nahoru

Proti průměrnosti. Věřím ve světové vzepětí české kultury, říká architekt Marek Tichý

Marek Gregor 18. května 2022 • 14:00
Proti průměrnosti. Věřím ve světové vzepětí české kultury, říká architekt Marek Tichý
foto: Ondřej Szollos

Mezi 16.–22. květnem se na mnoha místech Prahy uskuteční letošní ročník festivalu Open House. Pro všechny zájemce otevře své dveře víc než stovka unikátních objektů a budov, včetně paláce Elektrických podniků v Holešovicích. Loni dokončenou generální rekonstrukci ikonické budovy na levém břehu Vltavy realizovali TaK Architects Marka Tichého (51). Pod jeho vedením proběhla nebo probíhá i přestavba dalších budov v Praze: Werichovy vily na Kampě, historické budovy Masarykova nádraží, Divadla Na zábradlí, Mottlova domu na Jungmannově náměstí, Volmanovy vily v Čelákovicích nebo aktuálně Hotelu InterContinental na Starém Městě.

Sedíme v paláci Elektrických podniků. Opravdu jste s jeho přestavbou strávil deset let ­života?

Možná o rok dva víc. Dnes, když to srovnávám s našimi dalšími projekty, uvědomuji si, jakou výjimečnou příležitost – prozkoumat tenhle úžasný prvorepublikový palác – jsme díky tomu dostali. Myslím, že to je vidět i na vlastní realizaci, která pak proběhla relativně za krátkou dobu.

Říká se, že za rok a půl.

Ano, ale i tomu předcházela neviditelná část. Elektrické podniky měly tu smůlu, že základy byly stavěny z hlinitanových betonů – „zázračného“ materiálu“ počátku minulého století, u něhož se postupně ukazovalo, že časem ztrácí pevnost, až byl v 60. letech zakázán. Takže prvního půl roku se sanovaly základy a až pak jsme mohli přistoupit k přestavbě nadzemní části a ta skutečně trvala přibližně rok a půl – neuvěřitelná rychlost.

Mediálně nejznámějším výstupem rekonstrukce byly obkladové kachličky, kterými je celá budova opláštěná; původní výrobce Rako je v tom velkém množství už nebyl schopen vyrobit, a proto jste je objednali v Číně…

Z mého pohledu se tu odehrály zajímavější věci. Elektrické podniky byly vymyšleny jako vůbec první administrativní budova v Evropě s řízenou klimatizací. Absolutní unikát! Což svědčí o avanturismu a technické vyspělosti naší první republiky. Vedle obkladaček byl na rekonstrukci náročný i celý plášť – vymyslet techniku skladeb a výroby oken a obvodových stěn, střech včetně repasování výkladců s roletami ve spodní linii – těch vysokých mosazných rámů, jejich vytužování, obměňování mechanismů i okenních otvorů po celém obvodu. Ono se to nezdá, ale počty kusů tu jsou ve vysokých stovkách, například oken bylo 850, dveří 1600 a toho slavného obkladu 6500 m2.

Díváme se – přes stanici Vltavská – na Negrelliho viadukt. Před námi je pozemek, kde Praha zamýšlí vystavět novou budovu filharmonie. Při přípravách a realizaci rekonstrukce jste určitě přemýšlel, co jiného by se tam případně hodilo.

Myslím, že sem patří něco, co by obnovilo původní urbanismus, zasažený vznikem magistrály, která tady na holešovické straně končí jakoby nikde. Samotná magistrála naši budovu opticky o patro podřízla. To, že se naproti postaví velký dům, je kontextuálně správně, protože původní záměr autorů byl, že zrcadlově vznikne druhá budova pražských správních institucí. Ve 20. a 30. letech minulého století v Praze vznikaly desítky podobných domů.

Premium

Přečtěte si článek s předplatným Premium Plus

Získejte neomezený přístup na devět různých služeb včetně Reflex.cz




Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.