V anketě Reflexu zjišťujeme hodnotové a charakterové profily českých osobností. Tentokrát odpovídal Bohumil Doležal, literární kritik, politický komentátor, publicista a vysokoškolský učitel. Za normalizace disident a signatář Charty 77, po sametové revoluci politik menších pravicových stran, poslanec Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění, po vzniku samostatné České republiky politický poradce premiéra Václava Klause.
Na co jste pyšný?
Na nic moc. Nemám moc času na to, být pyšný, mám pořád ještě dost práce.
Co nejvíc nesnášíte?
To, čemu se počínaje rokem 2014 říká „Nové pořádky“, předcházela jim doba, které pan Babiš říká Staré pořádky,kdy nám prý vládli politici, co nemakali a kradli. Já jí říkám polistopadová demokracie. Měla své mouchy, ale bylo to to nejhezčí, co jsem kdy zažil. Obávám se, že už ji máme za sebou.
Co je podle vás největším neštěstím?
„Nové pořádky“. Nemylme se, ještě neskončily a hned tak neskončí.
Kdo je pro vás autorita?
Viz bod 11.
Kterému politikovi věříte?
Těžko říci. Rád bych věřil dnešní vládě, ale jde to jen ztuha. Budu se ještě pokoušet, a měli by se snad pokoušet i oni, jsem jejich volič, Nějak jim to nejde. Zato vím zcela přesně, komu nevěřím: všem ostatním.
Dáte nám kulturní tip?
Ježíši Kriste, co to je? Od mladého věku mi napadá jen jedno: literární odkaz Franze Kafky. Je stále aktuální. Zejména v „Nových pořádcích“.
Co je největší problém České republiky?
„Nové pořádky“ (viz výše).
Co by se mělo dělat se změnou klimatu?
Raději nic, stejně jsme na to krátcí. Dělejme raději něco s Novými pořádky.
Jste šťastný?
To je jako s tou pyšností. Nejsem moc šťastný, mám na to málo času a pořád ještě moc práce.
Bez čeho se neobejdete?
Viz následující od.
Existuje Bůh?
Nevím, zda existuje (tedy tak, jako existují např. mé bačkory). Zato vím, že mu na rozdíl od naší vlády plně důvěřuji a že je na něj spoleh. Proto se bez něho neobejdu.
Jak byste chtěl umřít?
Plně respektuji, že je to v kompetenci toho, o němž byla řeč v předchozím bodě.
