Náměstek ministra Vlčka: Jestli nechceme další blackout, potřebujeme investice do přenosové sítě
Blackout, který na začátku července zasáhl část Česka, byl vyřešen během několika hodin díky kvalitnímu krizovému řízení a odolnosti energetické soustavy, říká náměstek ministerstva průmyslu a obchodu Štěpán Hofman (STAN). Podle něj s hrozbami dalších výpadků elektřiny pomůže i legislativa, kterou resort připravuje. Mimo to v rozhovoru pro Reflex rozebral i vliv světové politiky na energetiku či změny, které jsou v oblasti obnovitelných zdrojů nutné.
Co stálo za rozsáhlým výpadkem elektřiny, který zasáhl část republiky před dvěma týdny?
Vyšetřování stále probíhá, ale zatím se ukazuje, že šlo o souběh většího počtu událostí, které spolu souvisejí. Jejich vzájemná provázanost je teď předmětem dalšího zkoumání. Celkem bylo zasaženo devět rozvoden. Dodávky se postupně dařilo obnovit a kolem šesté večer byla přenosová soustava opět stabilní.
Co tento výpadek ukázal v rámci zranitelnosti či odolnosti?
Díky kvalitnímu krizovému řízení a odolnosti naší energetické soustavy se podařilo situaci během několika hodin vyřešit. I tak ale tahle událost ukázala, jak důležité jsou investice do energetiky. Infrastruktura v řadě oblastí stárne a energetická transformace bude vyžadovat vyšší investice do modernizace a posílení přenosové a distribuční sítě, než tomu bylo v minulosti. Výpadek dodávek elektřiny také ukazuje, jak důležité jsou investice do výrobních zdrojů, které Starostové během působení na ministerstvo průmyslu a obchodu dlouhodobě prosazují.
Co ministerstvo průmyslu a obchodu, případně ČEPS, dělá za kroky, aby se další takové situaci předcházelo?
Naprosto zásadní je v tomto ohledu detailní analýza celé události. Tu provádí jak Evropská síť provozovatelů přenosových soustav elektřiny, tak Energetický regulační úřad. Na základě výsledků je potřeba připravit soubor opatření, která podobným výpadkům do budoucna zabrání. Ministr Vlček okamžitě po události oslovil vedení ČEPS, aby společnost připravila veškeré podrobnosti a navrhla další kroky. Zároveň ČEPS provedla pár dní po výpadku mimořádnou kontrolu vedení.
V tomto ohledu jsou také zásadní legislativní změny, které jsme připravili. Například Lex Plyn má urychlit povolování nových plynových zdrojů. Liniový zákon pak usnadní a zrychlí výstavbu nové energetické infrastruktury. Bezpečné a stabilní dodávky energie jsou pro nás prioritou. I novela zákona o obnovitelných zdrojích s tím pomáhá, zavádí takzvané akcelerační zóny, které zrychlí povolovací proces nejen pro samotné zdroje, ale i například vyvedení výkonu.
Na co se Česká republika nyní na poli energetiky zaměřuje?
Na stabilitu a bezpečnost dodávek a zároveň zásadním způsobem měníme energetický mix směrem k dekarbonizaci, protože chceme méně využívat uhlík, respektive uhlí. To v našem energetickém mixu vždy bylo nejzásadnějším zdrojem elektrické energie. V tuto chvíli máme ve výrobě elektřiny pouze 17,5% podíl obnovitelných zdrojů, což bychom chtěli do roku 2030 zvýšit na 28 %. Chtěli bychom zvýšit i podíl jádra, které minulý rok předehnalo i uhlí a v mixu má čtyřicetiprocentní zastoupení. S dostavbou Dukovan a malými modulárními reaktory se chceme do roku 2040 dostat na zhruba 60% podílu jádra. Zbytek budeme pokrývat plynovými elektrárnami, které budou fungovat jako takzvaný špičkový zdroj energie, který poskytuje zálohu pro případné výpadky v rozvodné soustavě. Obnovitelné zdroje energie jsou nestabilní, když nefouká vítr nebo nesvítí sluníčko, tak může vzniknout díra z hlediska poptávky, proto to chceme vyrovnávat bateriemi, flexibilitou a právě plynovými elektrárnami. Plyn bude přechodové médium v energetice, než se vymyslí něco jiného nebo se přejde na vodík a další obnovitelné plyny, jako je biometan. U plynu jsou složitější přepravní trasy, protože se musí přepravovat trubkově, což umíme buď z Norska, nebo Alžírska, kde ČEZ vyjednal kontrakt pro Česko. Další možností je přeprava pomocí LNG (zkapalněný zemní plyn, pozn. red.), přičemž největším dodavatelem do Evropy je USA, které samozřejmě tlačí, abychom LNG plyn kupovali od nich.
