nahoru

Proč se na mumii lilo pivo s čerstvou myrhou, zjistila egyptoložka Renata Landgráfová

HANA BENEŠOVÁ10. července 2020 • 11:10
Šachtové hrobky v Abúsíru / Shaft Tombs at Abusir
• video: 
Facebook @Český egyptologický ústav FF UK

Filoložka Renata Landgráfová a specialista na staroegyptské náboženství Jiří Janák zasvětili posledních deset let tomu, aby pronikli do tajuplných textů v hrobce kněze Iufay, nad nimiž mnohým egyptologům zůstává rozum stát. Díky pečlivému balzamovači generála Menechibnekona, který nádoby s přípravky k mumifikaci opatřil poznámkami, také sestavili ucelený návod na mumii.

Textům z pohřební komory kněze Iufay se věnujete přes deset let. Co je na nich tak výjimečného?

RL: Všechno.

JJ: S řadou z nich se žádný egyptolog nikdy nesetkal.

RL: Například severní a část východní stěny pokrývá popis očistného rituálu. Jediná známá paralela obsahuje sotva třetinu tohoto textu. Jsou zde i doprovodné mýty, o nichž se soudilo, že musí existovat, ale nikdo je neznal. Texty na stěnách pohřební komory jsou zapsány takovým způsobem, aby jim porozuměl pouze zasvěcenec…

JJ: Proto nám také nějaký čas trvalo, než jsme je rozluštili. Už když jsme byli v hrobce poprvé, napadlo nás, že může jít o texty nějakého zasvěcovacího rituálu, jenže takové byly dosud známé až z pozdní antiky.

Proč jsou na západní stěně hrobky vyobrazeni mytičtí hadi?

JJ: Had symbolizuje nejhlubší tajemství. Před stvořením světa, v praoceánu, měla egyptská božstva podobu hadů. Setkáváme se i s představou, že tak vypadal i sám Stvořitel. Egypťané také věřili, že až se na konci dějin vše vrátí na svůj počátek a ponoří se do praoceánu, prastará božstva zase přijmou podobu hadů.

RL: Hadí encyklopedie na západní straně hrobky je iniciační příručka. Těžce nemocný kněz Iufaa se za každou cenu chtěl vyhnout tomu, aby churavěl i na věčnosti. Ve své hrobce vystavuje na odiv, že zná podsvětní hady. Tato znalost mu zajišťovala vstup do blaženého života v zásvětí.

JJ: Vyobrazení hadi také mají co do činění s přelomem roku, kdy přicházel mor, který přinášela bohyně Sachmet.

Mor?

RL: Podle výzkumů Pascala Vernuse přibylo vždy v závěru roku patogenů. Z mumiových štítků pozdního starověku je zřejmé, že se ke konci roku také prudce zvyšovala úmrtnost. Jakmile nilská záplava odnesla nahromaděnou špínu a odpadky, nemocnost opět klesla.

JJ: Egyptský rok byl rozdělen na tři roční období — achet, peret a šemu, dobu záplav, pučení a žní — po čtyřech měsících. Každý z dvanácti měsíců měl tři týdny o deseti dnech, tedy celkem třicet dnů. Na konci roku se ke třem stům šedesáti dnům přidávalo pět dní navíc, které byly mimo čas a jež náležely bohům Usirovi, Horovi, Sutechovi a bohyním Esetě a Nebthetě. A to byla právě ta kritická doba.

Co děláte, když na něco nemůžete přijít?

JJ: Sedíme v Iufaově pohřební komoře — Renata, profesor Bareš a já —, díváme se na týž text či vyobrazení a přemýšlíme. Často se v interpretaci neshodneme nikoli proto, že by jeden z nás měl pravdu a druzí ne, ale jelikož každý z nás dokáže postihnout jen určitý aspekt vyobrazení. Je totiž hezké být v něčem první, je to ovšem také poněkud náročné.

RL: Důležité je být přímo na místě. Nevím, proč tomu tak je, ale různé souvislosti, nad kterými si v Praze lámeme hlavu, se ozřejmí až na místě. Najednou to víte. Nedávno jsme si takhle uvědomili, že zazděný výklenek na východní stěně je nepravé okno.

Nepravé dveře jsou obvyklou součástí staroegyptských hrobek, ale co je nepravé okno?

JJ: Tímto výklenkem měl zesnulý vyjít na oblohu jako slunce na východním obzoru. Je tam vysloveně napsáno, jak se slunce rodí: v podobě skaraba vylétá z porodních cest nebeské bohyně  a hájem posvátných stromů vystupuje přímo na oblohu. Stejnou cestu měl symbolicky podstoupit i Iufaa.

RL: Na východní stěně je v jediné vinětě východ slunce i Iufaa, který asistuje při porodu slunečního boha a zároveň se s ním ztotožňuje. Prostor, z něhož slunce vychází, mezi nohama nebeské bohyně, chrání posvátný had Mehen.

Živé hady při práci potkáváte taky?

RL: Při jedné procházce na poušti mě zajímalo, co je na spodní straně kusu vápence, který tam ležel. V Egyptě se v každém probudí objevitelské sklony… Byly pod ním dvě malé kobřičky a nasupeně roztáhly svou kápi. Jejich maminka tam naštěstí nebyla. Podle starých Egypťanů kobry v podsvětí plivaly oheň. Jejich jed, který dokážou plivat, totiž způsobuje palčivou bolest.

