30 bylin čarodějnic z Jeseníků aneb Kde končí léčení a začínají démonologické představy?

Jak jste se k bádání o čarodějnických procesech na Jesenicku dostala?

Věnoval se mu už můj tatínek, jablko asi opravdu nepadá daleko od stromu. Vystudovala jsem muzejnictví a začala pracovat v Jeseníku v muzeu. Spousta návštěvnických dotazů směřovala na čarodějnice, takže jsem do toho skočila. Etablovala jsem se jako místní odbornice na čarodějnice, milníkem bylo i otevření nové expozice čarodějnických procesů ve Vlastivědném muzeu Jesenicka v roce 2011, na níž jsem se podílela. Teď pracuji ve Státním okresním archívu Jeseník a jako archivářka mám zase jiné možnosti zkoumání.

Na co byste návštěvníky do expozice, která získala i muzejní ocenění, pozvala?

Chtěli jsme ve sklepení jesenické Vodní tvrze připomenout historický kontext čarodějnických procesů na Jesenicku mezi roky 1622 a 1695, ukázat základní fakta a všechny aspekty tématu. Proto je v expozici i část věnovaná bylinkám a magii. Velká část expozice se věnuje výslechům, jež v té době provázelo mučení, tortura. Naším cílem také bylo vystavit ­autentické materiály, protože dokumentů k procesům na Jesenicku není k dispozici mnoho. Máme jen jejich torzo, na rozdíl od čarodějnických procesů třeba ve Velkých Losinách. Vystavujeme faximile dokumentů, s nimiž jsem tehdy ve svém výzkumu pracovala, které jsem přepisovala a překládala. Mezi nimi je i ten, jenž dokládá zřízení pece na spalování čarodějnic ve slezském městě Nisa, které je dnes polské – připomenu, že v 17. století, o němž mluvíme, bylo Jesenicko součástí právě Niského knížectví. Nosným tématem expozice je také konkrétní inkviziční proces s Barborou Schmiedovou, což je rok 1622 a samotný začátek čarodějnických procesů na Jesenicku. Expozici nakonec vedeme až do současnosti, ukazujeme, jaké má téma vazby k dnešku.

Co jste se z dokumentů k procesu s Barborou Schmiedovou ­dozvěděla?

Měla jsem v ruce asi 87 stran jejího výslechu, dochované dokumenty jsou však jen výsek, nemají začátek ani konec. Pořád je v nich ale strašně moc zajímavých informací. Její umírající manžel ji křivě obvinil, že je čarodějnice, protože mu způsobila nemoc, a že je také žhářka. Barbora se obvinění bránila, tak byla nasazena tortura. V dokumentech z jejího procesu je jasný střih, co řekla před mučením a co po něm. Nejprve všechna obvinění popírala, až s mučením doznala, že je čarodějnicí a že dělala různé magické praktiky. Svými udáními zatáhla do procesu další ženy z Jeseníku, tehdy Frývaldova.

Výstava v jesenickém muzeu končí jmény obětí procesů, to je hodně působivé.

Na tabuli jsou vypsaná jména obětí čarodějnických procesů z let 1651 a 1652. Z té doby totiž máme k dispozici soudní rozsudky, z nichž je možné jména ve větší míře vyčíst. Většinou jsou jména těžko dohledatelná, takže se celkový počet obětí čarodějnických procesů na Jesenicku pohybuje mezi 250 a 350 lidmi. Jsou to jak lidé odsouzení, tak ti, kteří byli pro čarodějnictví vyšetřováni.

Co musíte jako badatelka, jež se ve Slezsku věnuje čarodějnickým procesům, vědomostně obsáhnout?

Se svým výzkumem se pohybuji v prostředí, které bylo etnicky německé, takže je archívní materiál psaný košatou barokní němčinou. Nejdřív jsem s ní bojovala, ale s pomocí starých německých slovníků jsem se v ní zorientovala. Dokumenty, s nimiž při bádání o čarodějnických procesech pracuji, jsou všechny v kurentní němčině, do toho je spousta latiny, vůbec není jednoduché je jenom přečíst. Další věc pak je to, co přečtu, přepíšu a přeložím, také interpretovat. Čarodějnické procesy jsou specifické tím, že je v nich obsažené nadpřirozeno. Když studujete nějaký pramen, je v něm obtisknutý vývoj celých evropských dějin od dávného pronásledování mágů až po vrcholné čarodějnické procesy. V případě Jesenicka prameny nejsou u nás, ale v zahraničí, spousta jich shořela nebo zmizela. Musím je studovat na vyšší úrovni, v archívech v polské Vratislavi nebo v Praze. Potřebuji také znalosti literatury, jež dává celkový obraz doby.