Zrušení promlčecích lhůt u vražd? Změnu chce Tejc i senátoři, advokátní komora je ale proti
I když se promlčecí lhůty u vražd zvýšily díky novele trestního zákona z dvaceti let na třicet, ministr spravedlnosti Jeroným Tejc (ANO) je chce nyní zrušit úplně. Podle něj se vyvíjí nové kriminalistické metody, které by mohly s objasňováním i starých případů pomoct. S jeho návrhem ale nesouhlasí třeba Česká advokátní komora, která volá po odborné diskuzi.
Nájemná vražda šéfa podsvětí Františka Mrázka je jedním z nejznámějších případů české kriminalistiky. Osmačtyřicetiletý podnikatel se od veksláka s šátky či kosmetikou vypracoval na obchodního partnera kmotra Antonína Běly, se kterým se ale následně rozkmotřili. Běla byl zavražděn v roce 1996, případ policisté nikdy neobjasnili. Podle jedné z teorií si vraždu objednal právě Mrázek. Nový král podsvětí se právě zabíjení nepohodlných lidí neštítil, stejně jako užívání bílých koňů a dalších ilegálních činů. Spolu s dalším kontroverzním podnikatelem Tomášem Pitrem ovládli podnik Setuza. Mrázek se chlubil, že má kontakty na policii i politiky, udržoval třeba blízký vztah s poradcem Miloše Zemana Miroslavem Šloufem. Usiloval také o privatizaci skupiny Unipetrol.
V roce 2002 se Mrázek stal terčem útoku neznámého střelce. Mrázek se ale o svůj život začal bát až v roce 2005, protože toho roku propustili z vězení syna zavražděného Běly Jaroslava Bělu. V lednu následujícího roku vyšel Mrázek ze sídla své společnosti v budově Nový dvůr v Durychově ulici v pražské čtvrti Lhotka po televizních zprávách ke svému opancéřovanému vozu. Ušel ale jen pět kroků, než ho speciálně upravená kulka zasáhla do srdce. Mrázek okamžitě zemřel. Dodnes se neví, kdo ho zastřelil. Podle kriminalistů se jednalo o nájemného vraha ze Slovenska, jeho totožnost prý znají, ale nemají dostatek důkazů k jeho usvědčení. A nikdo už ani potrestaný nebude: na začátku letošního roku totiž uplynula dvacetiletá promlčecí lhůta.
Od letošního ledna zároveň vešla v platnost novela trestního zákoníku, která u vražd prodlužuje promlčecí lhůtu na 30 let. Dosud platila patnáctiletá lhůta, respektive dvacetiletá u zvlášť závažných případů. I to ale údajně chce změnu, alespoň podle politické reprezentace. Na konci června skupina senátorů v čele s místopředsedkyní horní komory Jitkou Seitlovou (KDU-ČSL) a senátorem Janem Pirkem (TOP 09) podala návrh na změnu trestního zákoníku, který by právě vraždu zařadil mezi nepromlčitelné činy.
Zájem veřejnosti i pozůstalých
Stejný záměr také oznámil ministr spravedlnosti Jeroným Tejc (ANO), který chce s předsedkyní sněmovního ústavněprávního výboru Renátou Veseckou (Motoristé) vložit pozměňovací návrh k jedné z novel trestního zákoníku. Těch je momentálně v pořadníku k projednání ve sněmovně několik. „Zrušení promlčecí lhůty u vraždy dlouhodobě podporuji a opakovaně jsem se jej v minulosti pokusil prosadit. Nové kriminalistické metody, zejména DNA, dávají možnosti usvědčit pachatele třeba i po několika desetiletích. Není důvod pachatele tak závažného činu zbavit strachu z případného odhalení po uplynutí jakkoliv dlouhé lhůty,“ uvedl Tejc, který chce, aby nová legislativa platila už od ledna příštího roku.
Nové metody, zvláště ty, které se týkají právě DNA či databázového porovnávání, jsou jedním z nejčastějších argumentů, proč by se měla promlčecí lhůta zrušit. Například v USA v roce 2018 dopadli osmdesátiletého Josepha Jamese DeAngela, kterému se přezdívalo Golden State Killer. Ten spravedlnosti unikal 44 let a má na svědomí 13 vražd, 51 znásilnění, přes 120 vloupání a další přečiny z let 1974 až 1986. Policisté na jeho identitu přišli tak, že vzorky z jednoho případu znásilnění nechali otestovat laboratoří GEDmatch, která vypracovává podle DNA rodokmeny. Okruh tisíců podezřelých pak postupně snižovali podle věku, bydliště a vzhledu, až se dostali k DeAngelovi. Soud mu uložil dvanáct za sebou následujících doživotních trestů, nicméně pouze za vraždy a únosy, které jsou právě ve Spojených státech nepromlčitelné na rozdíl od zbytku DeAngelových činů.
Podobné výsledky si nejspíše politici přejí i nyní. Skupina senátorů poukázala také na zájem pozůstalých i veřejnosti na potrestání viníka. S tím souhlasí i advokát specializující se na trestní právo Robert Plicka z kanceláře PLICKA & PARTNERS. „Dle některých pozůstalých jejich traumata trvají zčásti i proto, že vrah nebyl nikdy dopaden. Pokud existuje reálná šance dosáhnout spravedlnosti i po delší době, s ohledem na ochranu obětí a pozůstalých mi přijde rozumné nadále tomuto legislativnímu záměru nebránit,“ popisuje advokát.