V čem spočívá rozdíl mezi oním světem, zásvětím a podsvětím?

JJ: Onen svět, jinými slovy zásvětí, je místo, kde staří Egypťané toužili spočinout coby blažení zesnulí. Tomuto šťastnému konci však předcházela strastiplná cesta podsvětím. Ve staroegyptských představách se člověk po svém skonu společně se sluncem odebral západním obzorem do podsvětí, což byl jakýsi očistec plný nástrah, démonů a hadů chrlících oheň. U posmrtného soudu musel zemřelý prokázat, že je hoden vstoupit mezi blažené zesnulé. Pokud někdo tvrdí, že Egypťané věřili, že po smrti budou věčně žít v podsvětí, hluboce se mýlí.

RL: Podsvětí chtěli co nejrychleji opustit.

Proč se při přezkumu individuálních skutků na vahách u posmrtného soudu vážilo zrovna srdce?

JJ: Pro Egypťany bylo srdce sídlem myšlení, citů a svědomí. U posmrtného soudu se na jednu misku vah položilo srdce a na druhou pštrosí pero, jež zastupovalo jas a řád.

RL: Staří Egypťané prosili své srdce, aby na ně u soudu neprozradilo, že v něčem selhali. Zemřelí měli u sebe skaraba a modlitbu: Srdce, které mám od své matky, nesvědč proti mně, nestav se proti mně u strážce vah.

Jaký měli Egypťané vztah ke smrti a životu? V Hardžedefově učení se říká: „Zařiď si dům v pohřebišti a učiň znamenitým své sídlo na Západě. Měj na paměti, že smrt pro nás nic neznamená. Pamatuj, že si ceníme života. Dům smrti slouží právě životu!“

JJ: Smrti se báli, hledali všechny způsoby, jak ji překonat…

RL: Někdy mám pocit, že nedělám nic jiného, než že ostatní přesvědčuju, že Egypťané nebyli fascinovaní smrtí. Milovali život! Smrt se snažili přelstít.

Jakými slovy Egypťané označovali hrobku?

JJ: Příbytek pro věčnost.

A jak nazývali Knihu mrtvých?

RL: Říkání pro vycházení do dne. V noci projdete podsvětím a ráno vyjdete do dne. Smyslem této knihy bylo ukázat, jak cestu co nejlépe zvládnout.

Byl to takový průvodce zemřelého na cestu k věčnému životu…

JJ: Dá se to tak říci. Byl to svým způsobem i jeho pas. Každá Kniha mrtvých představovala osobní výběr textů. Egypťané do své Knihy mrtvých někdy zařadili dvacet kapitol nebo třeba sto sedmdesát.

RL: Záleželo to na písaři, zadavateli i na módní vlně. V Thébách byly populární jiné kapitoly než například v Memfidě. Úryvky z Knihy mrtvých najdeme na papyrech, na stěnách hrobek, případně na nábytku v pohřebních komorách. Kniha mrtvých je doložena od konce Střední říše, její texty však formálně i obsahově navazují na Texty rakví a Texty pyramid.

V hrobce Iufay se našla dřevěná Kniha mrtvých.

JJ: Jde o naprostý unikát. Žádná jiná dřevěná Kniha mrtvých zatím nebyla objevena.

RL: Byla jsem tehdy v Basileji. Z Abúsíru jste mi posílali fotky popsaných dřevěných destiček, nemohla jsem uvěřit tomu, co čtu.

V Menechibnekonově pohřební komoře vás čekalo zase jiné překvapení. Popsané nádoby v mumifikačním depozitu. Díky tomu se vám podařilo sestavit ucelený návod na mumii.

JJ: U Menechibnekona byl objeven soubor předmětů a stovek nádob, jež byly použity při generálově mumifikaci a které byly spolu s ním pohřbeny. Na některých nádobách bylo napsáno, co obsahovaly – čerstvou myrhu, olej a podobně.

RL: Tyto popisky byly navíc doplněny o dny, kdy se látky měly použít při mumifikaci. Je tam například poznámka, že se má na mumii nalít pivo s čerstvou myrhou, aby tolik nezapáchala, když se má tělo zavinout do obinadel. Nikde jinde se podobný záznam nenašel. Díky tomu dokážeme popsat mumifikaci od začátku až do konce.

Mumifikátorovy záznamy byly strohé. Jak jste rozluštili, co znamená opakovaná poznámka „pytlíčky“?

RL: To nám moc jasné nebylo. Naštěstí krátce předtím Salima Ikramová z Americké univerzity v Káhiře pokusně mumifikovala králíky a zjistila, že když vysoušíte nedávno živý organismus s pomocí natronu, přináší to různé komplikace. Pokud dáte natron přímo na kůži nebo do břišní dutiny, rozleptá ji. Jestliže vytvoříte bariéru z lněné látky, aplikace je účinná a jednoduchá. Natronu v pytlíčkách se během mumifikace spotřebovalo hodně…

 

Celý rozhovor s Renatou Landgráfovou a Jiřím Janákem najdete ve speciálu Reflexu s názvem Úžasné století české egyptologie, který si můžete objednat zde >>> 

Reflex speciál: Úžasné století české egyptologieReflex speciál: Úžasné století české egyptologieFoto Reflex

 

HANA BENEŠOVÁ




Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější