David Vávra: O počátcích Reflexu, o loňském dočasném ochrnutí i o pocitech během pandemie

David Vávra: O počátcích Reflexu, o loňském dočasném ochrnutí i o pocitech během pandemie

David Vávra: O počátcích Reflexu, o loňském dočasném ochrnutí i o pocitech během pandemie • Zdroj: Nguyen Phuong Thao

Fotosky z chystaného filmu Pravda vítězí, které vyšly v Reflexu 5/91, vypadaly naprosto věrohodně. Tomu nešlo nevěřit!
Fotosky z chystaného filmu Pravda vítězí, které vyšly v Reflexu 5/91, vypadaly naprosto věrohodně. Tomu nešlo nevěřit!
Fotosky z chystaného filmu Pravda vítězí, které vyšly v Reflexu 5/91, vypadaly naprosto věrohodně. Tomu nešlo nevěřit!
Mystifikaci nerozklíčovali ani kamarádi ze Sklepa. A někteří se i hluboce urazili, že jsme se zpronevěřili ideálům revoluce, že ji zpochybňujeme a že točíme takové věci.
V tuto chvíli David Vávra definitivně porazil svou nemoc: i přes omezení pohybu paží doběhl Jizerskou „pětadvacítku“. V cíli zapózoval se svou dcerou a členem organizačního výboru závodu, Davidem Doušou.
Stáří je krásný čas!! Člověk už očural všechny rohy. Už nemusí nic. Ale může všechno.
Tomáš Hanák, Ivana Chýlková, David Vávra
Ladislav Lábus, David Vávra
15 Fotogalerie
Milan Tesař
Diskuze (0)

Čtěte Reflex v Googlu přednostně

Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.

Preferujte nás Sledujte nás

Když jsme v redakci přemýšleli, s kým si k třicátým narozeninám časopisu nadělit rozhovor, volba padla na Davida Vávru (63). Jeho spolupráce s Reflexem je při pohledu zpět nepřehlédnutelná. Vytvářel k článkům úžasné koláže, dělal rozhovory, a hlavně: v masce Alexandra Dubčeka se stal tváří mystifikace o vzniku filmu Pravda vítězí, který měl vrhnout nové, nelichotivé světlo na sametovou revoluci. Tahle akce Reflexu z února roku 1991 vyvolala mimořádný a, nutno přiznat, značně zjitřený ohlas. Každopádně svědčí o tom, co všechno bylo začátkem devadesátek možné. Jakkoliv jsem měl za to, že si s Davidem hlavně připomeneme staré časy, jeho loňská nemoc a následná koronakrize vzpomínkám nakonec ubraly prostor.

Jakmile si v Davidově dvorní kavárně Kaaba v pražské Mánesově ulici objednáme, ukážu mu obálku Reflexu ze září roku 1991. Je na ní – bez jakéhokoli vysvětlení – soška sádrového trpaslíka.

Jestlipak víš, co je uvnitř?

Netuším.

Je v něm tvůj rozhovor s Jaroslavem Rónou s titulkem Hrb s pitnou vodou.

Já jsem kladl otázky?

Ano. Přijde mi to pro tu dobu příznačné. Tehdy mohl každý dělat, na co měl chuť. Neexistovala omezení: pokud sis řekl, že uděláš rozhovor do Reflexu, stal ses na chvíli novinářem a prostě jsi ho udělal.

Já si na to ale vzpomínám. S Jardou jsme se seznámili během sklepovského představení, kde se říkalo, že „na zádech mají hrby s pitnou vodou, a když mají žízeň, tak se napijou“… To byl Jardův text.

Jak jsi se na Reflex vlastně na­pojil?

Já byl hned u prvního čísla. Přes kamaráda Aleše Najbrta. Vyráběl jsem na zadání koláže. Půl roku to byl jeden z mých hlavních příjmů. Dostal jsem článek a ten jsem ilustroval.

Třeba?

Pamatuju si například tehdejší boje o Československou televi­zi, kdy jsem do středověké bitvy umístil televizní obrazovky. Anebo nacionální napnelismy s Mečiarem. Ilustroval je obraz, kde Me­čiar sedí někde s Klausem a za nimi bere vichřice chatičku. Na to se nezapomíná.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Začít diskuzi

Články z jiných titulů