Petr Mára

Petr Mára Zdroj: Zbyněk Pecák

Petr Mára: Většině tvůrců obsahu je o polovinu míň, začínám přemýšlet, jako dlouho to ještě vlastně můžu dělat
Každý, kdo mluví o technologiích, musí být aktivně přítomen na většině platforem, říká Petr Mára
2
Fotogalerie

Budoucnost očima Petra Máry, podle kterého se digitální a skutečná realita brzy překryjí

Petr Mára (43) je propagátor Applu, školitel a jeden z nejpopulárnějších tvůrců na českém YouTube. Bavili jsme se o tom, jak si firma s nakousnutým jablkem ve znaku vede deset let od smrti legendárního Steva Jobse? Proč teenageři posílají svoje data do Číny? A jak se na globálním poli daří českým IT firmám?

Odkdy je tvorba videoobsahu jednou z vašich hlavních činností?

Řadu let jsem o technologiích psal a pak o nich začal školit: především jak je používat s cílem větší produktivity. Na český trh pak vstoupil Apple a já začal školit i pro ně. Ale asi před šesti lety mi došlo, že pokud nezačnu vytvářet videoobsah, začnu být velmi brzy irelevantní. Každý, kdo mluví o technologiích, musí být aktivně přítomen na většině platforem. Já se teď nově učím TikTok. Jde tedy o budování mého vlastního brandu, který začal na YouTube a nyní se rozšiřuje dál.

Máte podrobnější představu o struktuře vašich sledujících?

Jasně, to mít musíte. Nejsilnější jsem ve věkové skupině 25 až 35 let, což je trochu rozdíl proti zbytku českého YouTube, kde tvůrci cílí na mladší publikum. A samozřejmě osmdesát procent mých diváků jsou muži, vzhledem k zaměření na technologie.

Věnujete se především produktům od Applu. Jak se stalo, že firma, která původně vyráběla zařízení pro profesionály, muzikanty, filmaře a další, se stala masově úspěšnou, i když cena jejích produktů je výrazně ­vyšší?

Ona je to tak trochu lokální fáma, že Apple byl původně firmou pro profesionály z audiovizuální branže. Tak jsme to my v Česku vnímali v devadesátých letech, protože lidi od filmu a příbuzných profesí byli jediní, kdo si zařízení od Applu mohli dovolit. Ale v Americe byl od začátku firmou, která bojovala proti IBM. Jejich cílem bylo postavit domácí počítač. Apple jako první, po návratu Jobse v roce devadesát osm nebo devadesát devět, pochopil, že k zákazníkům nemůže mluvit nerdštinou. Že nemá smysl jim vysvětlovat, jaký má počítač procesor a jakou operační paměť. Nikdo tomu nerozumí. Jobs tehdy přišel s prvním iMacem. Modrým, designovým kusem hardwaru, který se úplně lišil od toho, jak vypadaly stolní počítače: ošklivé, šedivé krabice. Apple najednou do středu zájmu nepostavil výrobek, ale člověka, co u něj sedí.

Mimo jiné sázka na design rovněž přitáhla k produktům Apple skupinu, jež se do té doby o počítače a IT moc nezajímala, pokud nebyly z branže: ženy. Najednou ale na trhu existovala zařízení, jež sloužila nejen funkčně, ale i esteticky. Tenhle přístup dnes kopírují všechny velké firmy: Samsung, Sony. Všichni už pochopili, že pokud chtějí prodávat masově, musí zákazníkům nabídnout v první řadě lifestyle. Zejména se to týká prémiových produktů, jako jsou nejvyšší řady smartphonů. Většina lidí, kteří si koupí třeba poslední a nejdražší model iPhonu, potenciál zařízení ani zdaleka nevyužije. Pořizují si především lifestylový, statutární symbol.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!