Radka Leitmeritz (48) žije v Los Angeles, fotila největší hvězdy Hollywoodu, reklamy pro Porsche i Cartier, módu v Paříži, nedávno dokončila knihu ONE:LOVE věnovanou historii českého ženského tenisu. Je autorkou portrétů našich wimbledonských vítězek v singlu Martiny Navrátilové, Petry Kvitové a Markéty Vondroušové. Před jejím objektivem stály i Hana Mandlíková, Helena Suková, Barbora Strýcová, Karolína Plíšková, Barbora Krejčíková a Kateřina Muchová. Ty všechny jsou k vidění do konce července na výstavě Tennis Garden v zahradě Uměleckoprůmyslového musea v Praze. Během posledních pěti let portrétovala také Rogera Federera, Igu Swiatekovou, či Ons Džabúrovou. Letos ji oslovilo vedení Wimbledonu, aby pro nejproslulejší turnaj světa nafotila kampaň na jejich módní kolekci.
Jak se přihodí, že fotografce se ozvou z Wimbledonu?
Jednoduše, jednoho dne mi přišel e-mail, že se jim moje práce líbí a zda bych byla ochotná vymyslet a nafotit kampaň. Úžasná pocta, Wimbledon je v tenisovém prostředí nejvíc. Stát sama na centrálním dvorci, mít celý areál pro sebe, byl unikátní zážitek. Zároveň šlo o celkem složitý úkol, protože zelený travnatý kurt a bílé oblečení jsou svazující, svým způsobem anglická konzerva. Jejich kolekce, kterou jsem fotila, je krásná a nadčasová, ale já tenis vůbec nevnímám přes zelenou a bílou. Mě nebaví typ tenisu, jenž se odehrává v soukromých klubech. Mě baví tenis na otevřených veřejných kurtech někde v New Yorku nebo Los Angeles. Tam lidé mají úplně jiný styl a primárně nejde o příslušnosti k nějaké sociální skupině, ale jen a jen o tenis.
Tenis jako street style?
To opravdu ve Státech existuje! Mám kamarády, kteří na tom vybudovali vlastní značku Paterson. Po New Yorku jezdí na skejtu, tenis, do něhož jsou blázni, hrají, kde se dá, pořád, v podstatě je jim jedno, zda na rozbitém kurtu pod Brook- lynským mostem, nebo v soukromém klubu na Upper East Side. To je tenis, který mě baví, na který se ráda koukám, nejen jak ho lidé hrají, ale jak se na něj i oblékají. Čímž chci říci, že klasická uniformita mi na tenise moc nesedí. Proto pro mne byla práce pro Wimbledon velkou výzvou, proto jsem vedení turnaje navrhla modernější koncept. Dali mi relativně volnou ruku, vybrat si modely, kteří měli víc streetový look, a do focení samotného jsem dávala modernější vibe, ve smyslu toho, že už nejde jen o tradici. Snad se mi povedlo, že fotky nejsou moc usedlé, jako to většinou bývá například u golfu. V rámci možností jsem se pokusila tu usedlost narušit, i při vědomí toho, že Wimbledon je pořád zeleno-bílý.
Krátce před prací pro Wimbledon jste fotila vycházející hvězdu anglického tenisu Emmu Raducanovou, která přesto, že v současné době moc nehraje, je v Británii sportovní hvězdou téměř srovnatelnou s jezdcem formule 1 Lewisem Hamiltonem. Jaké to bylo?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
