„Sucho jsem si pro sebe popsala jako Bohdanovu velmi osobní baladu o odcházení krajiny a těla,“ říká herečka Magdaléna Borová (42) o novém filmu Bohdana Slámy. Hraje v něm Evu, nedobrovolnou účastnici sporu dvou rodinných klanů, matku vzdorovité dcery a ženu, která má zásadní problémy. Držitelka Českého lva za jiný Slámův film, Krajinu ve stínu (2020), je také už dvacet let členkou činohry pražského Národního divadla. Vedle herectví jsou pro ni zásadní lidové písně, díky nimž překonala i těžké životní období.
Ve Slámově Krajině ve stínu hrajete českou manželku Němce v Sudetech v polovině minulého století, což je dost drsná role. V Suchu pro vás má jinak vypjatý osud a lehké to nebudete mít asi v jeho právě vznikajícím filmu Konec světa, který se odehrává v létě 1968. Nemáte pocit, že vás Bohdan Sláma rád trápí?
To mě vůbec nenapadlo! Trápení je určitě přítomné v těch příbězích, ale Bohdan mi připadá jako takovej laskavej čert. Je v něm něco čertovského, ale zároveň má obrovské srdce a práce s ním je balzám, vždycky takový rodinný tábor s hodně osobními vztahy. Na Krajině ve stínu jsem ještě neměla moc filmových zkušeností, takže jsem pozorovala a učila se. Ale teď na Suchu – a byl to pro mě velký zážitek – jsem měla pocit, že už jsme s Bohdanem partneři. Že mu můžu říct svoje připomínky a on podle nich třeba něco změní. Takhle otevřený rozhodně není každý režisér. A podobnost vidím i v tom, že natáčení Krajiny ve stínu i Sucha bylo intenzívním uzavřeným časem. U Sucha jsem nechala děti jejich tatínkovi, odjela na měsíc na Moravu a úplně se do toho příběhu ponořila. Nedovedu si představit, že bych se nechala rozptylovat a jezdila domů do Prahy. Ale to jsem vám utekla od toho trápení.
Nejsem herec, ale u vaší role Evy v Suchu si nedovedu představit, že by se dala hrát jinak bez toho intenzívního ponoření. Nechalo to na vás stopy?
Nejsem ten typ herečky, která ze sebe roli hned střese, takže jsem si musela hlídat psychohygienu. Ale asi mi to moc nešlo, měsíc po natáčení to na mě dolehlo a byla jsem celý listopad ošklivě nemocná. A já jsem i čekala, že to tak dopadne. Ono, jak se člověk coby herec uměle přivádí do nějakého psychofyzického stavu, dostává jeho tělo zabrat. Film není divadlo, tam nic neošulíte. Když hrajete bolest, je těžké si od ní udržet odstup, abyste se z toho pak nezbláznil nebo neměl nějaké jiné zdravotní problémy.
Na divadle se dá bolest „ošulit“?
Ne, to jsem řekla špatně, ale na divadle se používají jiné prostředky, nebo aspoň v Národním divadle určitě. Ztvárňujete pocity obrazněji, i když i to se mi střásá špatně. Ale v Suchu byla ta bolest tak detailní a niterná, jakou jsem nikdy předtím nehrála. Takže jsem dostala zabrat.
Co konkrétně jste do Evy přinesla vy? Jaké vaše návrhy Sláma přijal?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
