Když jsme v redakci přemýšleli, s kým si k třicátým narozeninám časopisu nadělit rozhovor, volba padla na Davida Vávru (63). Jeho spolupráce s Reflexem je při pohledu zpět nepřehlédnutelná. Vytvářel k článkům úžasné koláže, dělal rozhovory, a hlavně: v masce Alexandra Dubčeka se stal tváří mystifikace o vzniku filmu Pravda vítězí, který měl vrhnout nové, nelichotivé světlo na sametovou revoluci. Tahle akce Reflexu z února roku 1991 vyvolala mimořádný a, nutno přiznat, značně zjitřený ohlas. Každopádně svědčí o tom, co všechno bylo začátkem devadesátek možné. Jakkoliv jsem měl za to, že si s Davidem hlavně připomeneme staré časy, jeho loňská nemoc a následná koronakrize vzpomínkám nakonec ubraly prostor.
Jakmile si v Davidově dvorní kavárně Kaaba v pražské Mánesově ulici objednáme, ukážu mu obálku Reflexu ze září roku 1991. Je na ní – bez jakéhokoli vysvětlení – soška sádrového trpaslíka.
Jestlipak víš, co je uvnitř?
Netuším.
Je v něm tvůj rozhovor s Jaroslavem Rónou s titulkem Hrb s pitnou vodou.
Já jsem kladl otázky?
Ano. Přijde mi to pro tu dobu příznačné. Tehdy mohl každý dělat, na co měl chuť. Neexistovala omezení: pokud sis řekl, že uděláš rozhovor do Reflexu, stal ses na chvíli novinářem a prostě jsi ho udělal.
Já si na to ale vzpomínám. S Jardou jsme se seznámili během sklepovského představení, kde se říkalo, že „na zádech mají hrby s pitnou vodou, a když mají žízeň, tak se napijou“… To byl Jardův text.
Jak jsi se na Reflex vlastně napojil?
Já byl hned u prvního čísla. Přes kamaráda Aleše Najbrta. Vyráběl jsem na zadání koláže. Půl roku to byl jeden z mých hlavních příjmů. Dostal jsem článek a ten jsem ilustroval.
Třeba?
Pamatuju si například tehdejší boje o Československou televizi, kdy jsem do středověké bitvy umístil televizní obrazovky. Anebo nacionální napnelismy s Mečiarem. Ilustroval je obraz, kde Mečiar sedí někde s Klausem a za nimi bere vichřice chatičku. Na to se nezapomíná.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
