Reportáž z recepce na Hradě po vyznamenáních: Pavel v obležení, Okamura v dobré náladě a sebejistý Macinka
Největší a nejobletovanější hvězdou včerejší večerní recepce ve Španělském sále Pražského hradu a přilehlých prostorách byl po předání státních vyznamenání prezident Petr Pavel. Na jeho jediného se „stála fronta“. Spokojeně ale vypadali i Petr Macinka z Motoristů sobě a Tomio Okamura, vůdci stran, které vyjednávají o nové vládě. Většina ministrů Fialovy vlády se pak tvářila, že jsou smířeni se svým osudem. A mezi davy občas prokoukla díky vysoké postavě i „Hranatá legenda“, možný kandidát na ministra zahraničí Filip Turek, který je po volbách kvůli svým kauzám nejmedializovanějším poslancem.
Podobně jako minulý rok i předloni se hosté na recepci většinou shlukovali kolem prezidenta Petra Pavla. Toho musela občas početná ochrana jemně odstiňovat od žadatelů o podání rukou, krátké rozhovory, a především pořízení selfie s hlavou státu. Pavel to vše snášel trpělivě a s úsměvem. Tentokráte mu ale na recepci po boku nebyla po celou dobu první dáma Eva Pavlová. Na rozdíl od roku 2023 se už ani kolem hlavy státu netvořily tak početné davy. Ovšem prezident byl jediný, s kým chtělo mluvit takové množství lidí. Ostatní hosté se bavili v menších kroužcích.
Premiér Petr Fiala s manželkou Janou, která měla elegantní černé šaty, se ve skupince nějakou dobu bavil s Dagmar Havlovou, předsedou Senátu Milošem Vystrčilem či podnikatelem a fotografem Janem Dobrovským.
Filip Turek, 1. čestný prezident Motoristů sobě, možný kandidát na ministra zahraničí a kvůli svým kauzám nejmedializovanější poslanec po volbách, si vzal na recepci jako doprovod Elišku Haškovou-Coolidge, bývalou česko-americkou úřednici v Bílém domě. Těžko říct, zda mu to přidalo na vážnosti. Na rozdíl od loňského roku, kdy byl Turek chvíli po úspěchu ve volbách do Evropského parlamentu, letos se tolik neusmíval a méně komunikoval. Inu, jeho kauzy ho dobíhají už nějakou dobu…
Předseda Motoristů Petr Macinka, který byl na Pražském hradě skutečně jako doma, protože léta pracoval pro exprezidenta Václava Klause, se ale umíval a říkal, že si myslí, že „Turek ve vládě bude“. Prý si máme počkat. Tak čekáme.
Stejně o svých možných ministerských postech hovořili další politici, kterých jsem se včera večer na to ptal. Například Aleš Juchelka, Karel Havlíček, Alena Schillerová, Adam Vojtěch nebo Ota Klempíř. Ale všichni s ministerskými posty počítají.
Samostatné skupinky tvořili na recepci Piráti (ti to tak dělají skoro vždy) a kvůli velkým změnám ve svém poslaneckém klubu se exministr Ivan Bartoš i zde ocitl v obležení mladých pirátských poslankyň.
Také se mi zdálo, že na akci je méně lidí z umělecké sféry, že jich v minulosti bývalo daleko více.
A také se chvilku na slavnostní recepci v jednom kroužku hovořilo i o našem časopisu Reflexu. Byl tam totiž senátor-politolog Stanislav Balík, který do Reflexu léta psal a vedle něj stál senátor Tomáš Czernin, zástupce starého šlechtického rodu. Ten se zase ocitl jako jeden z deseti protagonistů v nové knize rozhovorů kolegyně Jany Bendové „Příběhy psané modrou krví“.
Na recepci bylo pozváno téměř tří tisíce lidí. Tolik jich tam včera večer ale nebylo. Jako pamětník těchto recepcí hlásím, že nejbujařejší to na nich bývalo za prezidenta Václava Havla, který zval i své známé z undergroundu a daleko více umělců. Tomu někdy odpovídala i bujará nálada a popíjení do pozdních nočních hodin. Za Václava Klause se situace daleko více uklidnila, ale samotný exprezident s manželkou Lívií si tyto akce dokázali užít, protože jim velmi lichotila přízeň davů. No a Miloš Zeman i zde udílel své rady a říkal bonmoty. Petr Pavel se chová na největší recepci roku velmi civilně a vypadá vždy soustředěně.
Kolem půlnoci už byl na včerejší recepci klid, většina hostů odešla. Jedna poznámka na závěr – za Klause hrával v předsálí Španělského sálu dívčí jazzový orchestr, a to bývalo příjemné zpestření večera. Na nějakém místě by trochu živé hudby a zábavy nezaškodilo ani v budoucnosti. Co třeba kapela Čechomor? Ta by mohla vyhovovat vkusu většiny lidí. Trochu tuto velkou akci „rozstřelit“, by nebyla na škodu. I když i letos byla jako vždy důstojná a v pohodě. Na jednom místě se sešli zástupci jinak velmi rozdělené společnosti a mluvili spolu normálně. Dnes to ale zejména mezi politiky opět začne vřít.
