Marek „Orko“ Vácha (55) je člověk mnoha profesí a zájmů. Kromě toho, že je vášnivý cestovatel a rád píše blogy a knihy, působí jako přednosta Ústavu etiky a humanitních studií 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Současně je římskokatolický kněz. Letos se stal také členem poradního týmu ministra zdravotnictví, profesora Vlastimila Válka.
V čem ministrovi zdravotnictví radíte?
V oblasti lékařské etiky. Jen mám pocit, že z té vojenské přehlídky jdeme rovnou na frontu, protože vláda se postavila do čela státu v době, kdy začala vlna omikronu, takže nebyl čas na teoretickou přípravu a je třeba učinit důležitá rozhodnutí, která mohou být klíčová pro to, jak se s epidemií teď vyrovnáme.
A jaký lze podle vás odhadnout průběh?
Kdybychom věděli, co se stane v červnu, tak bychom připravili optimální řešení. Teď se zdá, že omikron je sice enormně nakažlivý, ale jeho smrtnost je poměrně malá. Zprávy jsou příznivé, a přestože se jím asi nakonec nakazíme všichni, proteče zřejmě republikou jako povodeň, a dá-li Pán Bůh, v zásadě nám neuškodí.
Není ale někdy agresivita lidí, která už se obrátila i proti zdravotníkům, částečně způsobená jimi samými? Lékařská komunita by si měla dávat větší pozor na to, co vypouští do světa, protože za poslední dva roky toho bylo hodně a mnohé věci nebyly pravdivé.
Na jedné straně nežijeme v totalitě, takže každý má právo říct svůj názor, na druhé straně je mnoho filozofií, ale jen jedna věda. Když probírám s našimi studenty otázky etiky ve vědě, zdůrazňuju jim, jak je důležitá komunikace s veřejností. Existují příklady, které způsobují nenapravitelné chyby. V roce 1998 vyšel v medicínském časopise The Lancet článek, jenž dával do souvislosti očkování zarděnek, příušnic a spalniček s autismem. Článek byl po dvanácti letech stažen, jenže tato mylná informace mezitím prosákla na veřejnost, což už je nevymýtitelné. Pronikla do médií a sociálních sítí a to je konec. Pandemie upozornila vědeckou komunitu na to, že neumíme s veřejností odpovědně hovořit, takže určitá kázeň je na místě. Na vaši otázku mě napadá mnoho odpovědí. Jednu z nich si vypůjčím od polského filozofa a dominikána Józefa Marii Bocheńského, který v knize Slovník filozofických pověr dává za příklad situace, kdy se slavný chirurg vyjadřuje k válce v Iráku nebo známý internista k fotbalovému mistrovství světa. Je třeba si uvědomit, že skutečnost, že jsem ve své profesi slavný, ještě neznamená, že budu mít kvalifikovaný názor v jiné profesi. Takže známý chirurg, internista nebo etik by měl být v otázce epidemiologie zdrženlivější. Medicína se zabývá jedním pacientem, zatímco „Public Health“ skupinou pacientů. Je to navíc velmi úzký obor a všichni, kdo mu nerozumíme, bychom si měli dát velký pozor na to, jak informujeme veřejnost. Na druhé straně se věda, jež na rozdíl od náboženství nezná dogmata, může mýlit, ale pořád je to to nejlepší, co máme v dané chvíli v rukou. I proto, že uveřejnění vědeckého článku předchází přezkoumání editora a jiného odborníka a že tam jsou i další mechanismy, které přece jen dokáží oddělit zrno od plev a formulovat nejlepší možná řešení. Takže existují-li nástroje, jako je vědecká komunita nebo poradní tým ministra, je docela slušná šance, že informace, jež od nich půjdou, budou na kvalitativně vyšší úrovni, než je Facebook nebo servery typu otevrisvesrdce.cz, protože ti lidé tomu opravdu rozumějí. Tudíž bych doporučoval – spíš než číst názory izolovaných lékařů – naslouchat této komunitě.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
