Kdo se o nás postará? Populace stárne a lidí závislých na každodenní pomoci přibývá
Stále víc nemocných seniorů a stále méně pečovatelů, kteří se o ně mohou postarat. Systém dlouhodobé péče v Česku čelí náporu, jenž se má ještě zvyšovat. Podle demografických predikcí počet lidí ve věku nad osmdesát let do roku 2035 výrazně vzroste, a to o stovky tisíc osob. A výrazně přibude těch, kteří budou potřebovat dlouhodobou péči. Tu by si podle průzkumů většina Čechů v případě potřeby přála v domácím prostředí. Jenže pečovatelé chybějí jak v domovech, tak pro domácí péči. V čem jsou největší mezery a jak to řešit?
S ituace pacientů v třetím a ve čtvrtém stupni závislosti na péči je absolutně katastrofální. Nefunguje nic. Systém stále ještě přijatelně, ale na hraně funguje pro pacienty v prvním a druhém stupni závislosti. Ti jsou stále relativně soběstační a spoustu úkonů zvládají ještě sami. Ale jakmile se ten člověk dostane do třetího čtvrtého stupně, tak je na péči úplně závislý absolutně ve všem, popisuje David Mára svůj pohled jako pečujícího. O svého tátu trpícího demencí se rozhodl starat doma. Otec je už teď maximálně závislý na nepřetržité péči rodiny. Ta postupně začala narážet na několik překážek, kvůli nimž začal David Mára veřejně mluvit o nedostatcích systému.
O tom, že by otci našli místo v domovech se zvláštním režimem, rodina ani neuvažovala. „Tatínek má Alzheimerovu chorobu s přidruženou smíšenou demencí. Chci mu dopřát důstojný a hezký závěr života ve známém prostředí a mezi lidmi, kteří ho mají rádi. V domově odchází člověk ze života v podstatě sám a mnohem dříve. Pro imobilní, nespolupracující pacienty s poruchou chování a těžkou demencí podle mě neexistuje žádné zařízení schopné zajistit důstojnou péči. Jediným řešením je LDN na doporučení nemocnice, ty jsou ale přeplněné,“ popisuje motivaci pro své rozhodnutí David Mára.
DOMA, NEBO V INSTITUCI?
Každodenní a dlouhodobou péči potřebuje odhadem na půl miliónu lidí v Česku. Demence, mozkové příhody, neurologická nebo jiná chronická onemocnění. Důvodů, proč je člověk zcela odkázán na pomoc druhých, může být řada. Stejně jako variant dlouhodobé péče a v praxi se často střídají podle toho, jak se mění zdravotní stav člověka. Doma může být s pomocí rodiny, terénních sociálních služeb či domácí zdravotní péče. Pokud už péči nejde zvládnout, přicházejí na řadu pobytové sociální služby – domovy pro seniory či domovy se zvláštním režimem pro lidi s demencí. Další možností jsou zdravotnická lůžka, od nemocnic přes léčebny dlouhodobě nemocných až po paliativní a hospicovou péči.
Zařízení ovšem bojují s nedostatky kapacit. Vloni nebylo podle dat ministerstva práce a sociálních věcí z kapacitních důvodů uspokojeno téměř 39 tisíc žádostí o umístění v domově pro seniory a přes 24 tisíc žádostí o pobyt v domovech se zvláštním režimem. Data ale mohou být zkreslená tím, že žadatelé mohou podat i více žádostí do různých domovů. Přesný počet čekajících tak nelze snadno vyčíslit. V Česku také neexistují přesná veřejná data, jež by ukazovala, kolik lidí s demencí ve vysokém stupni závislosti žije doma a kolik v instituci.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
