Za posledních deset let nám vypadlo více než půl milionu lidí z trhu práce. Pokud nebudeme mít výrazně víc dětí, tak nám nezbývá než nahrazovat ten výpadek ze zahraničí nebo z vlastních zdrojů lidmi, kteří pracovat chtějí a můžou, ale z různých důvodů nepracují – třeba ženy na rodičovské dovolené, lidé, kteří šli do předčasného důchodu jen kvůli tomu, že se to finančně vyplatilo, nebo třeba vězni odsouzení za nenásilnou trestnou činnost, říká ekonom Dominik Stroukal. V konsolidačním balíčku, který přes veškerou kritiku považuje za politický zázrak, mu chybí například snížení nákladů na chod samospráv, rušení resortních výzkumných ústavů či zrušení podpory stavebního spoření.
V jaké kondici je momentálně česká ekonomika? Máme tu nekonečný proud negativních zpráv – reálné mzdy prožívají nejdelší propad, zadlužujeme se nejrychleji v EU, inflace klesá pomalu…
Česká ekonomika je jako prvoligový hokejista, který začal fetovat. V porovnání s průměrným člověkem je ve skvělé formě, pořád dává góly a daří se mu, ale pozorný fanoušek si může všimnout, že začíná zaostávat, a pokud nepřestane, tak se v první lize dlouho neudrží. Jinými slovy pořád žijeme na jednom z nejlepších míst na světě a v dějinách, ale zbytečně si ubližujeme a riskujeme, že se naše děti nebudou mít tak dobře, jak by se bývaly mohly mít, kdybychom se chovali zodpovědně.
Když mluvíte o zodpovědnosti, Sněmovna právě projednává konsolidační balíček, který je méně úsporný, než řada ekonomů doporučovala. Vy jste členem Národní ekonomické rady vlády. Jste spokojený, anebo nespokojený?
Je to horší, než bych chtěl, ale lepší, než bych čekal. Vláda opravdu nějakou konsolidaci veřejných financí chce a dělá, ale je škoda, že více na příjmech, než slibovala před volbami, a často jen na oko, když je v deficitu třeba Státní fond dopravní infrastruktury, který státní rozpočet nezatíží. Občanovi je to ale na konci dne úplně jedno, protože to z daní musí zaplatit tak nebo tak. Takže bych čekal víc, ale politicky je zázrak, že se vůbec něco děje. Jako ekonom ale můžu pohodlně z křesla říkat, co by bylo fajn, jakkoliv tuším, že to poté projednat politicky a s vidinou toho, že to může stát hlasy ve volbách, musí být mnohem složitější.
A kdybyste byl politik, jehož manévrovací prostor je přece jen užší než u nezávislého a voličům ne odpovědného experta?
Naštěstí politik nejsem, to si nedovedu ani představit. Ekonom to má jednoduché, stačí se podívat na výnosy a náklady (i když i to je zpravidla výzva), ale politik k tomu musí přidat spoustu dalších proměnných. Ale politici si tu práci sami vybrali, nikdo je nenutí to dělat, tak ať se ukážou.
Co podle vás v konsolidačním balíčku chybí?
Z návrhů NERVu se do balíčku nedostalo jakékoliv snížení nákladů na chod samospráv, nezruší se jediný resortní výzkumný ústav, nedostalo se tam zrušení výjimky u spotřební daně na tiché víno. To jsou věci, na kterých byla v NERVu typicky ne stoprocentní, ale významná shoda. Čekali jsme také, že se vláda vytáhne s legalizací konopí. Nedotáhlo se zrušení podpory stavebního spoření. Těch věcí z našich návrhů, které v balíčku chybí, je celá řada. Ale zase na druhou stranu jsme si nikdo nedělali iluzi, že se tam dostane vše, takže obecně jsme za konsolidační snahy rádi a je fajn, že si vláda z našeho meníčka návrhů něco vybrala.
A co přebývá?
Nejen já si myslím, že největší škoda je znovuzavedení nemocenského pojištění u zaměstnanců. Práce je u nás zdaněná až až, stát si bere z výplaty kolem 40 procent a ze zbylých peněz ještě nakonec odvedeme DPH či spotřební daně. Také jsme nedoporučovali zvýšení daně právnických osob. Až si budou firmy vybírat mezi námi a Polskem, rozdíl o dva procentní body bude hrát obrovskou roli.
Sníží konsolidační úpravy daní a škrty životní úroveň občanů, kterou už tak odkrajuje inflace?
Samozřejmě, ale o tom nikdy nebylo pochyb. Když si dnes večer nedám lahev vína, tak si snížím životní úroveň, ale dělám to kvůli tomu, aby mi zítra nebylo zle. Jasně, že bychom se dnes mohli mít lépe, ale chceme to dělat na úkor budoucnosti? Na konci dne si vlastně ani nemůžeme vybrat, protože se zadlužujeme tempem, kterým bychom narazili na naše vlastní pravidla rozpočtové odpovědnosti už za pět let. A pak by ta konsolidace přijít musela tak či onak, jenom by bolela mnohem víc. Teď je ještě čas to dělat rozumně a s rozvahou, ale máme na to jen pár let.
