Mark Ruffalo o své roli v seriálu HBO Jednotka: Byl jsem v podstatě jen roztleskávačem herců a štábu
Mark Ruffalo, hvězda a výkonný producent seriálu Jednotka, sdílel s Reflexem pocity ze své zatím poslední seriálové role. Ve vynikajícím seriálu HBO Jednotka, který v neděli večer vyvrcholil sedmým dílem, ztvárnil tento expert na vedlejší role s čtyřmi nominacemi na Oscara třeba za Spotlight a Chudáčky agenta Toma Brandise. Věřící táta dospělé dcery a dvou adoptovaných sourozenců utápí v láhvi žal po odchodu milované ženy – tohle břemeno, a nejen je, mají polda a „padouch Robbie“ (podmanivý Tom Pelphrey) společné. I proto reakce obou herců na jejich společnou "velkou scénu" vypadá, POZOR, SPOILER, takhle...
Oba mají své temné stránky, oba nade všechno milují svá děcka a nevědí si s nimi rady, oba mají silnou vůli dotáhnout věci do konce a nad oběma od prvního dílu visel přízrak viny a Damoklův meč zrady. Vyvinil se Tom Brandis v posledním díle? A dokázal svému adoptivnímu synovi odpustit? Pokud jste Jednotku ještě nedokoukali, zvažte, zda rozhovor číst – text místy prozrazuje děj.
Připomeňme jen, o co v Jednotce jde, úvodní pasáží recenze publikované v Reflexu: Robbie Prendergrast nechce nic jiného, než aby byly jeho dvě malé děti a čerstvě dospělá neteř v pohodě i po mámině odchodu a po smrti Maevina táty Billyho. Svážením popelnic v dělnické čtvrti na předměstí Filadelfie si vydělá jen stěží. Ale co kdyby se pomstil za bráchovu vraždu a odstavil šéfa motorkářského gangu, který je za ni zodpovědný? Stačí odpozorovat, kdy bude v drogových doupatech k dispozici keš za fet, a dostavit se. Tři kamarádi v maskách si přijdou na solidní mergle a hustopsům s fenťákem rozhodí sandál. Jenže pak se to pokazí, jsou tu mrtví. A chlapeček ztracený z místa krvavého zločinu věci taky neprospěje. Hlavně kvůli němu má světem otřískaný agent FBI Tom Brandis (Mark Ruffalo) takovou hoňku. Vlastní démony, a že jich je, pošle dočasně na odpočívadlo a s tříčlennou jednotkou, jejíž superschopnosti zprvu zůstávají dobře skryty, se vrhá do akce. Musejí co nejdřív najít kluka, ideálně živého, a odstavit od válu zloděje, kteří rozvrátili velmi křehké vztahy mezi místními dodavateli narkozboží…
Režisér Brad Ingelsby zaujal publikum především podobně laděným detektivním seriálem Mare z Easttownu s Kate Winsletovou v hlavní roli, rovněž zasazeným na okraj největšího města amerického státu Pensylvánie. Za ten byl nominován na cenu Emmy, povedly se mu však i scénáře k dramatům Noční běžec, Americká žena nebo Náš přítel a nedávno jsme v Reflexu psali o televizní psychologické studii Echo Valley s koňačkou Julianne Mooreovou a její problémovou dcerou.
Připomeňme též, že sedmapadesátiletý Mark Ruffalo – herec, režisér, producent a scenárista – má stejně jako jeho seriálový hrdina tři děti a vyrůstal v rodině, kde byla přítomna hned tři různá náboženství. Je městským zastupitelem v obci na východním pobřeží USA, kde žije, a je znám svým aktivismem, podporou demokratických stran, bojem za ochranu přírody a kritikou společnosti. Během 96. ročníku udílení Oscarů v březnu 2024 podpořil iniciativu Artists4Ceasefire, tedy umělci pro příměří, která se snažila upozornit na humanitární situaci v Gaze a požadovala okamžité a trvalé příměří ve válce Izraele s Hamásem. Mark Ruffalo je intelektuál a milovník všech uměn, včetně hudby; těší jej tedy, že autor filmové hudby Dan Deacon právě vydal kompletní soundtrack k Jednotce. Najdete na něm skladby od Caamp, Courtney Marie Andrews, Fontaines D.C. a Soccer Mommy.
Tom Brandis podává ve vašem provedení v úplném finále seriálu zdrženlivý výkon. Jsou herci, kteří by to přeháněli se slzami; vy ne. Jak jste se rozhodoval o tom, jak navýsost emotivní moment v závěrečné, sedmé epizodě vyvážit?