Dostaví se někdy Dukovany?
Myslím, že ano. Po podepsání smlouvy a zamítnutí žaloby firmy EDF brněnským Krajským soudem nám v podstatě nic nebrání v pokračování tendru. Čekáme, jak bude reagovat Evropská komise, na kterou se EDF obrátila. Je otázka, jak se k tomu postaví evropské instituce. EDF své stížnosti staví na tom, že projekt korejská vláda subvencuje, a je to tedy nefér soutěž, ale my jsme nic takového nezjistili. Korejská nabídka byla jednoznačně lepší než francouzská, nemohli jsme rozhodnout jinak.
Většinu solárních panelů dnes vyrábí Čína. Mělo by Česko více vyrábět zařízení sloužící k produkci zelené energie pro případ, že by nějakým způsobem došlo k výpadku tohoto dodavatelského řetězce?
Máte naprostou pravdu, většinu solárních panelů, ale i vlastně ostatních komponentů, jako jsou střídače a jiná zařízení kolem obnovitelných zdrojů, drží celosvětový monopol Čína. Ona si to uvědomuje i Evropská komise, proto připravila financování a programy na podporu výroby takových zařízení na území EU. My jsme na to jako vláda reagovali, připravili jsme vládní program na podporu výstavby výroben čistých technologií, to jsou v podstatě obnovitelné zdroje, v ideálním případě tepelná čerpadla, střídače a fotovoltaické panely, ale také baterie a podobně. V této chvíli vážně vyjednáváme s jedním zájemcem, který se nám do toho programu přihlásil, a jednáme s dvěma dalšími. Například na poli tepelných čerpadel je Česká republika jedním z největších výrobců v regionu střední Evropy, tudíž tam už obnovitelné zdroje těžíme. Je ale důležité dodat, že Čína není jediným výrobcem těchto zařízení, například Izrael ve velkém vyrábí střídače.
To také není v tuto chvíli nejbezpečnější země.
Ale z hlediska byznysových plánů je mnohem stabilnější než Čína. Problém je, že Čína je vždycky levnější než všichni ostatní, takže na trhu je možné koupit levnější alternativu, ale Čína vždy bude ekonomicky nejvýhodnější. Motivací spousty firem je snížit náklady, nakupovat co nejlevnější komponenty. Obchodní vztahy s Čínou tak nejspíše nebudou nikdy narušené, protože je nejlevnější na trhu, ale máme tu další plány z vládní iniciativy i Evropské komise, například dotační titul, kde jsme schopní podpořit až 20 procent investic.
Je geopolitická situace důležitá na poli energetiky?
S válkou na Ukrajině se energetika opět stala politickým nástrojem, Vladimír Putin vydíral celou Evropu, přičemž ruský Gazprom před topnou sezónou nenaplnil plynové zásobníky po Evropě. Tento problém jsme i u nás řešili, připravili jsme zákon „Use it or lose it“, tedy pokud někdo nakoupí kapacitu v naších zásobnících a záměrně ji nenaplní, má stát právo ji zabavit a přeprodat někomu jinému. Je ale zajímavé, že třeba nedávná krize v Íránu energetický trh tolik neovlivnila.
Není takové spoléhání na jaderné elektrárny nebezpečné? Přece jen tu byly havárie ve Fukušimě či Černobylu.
Možná je to v očích některých nebezpečné, ale v elektrárnách je takových bezpečnostních opatření, že se podle našeho názoru nic nemůže stát a všichni mohou být v klidu. Je velmi nízké procento pravděpodobnosti, že by se něco stalo. Fukušima se stala vlivem extrémních přírodních podmínek, kdy byla elektrárna zatopena vlnou tsunami, a to se tu stát nemůže. Nicméně prioritou je snaha o maximální možnou bezpečnost i zabezpečení provozu jaderných elektráren v ČR a Státní úřad pro jadernou bezpečnost v tomto směru dělá velmi dobrou práci.
Jak moc je Česká republika závislá na jiných zemích v odběru energetických surovin?
Do příchodu naší vlády jsme byli v rámci plynu velmi závislí na Rusku. Nyní jsme dodavatele diverzifikovali a odebíráme ho z Norska, Alžírska a dovážíme LNG. Co se týče ropy, už také neodebíráme z Ruska, ale navýšili jsme kapacitu transalpského ropovodu TAL, který dodává především azerskou, ale také arabskou a jihoamerickou ropu přes terminál v italském Terstu. V rámci jaderného paliva jsme se dohodli s výrobci z Francie a Ameriky, že nahradí ruského dodavatele. Sami pokryjeme zhruba 15 procent spotřeby, těžíme uhlí a trochu ropy, která se používá na výrobu léků, a zemního plynu. Zásadní změnou posledních let je reorientace energetických dovozů na stabilnější partnery ze zemí západní Evropy a severní Ameriky.