Balíček umožní vládě sestavit rozpočet na rok 2024 se zamýšleným schodkem 252 miliard. Je vyšší než kdysi zvažovaných 210 miliard. Jednoduše řečeno: rozhazuje i tato vláda zbytečně?
I tato vláda rozhazuje zbytečně. Ale já jsem nikdy nečekal zázraky, jakákoliv vláda je pořád jenom vláda a vlády mají tendenci odsouvat naše problémy do budoucna. Čistě pragmaticky budu spokojený, když se odseká víc problémů, než se jich nadělá. Jestli se to podařilo, za pár let rozsoudí lidé ve volbách.
Někteří ekonomové, kupříkladu profesor Jan Švejnar, tvrdí, že míra zadlužení není nijak extrémní a Česko by si mohlo ještě půjčit kvůli investicím, třeba do sítě dálnic či vysokorychlostních tratí, aby zrychlil ekonomický rozvoj a rostla životní úroveň, která dlouhodobě oproti jiným zemím stagnuje. Souhlasíte?
Ale to se vůbec nevylučuje. Konsolidační balíček řeší běžné příjmy a běžné výdaje, tedy to, co platíme a přijímáme každý rok. Jednorázová investice nás netrápí, případně trápí mnohem méně. Je to jako v domácnosti. Běžné výdaje a příjmy jsou typicky nájem a mzda. Pokud byste platili vyšší nájem, než kolik vyděláváte, tak musíte konsolidovat – buď si najít další práci, nebo se přestěhovat do levnějšího. To přeci ale nevylučuje návrh profesora Švejnara, že i taková domácnost může investovat a koupit si třeba myčku na nádobí nebo bezpečnější auto. My prostě jenom chceme zabránit tomu, aby taková domácnost šla ještě do dražšího nájmu nebo si zažádala o přesun na částečný úvazek.
Pojďme k obecnějšímu problému: podnikatelé v čele s Hospodářskou komorou a Svazem průmyslu nedávno rozjeli kampaň za oživení stagnujícího Česka, tlačí vládu, aby okamžitě začala s radikálními reformami, které zmíněné zaostávání země odblokují. Nejspíš s jejich myšlenkami budete souhlasit, anebo ne?
Ano, i kdyby se nám podařila významnější konsolidace, čeká nás ještě jeden velký úkol, a to je odšpuntování dlouhodobého ekonomického růstu.
A jaké jsou podle Dominika Stroukala ty zásadní, dlouhodobě neřešené problémy?
Zaprvé, za posledních deset let nám vypadlo více než půl milionu lidí z trhu práce. Pokud nebudeme mít výrazně víc dětí, tak nám nezbývá než nahrazovat ten výpadek ze zahraničí nebo z vlastních zdrojů lidmi, kteří pracovat chtějí a můžou, ale z různých důvodů nepracují, například ženy na rodičovské dovolené, lidé, kteří šli do předčasného důchodu jen kvůli tomu, že se to finančně vyplatilo, nebo třeba vězni odsouzení za nenásilnou trestnou činnost. Zadruhé málo stavíme a mohli bychom snadno více. Zatřetí máme obrovský nevyužitý potenciál na domácím kapitálovém trhu. Za čtvrté nás samozřejmě brzdí spousta nesmyslných byrokratických nesmyslů. Nakonec nám dlouhodobě chybí odvaha být v něčem první. Vznikne nám tu řada světových firem a my se za ně nejsme schopní postavit a jen tiše pozorujeme, jak nám utečou do zahraničí, kde se o ně poperou. Viz v poslední době příběh celého českého kryptoprůmyslu nebo dopis na rozloučenou majitele hostingové společnosti Wedos. Často pro změnu není ani potřeba nic dělat, stačí odvaha se za naše úspěšné firmy postavit a jen jim neznepříjemňovat život.
Premiér Fiala ve svém proslovu na navazující konferenci Česko na křižovatce – Vize a strategie pro dalších 30 let řekl, že vize bychom tu měli, potíž je, že se česká společnost a reprezentující politické síly nedokážou dohodnout. Myslíte si totéž a jsme v EU v tomto ohledu nějakou výjimkou?
Já ani trochu nevěřím, že kdyby se sešel profesor Petr Fiala s docentem Karlem Havlíčkem, tak by nenašli shodu na tom, že bychom neměli odhánět kvalifikované lidi a inovativní firmy ze země, že bychom měli více a rychleji stavět, rozhýbat kapitálový trh a odsekat nesmyslnou byrokracii. Jen se do toho opřít. Jsem optimista. Věřím, že se taková shoda najde a postupem času to napříč různými vládami nakonec zvládneme. Potenciál pro to naše republika rozhodně má.
