Místo kaváren trdelníky. Praha chce bojovat s turistickými pastmi, přitom je sama pronajímá
Historické centrum metropole je plné turistických pastí. Některé provozují podnikatelé ve veřejných objektech, pronajímá jim je město, městská část nebo třeba ministerstvo. Praha přitom tvrdí, že chce s „trdelníkovým kýčem“ bojovat.
V dolní části Václavského náměstí nedávno vyhrála soutěž o gastronomický provoz u Prahy 1 kavárna. Podle návrhu, který má redakce k dispozici, pěkně navržený provoz, teplý bufet, kultivované a útulné prostředí. Realita? Prodej trdelníků. „Protože neporušuje kolaudaci, tak mu nemůžeme jen tak dát výpověď,“ řekla Reflexu Terezie Radoměřská (TOP 09), starostka Prahy 1.
A další případ. Hned u Karlova mostu se nachází jeden z objektů Colloredo-Mansfeldského paláce, oficiálně ho spravuje Galerie hlavního města Prahy, zřizovatelem je pražský magistrát. Obrazy nebo jinou formu umění tu ale nenajdete. U čekání na zelenou před vstupem na nejstarší most přes Vltavu si můžete zajít koupit cukrovinky v „Candy shopu“.
„No interview. Go away,“ říká mi pouze lámanou angličtinou asijský provozní, kterého oslovím se žádostí o rozhovor. Kdo by od města čekal nějakou propagaci metropole, mýlil by se. Candy shop je stylizovaný do pirátského. Místo Golema nebo rytíře Bruncvíka karibský pirát s papouškem.
Lokální zážitky
Procházíme kolem Klementina, do očí mě okamžitě trknou dva gastronomické skvosty „nalepené“ na kulturní památce. Trdelník a guláš v chlebu. Obojí samozřejmě „cash only“, tedy pouze s platbou v hotovosti. Opět nájemci ve veřejných prostorách, tentokrát ministerstva kultury. Královnou turistických pastí je pak zřejmě Karlova ulice. Pro provozovatele jde o zlatý důl, denně zde projdou desítky tisíc lidí. Stačí se po ní vydat a pasti se odhalí samy.
Pro tipy, čemu se vyhnout, doporučuji youtubový kanál Kluci z Prahy, který se podvodníkům z centra dlouhodobě věnuje. A můžete si to zkusit i sami. Stačí se jen tvářit jako turista a po pár minutách vás osloví ruličkář, deštníkář, týpek, co za dvě stovky nabízí fotku se svou sovou, nebo chlap nabízející jedinečný „lokální“ zážitek, kdy vám thajské rybičky okoušou starou kůži na nohou. Jasně, poptávka a nabídka. Nás ale zajímají pastičky ve veřejných prostorách, jdeme tedy navštívit jednu z nejhůře hodnocených restaurací zvanou „Švejk restaurant“, která je dlouhodobým nájemcem v městské budově.
Před návštěvou nemám přehnaná očekávání. Restauraci odkazující na čtyřdílný román Jaroslava Haška kritizují turisté snad ve všech známých hodnoticích aplikacích. „Tomuhle místu se vyhněte, najíst se tam je za trest,“ popisuje svůj loňský zážitek turista na webu Trip Advisor. „Tak tohle byla nejhorší zkušenost v odvětví gastronomie, co jsem kdy zažila,“ začíná zase svou dlouhou recenzi na Google uživatelka Marie. Jdeme tenhle skvost, kterému prostory pronajímá město, zkusit také.
Soutěžení na cenu
V květnu je již v Praze turistů habaděj, v restauraci ale v době obědové moc lidí není. I tak ale zkusíme zahrádku, což se ukáže jako strategická chyba. Obsluha si nás totiž drahnou chvíli nevšímá, přijde až po několika minutách. Celkové hodnocení shrnu tak, že internetoví kritici nelhali. Jídlo bylo podprůměrné, ceny vysoké, restaurace si účtovala i takzvaný kuvér neboli poplatek za stolování. Ke každému zákazníkovi si tímto trikem automaticky přičítá 99 korun navíc, v praxi přitom jde pouze o donášku příborů k talíři s hubeným řízkem nebo „tradiční“ českou pizzou.