Pomáhá v tomto rozložení dodavatelů i Evropská unie?
Ano, hlavně co se týče financování a směrnic. S dalšími zeměmi jsme nakupovali energetické komodity, také byla společná iniciativa stavby LNG terminálů v Holandsku a Německu. My konkrétně v rámci EU řešíme spolupráci s britským Rolls Roycem ohledně výroby malých modulárních reaktorů, přičemž bychom nedodávali jen strojírenské komponenty, ale podíleli se i na výzkumu a vývoji. Vláda přemýšlí i nad stavbou vlastního modulárního reaktoru v Temelíně, mnohem menšího zařízení, které je složitelné z dostupných komponentů na trhu, nicméně bezpečnost a certifikace jsou úplně stejné jako u velkého zdroje. O stavbách takových zařízení přemýšlí i Orlen Unipetrol a Sokolovská uhelná, protože bude potřeba nějak nahradit uhlí. Někteří odborníci říkají, že by v budoucnosti měla všechna města mít své malé modulární reaktory, které pro ně budou vyrábět energii. Jenže si vezměte všechna opatření, co se musí dodržovat třeba u Temelína, takže zatím je modulátor třeba vedle Žižkova hudba daleké budoucnosti.
Měli by si lidé sami zařídit zdroje energie, například fotovoltaiky?
Mám na využívání obnovitelných zdrojů energií krásný příklad přímo ve své rodině. Táta má rodinný dům v jižních Čechách a energetická krize ho nepostihla, za celé období platil za elektřinu šest set měsíčně, protože má na střeše fotovoltaiku a ve sklepě bateriový systém, takže si v podstatě zadarmo sám vyrábí elektrickou energii. Díky tomu je chráněn před velkými výkyvy, které se na trhu mohou stát, zároveň je menší pravděpodobnost, že na něj dopadne blackout. Jakožto Starostové nechceme, aby se tu stavěla velká fotovoltaická pole na zelených loukách a kvalitní zemědělské půdě, ale aby je měl každý dům, který má střechu a je pro to vhodná. Nebavíme se o centru Prahy, ale hlavně vesnicích. Velké fotovoltaiky by se naopak měly stavět na brownfieldech a na územích zasažených těžbou, které obtížně hledají využití. Výhoda obnovitelných zdrojů je, že se vyrábí s marginálními náklady, ale špatně se predikují. Právě proto stát musí připravit soustavu řiditelných zdrojů, což jsou hlavně jaderné elektrárny.
Podle vás by tedy určitá cesta byla i komunitní energetika?
Komunitní energetika je určitě cestou, je to vlastně obrovská revoluce v pojetí evropské energetiky, protože dříve jsme měli jen velké výrobní zdroje, které dodávaly elektřinu do odběrných míst. Nově také domácnost umí energii vytvořenou fotovoltaickými panely poslat do jiného odběrného místa, což je příležitost třeba pro paneláky, kde si jednotlivé bytové jednotky přerozdělí elektřinu mezi sebou. Nyní máme omezený počet odběrných míst a určitý počet obcí s rozšířenou působností, kde je přerozdělování možné, což by se mělo změnit v roce 2026, kdy vybudujeme takzvané elektroenergetické datové centrum, což pomůže tuto síť měřit. Všude budeme nasazovat chytré elektroměry se SIM kartami, které umožní vidět spotřebu okamžitě online, a tak i hlídat, jak si lidé mezi sebou elektřinu posílají. Vláda také připravila prostřednictvím modernizačního fondu dotační tituly na to, aby snížila pořizovací investiční náklady občanů.
Ekonomové varují před výraznými dopady emisních povolenek. Myslíte, že dojde na černé scénáře pro domácnosti?
Na evropské úrovni bojujeme o odložení a předělání tohoto systému. Minimálně chceme zastropování ceny emisních povolenek. Nikdo, kdo podniká, totiž není schopný spočítat, kolik ho to bude stát a jaký vývoj ceny má očekávat do budoucna. Proto je potřebné zastropování a snažíme se diskuzi o tom rozvíjet na evropské úrovni, přičemž dáváme dohromady koalici členských států, které by se k nám přidaly a zvýšily by tlak. Povolenky znamenají zdražení plynu a pohonných hmot o zhruba deset procent, což nechceme.
