Od srpna vláda zvýšila spotřební daň z motorové nafty. Z pohraničí se opět vyplatí jezdit tankovat do Polska, kde je litr o 3 koruny levnější, a Slovákům se přestalo vyplácet tankovat u nás. Vláda proto nejspíš nevybere dodatečných 10 miliard korun, jak si představovala.
Od srpna česká vláda zvýšila spotřební daň z nafty o 1,50 korun, na 9,95 koruny, což včetně DPH způsobuje nárůst o 1,8 koruny na litr pohonné hmoty. Sazba se tak vrátila na úroveň před červnem 2022, kdy kabinet spotřební daň dočasně snížil v reakci na prudký růst cen energií vyvolaný válkou na Ukrajině a nejistotou ohledně budoucích dodávek.
Podle původního zákona měla sleva na dani vypršet až na konci roku. Vláda ale návrat na původní sazbu urychlila ze dvou důvodů. Zaprvé potřebuje více peněz do státního rozpočtu hned a za druhé doufala, že se vyšší daň sejde s nízkou velkoobchodní cenou a řidiči daňový nárůst lépe skousnou.
Jenže růst daní se navzdory plánu trefil do růstu velkoobchodních cen.
V květnu, když vláda urychlený návrat na původní sazbu navrhovala, argumentoval ministr financí Stanjura tím, že je pro zvýšení sazby příhodná chvíle, protože cena nafty na velkoobchodní burze v Rotterdamu je nízká. Jenže nyní v srpnu, když opatření vešlo v platnost, se zvýšení daně bohužel sešlo se zdražováním samotné nafty.
Cena u čerpacích stanic narostla za poslední měsíc ne pouze o 1,80, ale přibližně z 35 na 39 korun za litr nafty.
Vyšší daně neznamenají vždy vyšší výnos
Vláda si od zvýšení daně slibuje dodatečný příjem 10 miliard korun ročně. Je ale otázkou, jestli tomu tak bude. To, kde natankují a zaplatí daň Češi, ale hlavně dálkové autobusy a kamiony, záleží totiž hlavně na srovnání naší daňové sazby se sazbami v sousedních zemích.
Slovenská sazba spotřební daně z nafty je 0,368 eura na litr, tedy asi o 60 haléřů menší než u nás. Polská je blízko minima požadovaného Evropskou unií, na úrovni 1,61 zloty, při dnešním kurzu asi 8,50 korun.
Daně a další faktory se promítají do konečné ceny, která je nyní v Polsku zhruba o tři koruny nižší než u nás.
Když na začátku války na Ukrajině vyskočily nahoru ceny paliv, přijala polská vláda také opatření na zmírnění růstu cen, a to velkorysejší než v České republice. Polsko tehdy snížilo nejen spotřební daň, ale i DPH. Tankování v Polsku tak bylo asi o 9 korun na litr výhodnější. Česká Celní správa tehdy varovala, že nad rámec nádrže je možné dovézt jen kanystr o objemu 20 litrů, že auta kontroluje rentgenem a za pašování hrozí přísné sankce, včetně zabavení kanystru nebo rovnou celého auta.
Když polská sleva na DPH a na spotřební daň vypršela, důvod tankovat v Polsku pominul.
Nynější zvýšení české daně ale opět posílá řidiče tankovat do Polska. Když rodina z pohraničí spojí nákup nafty či benzínu i s nákupem potravin (základní potraviny jsou v Polsku od DPH stále osvobozeny), je úspora značná. Náš stát tak přichází o výnosy daně ve prospěch polského státního rozpočtu.
Daňová konkurence mezi státy
Tankování lidí z pohraničí a turistů má na výnosy státního rozpočtu vliv, ale ještě větší vliv má to, kde tankují naftu dálkové autobusy a kamiony, jejichž nádrž mívá objem kolem 1000 litrů.
Dalo by se říct, že pokud jde o spotřební daň z nafty, panuje mezi státy EU docela silná konkurence. Když země sazbu snižují, není to obvykle proto, že by chtěly ulevit občanům, ale že nechtějí přijít o daňový výnos ve prospěch sousedů. Proto také bývá spotřební daň z nafty nižší než z benzínu.
Některé země, jako Itálie nebo Francie, dokonce v rámci této konkurence velkým dopravcům část spotřební daně vrací, takže na turisty a domácí řidiče dokážou uvalit vysokou základní sazbu, a přitom o daňový příjem od mezinárodních přepravců nepřicházejí.
S ohledem na sazby daně v Polsku a na Slovensku je současné zvýšení spotřební daně českou vládou krok špatným směrem. Jednak začíná být opět výhodné pro velkou skupinu řidičů tankovat v Polsku. Za druhé přestává být pro Slováky výhodné tankovat u nás.
Kdyby vláda daň zvýšila třeba jen o korunu, bylo by to nejen lepší pro české řidiče, ale vybrala by i více peněz do rozpočtu od přeshraničních vozidel.
Autor vyučuje ekonomii na VŠFS a VŠE v Praze