Byl jsem z toho momentu opravdu nervózní, protože na mém detektivovi leží taková zodpovědnost… Přitom je to jen čtení dopisu! Scénář Brada Ingelsbyho i herecké výkony celého ansámblu jsou skvělé.
Tom Pelphrey, Fabien Frankel, Martha Plimpton, Emilia Jones, Ben Lewis Doherty, který skvěle hraje malého Sama… Kdo z těchto lidí vás při spolupráci nejvíce překvapil? Kdo vás jako herecký partner nejvíce nutil být ve střehu?
Jsou všichni prostě úžasní. Mým největším přáním pro seriál je, abychom dostali cenu za nejlepší herecký ansámbl, protože právě ten je na Jednotce tím nejpozoruhodnějším. Silvia Dionicio, která hraje mou dceru Emily, je jakožto herečka úplně neznámá a scéna s ní v ordinaci terapeuta v šesté epizodě je prostě nádherná. Tom Pelphrey, představitel mého protivníka a zároveň souputníka Robbieho, je jako můj bratr… Pracovat s kvalitními lidmi je nejvyšší odměna: Thuso Mbedu, Fab Frankel, Emilia Jones; s Emilií, která hraje Robbieho neteř Maeve, jsem netočil vysloveně bok po boku, ale v seriálu je samozřejmě úžasná, a stejně tak Alison Oliver jako agentka Lizzie Stover. Někteří herci nepotřebují jiné herce, jsou skvělí sami o sobě, ale já takový nejsem. Na tomhle povolání je nejvíc vzrušující to, co se během hraní děje mezi dvěma lidmi. I když byl seriál těžký a drsný, hodně jsme se nasmáli, byli jsme uvolnění a cítili se bezpečně. To jsou podle mě věci, díky kterým herecký ansámbl na place i pak na plátně nebo obrazovce dobře funguje.
Jaká byla vaše úloha jakožto výkonného producenta?
Obvykle je nejdůležitější ochraňovat ideu projektu a vést jeho lidi. A třebas i zajistit, aby štáb měl klimatizaci, když jsme pracovali v osmatřicetistupňovém vedru ve skladu uprostřed oblasti Delco, kde nebyla klimatizace. Brad Ingelsby je nejkompetentnější showrunner, jakého si můžete přát. Naši režiséři, Jeremiah Zagar a Salli Richardson-Whitfield, jsou skvělí, zavedení a producent Mark Roybal též. HBO je z pohledu filmaře prostě ten nejlepší spolupracovník. Jako výkonný producent jsem tentokrát neměl moc co chránit; měli jsme na place tolik skvělých lidí, že jsem byl v podstatě jen roztleskávačem herců a štábu. A staral jsem se o to, aby se lidé cítili dobře a aby vize nás filmařů byla po celou dobu respektována a ctěna.
Kdyby se Jednotka dala shrnout do jedné morální otázky, které musí vaše postava čelit, jaká by to byla a jak se vyvíjela v průběhu seriálu?
Morální otázka? Asi jaká je funkce skutečné víry ve společnosti, kromě vysílání signálů ctnosti nebo performativnosti. Jak to ve skutečnosti vypadá? Víra je mimo jiné empatie, soucit, odpuštění, a nejde v ní jen o Boha, ale i o to, jak se spoléháme jeden na druhého jako lidstvo.
Scenárista Brad Ingelsby rád mluví o oblasti Delco, tedy Delaware County v Pensylvánii, kam situuje děj svých seriálů, jako o místě s velmi silnou komunitou, kde se rodiny starají jedna o druhou. Ta vaše, tedy Tomova, se potýká s otázkou Co je správné nebo v souladu s literou zákona?, případně Co je spravedlivé nebo v souladu s vaším vnitřním morálním kompasem?
Tomův příběh nakonec směřuje k odpuštění. Ale odpuštění je cesta, a nemyslím si, že můžete opravdu odpustit bez empatie. Mám drahého přítele, který strávil nějaký čas ve vězení. Je to velmi pragmatický člověk a skvělý herec. K tomuto dni je sedmnáct let bez alkoholu, ale dříve v jeho společnosti zažil spoustu těžkých věcí. A když o tom mluví, říká: „Víš, Marku, neexistují žádné výmluvy, ale existují důvody.“ Když se dostanete do konfliktu se zákonem, je to v mnoha ohledech dost černobílé. Policii je jedno, jaké jsou okolnosti vašeho činu, jaké máte vzdělání, traumata včetně těch mezigeneračních, v jaké sociální struktuře jste vyrůstali a jaká je vaše ekonomická situace. A Brad Ingelsby nám ukazuje, že neexistují výmluvy, že nakonec musíte zaplatit svou cenu. Tom začínal jako kněz, polní kaplan, řešil masové střelby, ztráty, smutek, snaží se lidem pomoci se s tím vyrovnat. Lidskost Bradových postav a jeho schopnost přimět nás, abychom se s nimi ztotožnili, aby jejich životy, jejich zkušenosti, jejich důvody zasáhly naše srdce, jsou klíčové. To právě teď potřebujeme: ve Spojených státech v současné době existuje hnutí proti myšlence empatie. Myslet si, že empatie je společenský problém, nemoc, je v takovém rozporu s lidskou zkušeností! Přitom to, co činí Toma tak skvělým detektivem, je jeho schopnost vcítit se do osoby, kterou vyslýchá. To je dar, ne prokletí. A o tom je ten seriál.
