pro mě bylo natáčení historického velkofilmu Bathory (2008) s režisérem Jurajem Jakubiskem a velkou českou účastí. Mohl bych si vybrat jakýkoli den v týdnu, jakýkoli měsíc, jakýkoli okamžik práce s Jurajem Jakubiskem – všechno to bylo dokonale šílené.
Jaké místo má podle vás český film na evropské mapě dnes?
Je respektován nejen díky své bohaté historii a přínosu k hnutí nové vlny. Ačkoli český film nevyrábí tolik blockbusterů jako větší evropské filmové průmysly, zůstává významnou silou v artové a nezávislé kinematografii, dlouhodobě vykazuje vysokou kvalitu a má osobitý hlas. Plus je třeba připočíst mimořádný přínos českých filmových profesionálů k mezinárodní kinematografii.
Češi v zahraničních filmových štábech nějak vyčnívají?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
