Poradce Zelenského: Podle populistů nebude válka, když se spřátelíte s Putinem. Je to iluze
Mychajlo Podoljak je ukrajinský politický technolog a novinář. V roce 2020 nastoupil na post poradce kanceláře ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, ačkoli ho předtím ostře kritizoval. Je na třetím místě v žebříčku 100 nejvlivnějších Ukrajinců, který sestavuje časopis Focus. Od 28. února 2022 je jednou z klíčových postav rusko-ukrajinských jednání o řešení vojenské krize mezi státy.
Českou republiku čekají na podzim volby a část země se obává, že česká politika bude po volbách podobná té slovenské. V Česku jsou lidé, kteří si uvědomují, že Rusko představuje pro Evropu hrozbu, ale jsou i tací, kteří nevěří, že Putin je schopen zaútočit na evropské země, a ani rok 1968 jim neslouží jako příklad. Argumentují tím, že Rusko zaútočilo na Ukrajinu, protože není v NATO. Co byste na to řekl a jaké argumenty byste mohl uvést pro tu část společnosti, jež takto uvažuje?
Nyní se nacházíme v dějinném okamžiku, kdy mají populisté šanci, protože voliči jsou všude vyděšení. Bojí se příliš dlouhého nerozhodování, byrokracie, nestability, rostoucích cen, migrantů, mnoha faktorů. Populisté přicházejí a říkají, že existuje rychlé řešení, že se spřátelíme s Putinem a pak nebude žádná válka. Populista je primitivní, vždycky říká to, co chce volič slyšet, říká správná slova a hodně slibuje. Je jasné, že nic z toho nebude realizováno. Je jasné, že s populisty se zhoršuje kvalita života, stále se hledá vnitřní nepřítel a konflikty ve společnosti narůstají. Konzervativní politici jim však nemohou oponovat, protože nemohou slibovat to, co je nereálné. Nemohou slíbit něco, co by bylo v rozporu s jejich zavedeným pohledem na globální politický proces.
Pokud jde o Putina, je velkou iluzí, že Rusko může být dobrým partnerem, Rusko stále považuje všechny východoevropské státy za své loutky a věří, že Moskva je velká a všechna ostatní hlavní města by měla přijít a pokleknout před ní. Moskva se domnívá, že země východní Evropy nemají suverenitu. Rusko se nemůže obejít bez konfliktů, může být pouze ve vztazích represívní povahy, to znamená, že musí ostatní potlačit, musí se mu podřídit, všichni se musí striktně řídit jeho vůlí a nesmějí mít svrchovaná práva a mohou pro ně být pouze obslužným personálem. Pokud si to nepřejete, Rusko vás začne ničit zevnitř. Ono investuje spoustu peněz do politických stran, do vnitřních rozkolů, do provokativních technologií, do mediálních platforem, do propagandy a celou dobu diskredituje ty, kteří zaujímají suverénní postoj, tedy klasické evropské politiky. Ale Rusko podle toho staví svou práci na hlavním principu – když se nebudete dívat negativně na Rusko, budete žít šťastně a v míru a budete mít levný plyn a ropu. A mnoho lidí tomu věří. Dá se to zlomit? Pravděpodobně ano. Ale to je vaše vnitřní diskuse. Je to diskuse o tom, kde chcete být zítra, diskuse o tom, zda se vám dnes daří a proč. Pokud existují nějaké vnitřní problémy, myslíte si, že když za vámi stojí velký bratr, nebudou tyto problémy existovat?
Trump dal Putinovi 50 dní na dosažení dohody o Ukrajině. V opačném případě Washington uvalí na obchodní partnery Ruska sekundární cla ve výši 100 %. Proč tak dlouhá lhůta? A proč je to jen 100 %, a ne třeba 500?
Drtivé sankce 500 % v návrhu zákona republikánského senátora Grahama jsou zaměřeny především na Čínu, Indii a Brazílii. Nejde jen o přímý sankční nátlak na Rusko, ale v podstatě o přímý konflikt s dalšími zeměmi. A zdá se mi, že Trump je opatrný, snaží se nastavit konfiguraci s těmito zeměmi tak, aby ony zvýšily tlak na Putina. Ačkoli to vylučuji, protože Putin je šílený a není možné na něj získat vliv přes prostředníky. Takže sankce, příležitost a čas, který Trump dává, nabízí zemím, jako je Čína, Indie, Brazílie, aby přemýšlely o tom, jaké nástroje mohou použít k ovlivnění Ruska, aby se snížila intenzita války. Trumpovo prohlášení vnímám pozitivně, samozřejmě můžeme očekávat větší tlak ze strany USA, mají k tomu nástroje, nicméně podle mého názoru Trump dojde k tomu, že bez výrazného ekonomického a vojenského tlaku se Rusko nezmění.