Plicka ale upozorňuje, že i kdyby byly promlčecí lhůty zrušené, je stále nutné trvat na potřebných nárocích na dokazování. „I po mnoha letech musí být vina prokázána nade vší rozumnou pochybnost a musí být zachováno právo obviněného na spravedlivý proces. Čím delší doba od spáchání trestného činu uplyne, tím větší průkaznost je třeba od důkazů vyžadovat,“ dodal Plicka.
Vysoká objasněnost
I když se zdá, že technický pokrok a záměry politiků nahrávají k tomu, promlčecí lhůty u vražd zrušit, stále existuje několik argumentů proti zrušení. Promlčecí lhůty jsou stanovené hlavně proto, že postupem času může být obtížnější shromáždit důkazy, jejich kvalita slábne, svědci zapomínají či umírají. Spravedlivé rozhodnutí soudů je tak těžší. Zároveň promlčecí lhůty nutí orgány činné v trestním řízení neotálet v prošetřování a následném obžalování podezřelých.
S navrhovanou změnou nesouhlasí Česká advokátní komora (ČAK). „Nepromlčitelnost trestného činu otvírá prostor pro justiční omyl způsobený tlakem poptávky na odsouzení,“ uvedla předsedkyně ČAK Monika Novotná. Místopředseda ČAK Lukáš Trojan pak poukázal na to, že trest musí následovat v přiměřené době po spáchaném činu, aby mohl splnit svůj účel. „S rostoucím časovým odstupem se oslabuje nejen preventivní a výchovný účinek trestu, ale především možnost spolehlivě zjistit skutkový stav a vést spravedlivý proces,“ podotkl advokát s tím, že obviněný bude mít jen velmi omezené možnosti předložit důkazy ve svůj prospěch.
Podle Novotné není zapotřebí promlčecí doby rušit hned poté, co se v lednu zvýšily. ČAK vyzývá k tomu, aby proběhla odborná diskuze na základě statistik, kolik vražd bylo objasněno v určitém časovém úseku před uplynutím promlčecí lhůty a v kolika případech zůstal pachatel kvůli promlčení skutečně nepotrestán. Není podle ní totiž zřejmé, zda i nynější prodloužená promlčecí doba vůbec povede k většímu počtu objasněných vražd.
Vraždy jsou přitom dlouhodobě nejlépe objasňovanou kategorií kriminality. Třeba v roce 2024 registrovala POlicie České repuvbliky 151 skutků, včetně pokusů a příprav, a objasněnost přesáhla 86 procent. „Mezi lety 2015 a 2025 se nepodařilo objasnit v průměru pět vražd za rok. My se snažíme využívat každé nové vědní disciplíny, které by pomohly vyřešit trestní činnost, v tomto případě právě vraždy,“ řekl TV Nova mluvčí policejního prezidia Jakub Vinčálek.
Zrušení lhůt u dalších činů
Není to ale poprvé, co se tato debata otevírá. V roce 2022 vyšel film Promlčeno, v němž hlavní roli ztvárnil Karel Roden. Ten se právě promlčecími dobami zabýval a následovala i osvětová kampaň, která přibližovala příběhy pozůstalých obětí, jejichž případy byly těsně před či po lhůtě promlčení. Plickova kancelář na něm také spolupracovala, produkci poskytovala konzultaci v oblasti práva. „Smyslem bylo, aby film danou právní problematiku co nejvěrněji zachytil a současně ji dokázal přiblížit i laické veřejnosti. Jsem přesvědčen, že se tento cíl podařilo naplnit. Film měl pozitivní ohlasy a přispěl k tomu, že se o problematice promlčení začalo diskutovat nejen mezi právníky, ale i mezi širokou veřejností, což potvrzuje aktuální iniciativa Senátu a ministra spravedlnosti ke zrušení promlčení trestného činu vraždy,“ dodává Plicka.
Mohly by se zrušit lhůty i u jiných trestných činů? Poslankyně Barbora Urbanová (STAN) letos v březnu avizovala, že letos . U nich se promlčecí doba odvíjí od závažnosti činu, typicky to je buď pět, deset či patnáct let. U dětí tato lhůta začíná běžet až ve chvíli, kdy dovrší osmnácti let. Podle Urbanové totiž může trvat, než oběť trauma zpracuje a rozhodne se čin nahlásit policii, což může být i po uplynutí promlčecí doby.
I advokát Plicka by si dokázal představit, že by se sexuální trestné činy bez promlčecí doby obešly, právě proto, že poškození často nejsou schopni skutek nahlásit bezprostředně po něm. Zároveň ale upozorňuje, že je potřeba vnímat i druhou stranu problematiky, tedy křivá obvinění ze sexualizovaných trestných činů třeba při rodinných sporech. „Proto by případné zrušení promlčení muselo být vždy vyváženo důsledným dodržováním základních zásad trestního řízení, zejména zásady in dubio pro reo, tedy že v případě důvodných pochybností musí být rozhodnuto ve prospěch obviněného. U sexuálních trestných činů je nejtěžší prokázat jejich spáchání, jelikož jde většinou o tvrzení proti tvrzení. S touto skutečností je třeba při zvažování úpravy či úplného zrušení jejich promlčecích lhůt počítat,“ podotkl Plicka.