Proč je i přes všechnu snahu komunálních politiků centrum Prahy stále ráj pro pochybné podnikatele a turistické pasti? A v některých případech dokonce ve veřejných objektech? Podle některých jde o formu soutěžení veřejných zakázek. Zákon o zadávání veřejných zakázek neobsahuje jakoukoli podmínku soutěžit na cenu, naopak hovoří o ekonomické výhodnosti. V únoru 2024 vláda Petra Fialy schválila Národní strategii veřejného zadávání. Jejím hlavním cílem je změnit pohled na veřejné nákupy – od důrazu na formální proces ke strategickému přístupu akcentujícímu hodnotu za peníze.
V praxi ale většina veřejných zadavatelů soutěží na cenu, protože se obává mediální či politické kritiky, a podle místopředsedkyně Prague City Tourism Jany Adamcové většinou také proto, že neumí kvalitativní kritéria správně nastavit.
„Kvůli tomu často neuspějí malé podniky, často jsou kvůli podhodnocení ceny služby dodané nekvalitně, zaměstnanci či kontraktoři zaplaceni na hranici únosnosti, a to se nebavíme o estetickém, environmentálním či sociálním přesahu, který u zakázek s kritériem cena obvykle vůbec neexistuje,“ řekla Adamcová Reflexu.
Ostudu nechceme, říká radní pro majetek
Jak je to vše možné? Jedna věc jsou pokleslé turistické služby a pasti, které někdo byznysově využívá. Druhá je ale, když takové věci město aktivně podporuje a podnikatelům z pražského turistického podsvětí své objekty pronajímá a aktivně nabízí spolupráci. Úředníkům či politikům bývá podle všeho jedno, jaký má nájemník s místem plán, hlavně když se krátkodobě ušetří. Je to ale správná politika? Jdu se zeptat radního pro majetek Adam Zábranského (Piráti), který na nakládání města s jeho majetkem dohlíží.
„V tomto volebním období se snažím důsledně uplatňovat přístup, že zvláštně u nebytových prostor v centru města nemá být jediným přínosem pro město nejvyšší cena. Proto soutěže, které realizuje odbor majetku nebo Trade Centre Praha, používají i necenová kritéria – záměr a reference. Navíc nepronajímáme nebytové prostory za účelem provozování ‚thajských masáží‘, večerek, směnáren či prodeje cukrovinek. Cílem je, aby v městských prostorách nebyly podniky, které Praze dělají ostudu a jsou zaměřené výhradně na turisty. V poslední době jsme takto například vypovídali smlouvu pochybné ‚kavárně‘ v patě Čechova mostu, která turistům prodávala nekvalitní hranolky za 250 korun. Prostor jsme přesoutěžili a brzy tam otevře prodejna zmrzliny,“ říká Zábranský.
Na špatné zacházení s městským majetkem dlouhodobě poukazuje také pražská politička Kristýna Drápalová (Praha sobě), která mimo jiné kritizovala výběr gastro provozu v nově opraveném Clam-Gallasově paláci. Ten původně vyhrál provozovatel s nabídkou – světe div se – trdelníků a guláše. Výběrové řízení zadával odbor služeb, který spadá do kompetence radního Zábranského a o výběru rozhodla majetková komise pod vedením ODS, ale i s hlasy Pirátů. Zábranský s kritikou nesouhlasí, argumentuje tím, že o prostory zkrátka nikdo jiný nejprve neměl zájem. Dnes je na místě „obyčejné“ bistro bez trdelníků. „Kritika od Prahy sobě související s tímto podnikem přicházela ještě předtím, než byl podnik otevřen. Byť byla dost hlasitá, za trefnou ji nepovažuji,“ řekl Reflexu.
Více si přečtěte v reportáži Komu patří trdelníková Praha v novém Reflexu.