Trump také potvrdil, že Amerika zvýší vojenskou pomoc Ukrajině, mluvím o taktických mobilních raketových systémech Patriot. Objevují se zprávy, že Ukrajině budou dodány zbraně dlouhého dosahu. Jak to změní situaci na frontě?
Rusko v posledních třech až čtyřech měsících výrazně zvýšilo počet úderů na civilní obyvatelstvo a již je nemaskuje jako údery na vojenské cíle. Systémy Patriot by měly především chránit civilní obyvatelstvo a infrastrukturu. Samozřejmě, pokud jich bude více než deset, výrazně to ovlivní hlavní způsob války, který nyní Rusko používá. Ty způsoby jsou dva – tlak na lidské zdroje na frontové linii a druhý, jenž je pro ně podle mě důležitější, jsou údery na civilní obyvatelstvo s cílem vytvořit silný psychologický tlak na Ukrajinu. Co se týče frontové linie, tam potřebujeme použít jiné zbraně – dálkové prostředky k zasažení vojenských cílů hluboko uvnitř území RF, to znamená vojenské továrny, vojenskou logistiku. Víme, kde to je, ale máme nedostatek zdrojů. Jestliže se nám a našim partnerům podaří rozšířit výrobu bezpilotních letounů dlouhého doletu a získat rakety s určitým dosahem, bude to mít významný vliv na situaci na frontových liniích.
Generální tajemník NATO Mark Rutte mluvil o bezvýznamnosti ruské delegace v Istanbulu (rozhovor se konal ještě před posledním kolem jednání 23. 7.; poznámka redakce). Měla jednání smysl, nebo chtěl Putin jen zdržovat?
Pan Rutte má naprostou pravdu. Pro Rusko byla tato jednání potřebná k tomu, aby za prvé ruská delegace mohla vystoupit v médiích a znovu uvést důvody, proč přijeli ničit Ukrajinu, a za druhé, aby získali čas. Na druhou stranu vyjednávání v Turecku umožnilo Ukrajině vyřešit několik problémů. Bylo možné uskutečnit rozsáhlé výměny zajatců, kombatantů a výměny těl. A před jednáním řada zemí, zejména z globálního Jihu, naléhala a ptala se Ukrajiny, proč nechce zasednout k jednacímu stolu, jako by Rusko bylo připraveno. Jednání v Turecku ukázala, že Rusko ve skutečnosti žádná jednání nechce, nechce zastavit válku, a to je nyní zřejmé i Číně. Nyní jsou akcenty nastaveny správně a už nikdo nevyzývá Ukrajinu, aby zasedla k jednacímu stolu. Všichni chápou, že za jednacím stolem sedí pouze Ukrajina a Rusko z války vystoupit kategoricky nechce.
Přestože Čína vše chápe, čínský ministr zahraničí Wang I řekl šéfce evropské diplomacie Kaji Kallasové, že Peking si nepřeje, aby Rusko prohrálo válku na Ukrajině. Proč?
Pro Čínu válka otevřela strategickou příležitost, využila ji ke změně globálního politického procesu. Čína se stala jedním z dominantních center, zvýšila svůj vliv na země globálního Jihu, stala se politicky velkým aktérem, získala přístup k levným zdrojům v Rusku a to podpořilo čínskou ekonomiku. Čína zasedla k jednacímu stolu se Spojenými státy v rovnocenném postavení a dostala mnoho příležitostí přehodnotit svou roli v globální politice. To je pro Čínu výhodné. Kromě toho Čína rychle získala kontrolu nad ruským územím a zdroji.
Ve skutečnosti je dnes Rusko proxy zemí Číny a tento proces se jen zrychluje. Ještě chvíli a Čína bude mít v Rusku úplnou kontrolu nad vším včetně politických procesů. Čína vidí ve válce příležitost ke zvýšení vlastní ziskovosti. Tato prohlášení jsou však výhodná, protože Čína položila na stůl konkrétní argumenty pro potenciální jednání a s těmi se pak dá pracovat. Podle mého názoru by konfigurace jednání měla vypadat takto: USA, Evropa a Ukrajina by měly jednat s Čínou, protože Rusko samo o sobě není subjektem.