Jak se vyrovnáváte s jedním z hlavních témat, jakým se vaše postava musí zabývat, totiž odpuštěním?
Vyrůstal jsem v rodině, kde se setkávalo znovunalezené křesťanství, katolicismus a baháismus. Všichni jsme vnímali základní pravdy, které platily pro všechny: myšlenka soucitu, myšlenka odpuštění, myšlenka něčeho většího, než jsme my sami, péče o ty, kteří měli méně štěstí než vy, a víra, že nakonec existuje spravedlnost. Víra je založena pouze na přesvědčení a odpouštět lidem je jen jiný druh víry, víra v možnost spasení. Pojí se s vírou v naši schopnost růst jako lidské bytosti, překonat naši bolest, naše zranění, naši potřebu pomsty. Podívejte se na současný svět. Je poháněn pomstou. A co nám to přináší? Jen víc a víc utrpení, víc smrti, víc krveprolití, víc touhy po pomstě. Zastavit se, odložit své ego a odpustit je strašně náročné. A to je cesta, kterou Tom podniká. A on to dokáže. Básník Rúmí moudře řekl: „Světlo do vás vstupuje skrze vaše rány.“ Na utrpení je něco pokořujícího, ztráta a smutek vás srazí na kolena. A když jste na kolenou, je velmi těžké dívat se na někoho svrchu. Pokora v utrpení vám otevírá srdce, zjemňuje vás. Jsme jakoby osvobozeni ve svém smutku, duchovně rosteme. Tom se v jedné z nejsilnějších scén seriálu, v posledním díle, nemůže podívat na Robbieho, aniž by viděl sám sebe. Nemůže oddělit svou vlastní zkušenost od zkušenosti tohoto muže.
Líbí se mi představa, že Tom vidí sám sebe v Robbieho odrazu. Brad Ingelsby říká, že jeho předchozí seriál, Mare z Easttownu, je seriál o matkách a Jednotka je o otcích; dotýká se témat viny, mužskosti, loajality a vykoupení. Jak podle vás televize a film dnes redefinují tyto pojmy ve srovnání s tím, jak byly zobrazovány v minulosti?
Sledujeme v přímém přenosu, jak se některé z rigidních modelů rozpadají, což je osvobozující. Jako v případě Jednotky: Tom a Robbie jsou dva milí muži se svými dětmi, kteří se opravdu snaží, jsou to otcové bez matek, samoživitelé, vychovatelé. A jsou neohrabaní a tápou, ale jejich láska je silná a vytrvalá. Znám otce, kteří nahradili matku, tradiční role se tak nějak prohodily. Ano, představa stoického veterána z druhé světové války, který se uzavřel před svými city, topí se v alkoholismu a emocionální izolaci, je součástí naší kognitivní mapy; Tom má v sobě vlastní verzi tohoto stereotypu, ale není to tak jednoduché.
Existuje spojitost mezi vaší postavou a Mare z Mare z Easttownu?
Brada upřímně zajímají lidé a jejich dynamika, ty podivné, pozoruhodné věci, které se mezi nimi dějí, a to, jak se s nimi vyrovnávají. Má rád nedokonalé lidi. Když jsem dostal scénář, říkal jsem si: Dobře, tvoje postava je bývalý kněz, alkoholik a agent FBI, jehož ženu zavraždil jeho schizofrenní syn. A to jsme ještě před první epizodou – a já s tou rolí strávil sedm měsíců! Svět dnes není hezké místo a přidávat další těžké věci, jakou je třeba tenhle seriál, k už tak zdrcujícímu stavu společnosti je v tuto chvíli riskantní. Jsem šťastný, že se tento seriál stal tak populárním, vzhledem k tomu, o čem je. Ale toužíme po katarzi – jsme tak rozdělení, jsme tak rozzlobení… Pokud se budeme řídit myšlenkou, že empatie je psychóza nebo nějaká nemoc, pak nám na tomhle světě zbývá jen velmi málo milosrdenství, krásy v mezilidských vztazích a radosti.
