Jiří Žáček: V noci spím, alkoholu a kávě holduji už jen přiměřeně a k papíru usedám, jen když mám nějaký nápad
Básník a spisovatel Jiří Žáček se 6. listopadu dožívá osmdesátin. Je autorem Rýmů pro kočku a pod psa, Okurkové sezóny, televizních Krysáků, řady titulů pro děti, Ptákovin podle Aristofana, „Funebráků“, jež proslavil jako píseň Michal Prokop, a mnohého dalšího. Počet jeho prodaných knih dosáhl skoro tří miliónů, jenom Slabikáře pro prvňáčky s ilustracemi Heleny Zmatlíkové miliónu. Sám se charakterizuje jako feminista se smyslem pro humor.
Co děláte pro to, abyste se necítil být starý?
Neovládám umění stárnout. Jak si ověřuji na všemožných testech a kvizech, mozek mi funguje víceméně jako zamlada. Tělo ne, tam ty roky cítím – vyjít po schodech tři patra je pro mě horor. Takže abych se necítil starý, stačí vyjet ta tři patra výtahem a nešlapat je pěšky. Ale to je pokus o vtip. Po pravdě právě v tom výtahu se cítím starší víc, než by se mi líbilo.
Jste vystudovaný stavební inženýr a tři roky jste se té profesi věnoval. Považujete to za ztrátu času?
Vůbec ne. Člověk v inženýrské profesi získá zkušenosti, které jako redaktor nebo spisovatel nemá šanci získat. Přinejmenším se naučí jednat s lidmi, kteří s uměním a s literaturou nemají nic společného, a přitom si jich může vážit pro to, jací jsou.
Kdy se smířili vaši rodiče s tím, že vás neživí něco „pořádného“?
Mně to bylo jedno. Když jsem dokončil studia na ČVUT, už jsem nebydlel s rodiči, ale s manželkou Evou a ta byla dost moudrá na to, aby věděla, že bude lepší, když si v zaměstnání nevydělám tolik jako inženýr, ale budu se živit tím, co mám rád. Kéž by všichni muži měli tak rozumné ženy!
Co rozhodlo o vašem přerodu ve spisovatele?
Asi moje paličatost: když si něco umanu, nerad se vzdávám. Doufám, že se moje paličatost neprojevovala příliš v osobním životě, ale jen v profesi.
Ve škole jste nesnášel povinnou četbu. Je v té dnešní některá vaše kniha?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