Jak dlouho může Rusko protahovat jednání?
Jak dlouho chce. Za prvé, Rusko má dostatek zdrojů na pokračování války. Dokud bude mít Rusko peníze, které získává na zahraničním trhu, bude schopno financovat vojenskou výrobu. Omezilo všechny sociální oblasti ekonomiky, postavilo zemi na vojenské koleje a nebude schopno vše vrátit zpět. Proto jsou ti, kdo si dělají iluze, že se Rusko po válce na Ukrajině stane dobrou zemí, jež bude mít zájem o partnerské vztahy se svými sousedy, mírně řečeno, naivní.
Za druhé, Rusko nechápe cenu života, v této válce přišlo o milión mrtvých a zraněných a je to cena, kterou je Rusko ochotno zaplatit. Lidské zdroje jsou samozřejmě vyčerpatelné, ale má je. A tento zdroj se nebouří. To znamená, že lidé chápou, že je to válka s cílem zničit jinou zemi, že nejde o žádnou obranu národních zájmů. Nebyly tu žádné hrozby a je to prostě touha přijít do jiné země a vyvraždit její občany.
Za třetí, vliv má i rozsáhlá pomoc Severní Koreje. Korejci poskytují Rusku kolem osmi miliónů nábojů různých ráží, mnoho min pro minometné systémy, balistické rakety krátkého a středního dosahu, rozsáhlé ženijní a útočné jednotky. To znamená, že Rusko a Severní Korea jsou společně ve dvojici ve válce s Ukrajinou.
Za čtvrté je tu psychologický faktor. Putin je iracionální, neintelektuální a posedlý touhou zabíjet, baví ho to. Překročil červené linie, jež ho omezují, už pro něj neexistují žádné zábrany.
Putin často tvrdí, že jeho ekonomika je v pořádku, že Rusko je obrovská země a že má dost lidí. Proč pak potřebuje Severní Koreu?
Putin má v zásadě velké problémy, ale ty nemají fundamentální vliv na průběh války. Potřebuje Severní Koreu jako zdroj, protože struktura tohoto státu je budována pouze kvůli válce. Stát Severní Korea neexistuje, je jen jedna velká vojenská společnost, která se připravuje na válku na Korejském poloostrově. A válku na Ukrajině vnímá jako cvičiště, na němž se může přizpůsobit válce 21. století a získat potřebné zkušenosti. Rusko získává naprosto specifický zdroj, jenž je zaměřen na válku, který žije pouze pro válku, zatímco Severní Korea modernizuje svou armádu a získává průpravu pro válku. Putin minimalizuje náklady, je pro něj jednodušší koupit severokorejský kontingent a snížit sociální napětí ve své zemi, než aby došlo k protestům a nepokojům.
Jaký vliv měly následky operace Pavučina na proces vyjednávání?
Ukrajina, vzhledem k tomu, že má mnohem méně zdrojů než Rusko, bojuje kreativně. Prvním úspěšným případem bylo vyčištění Černého moře. Pověstné Černomořské loďstvo se schovává, vodní plocha je volná, Ukrajina úspěšně provádí v plném rozsahu své obchodní operace. Kontrola Ruska nad oblohou je velmi relativní. Ano, bohužel nemáme dostatek taktických letadel, abychom mohli účinně čelit ruskému taktickému letectvu, ale zničení strategických letišť a letadel v rámci operace Pavučina ukazuje, že máme opět zajímavá řešení, jež mohou oslabit obranyschopnost a strategické vojenské postavení Ruska. No, a nejdůležitější je přenesení války na území Ruska. K tomu již došlo, ale problém spočívá v nedostatku zdrojů. Kdybychom měli možnost desetkrát až dvacetkrát rozšířit raketové a bezpilotní údery na vojenské objekty na ruském území, vedlo by to rychle k vystřízlivění ruské společnosti. Rusko vždy bojovalo tak, že se domnívalo, že má právo vstoupit na jakékoli území, zabíjet občany a že na území Ruska žádná válka nebude. Nyní je válka na území Ruské federace a zdůrazňuji, že problém Ukrajiny je pouze ve zdrojích. Jakmile zvýšíme počet dálkových zbraní, Rusko to pocítí a bude vnímat velmi bolestivě.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
