Lovci šáhidů na Ukrajině: Za noc najezdíme i 300 až 400 kilometrů, ale oddechnout si nemůžeme

Navenek připomínají kteroukoliv běžnou jednotku na dnešní válčící Ukrajině, které žijí zpravidla ve venkovských domech. Jedeme chvíli po úzkých silničkách, až přijíždíme k nenápadné usedlosti na kraji vesnice. Pod stříškou se schovává auto nachystané na okamžitý výjezd. Jmenuje se Mesnyk, v překladu řezník. A zatímco venku je horký den, několik málo příslušníků malé skupiny „lovců šáhidů“ se pokouší vyspávat zážitky předešlé noci plné ujetých kilometrů a psychologicky se už připravují na tu příští.

Protivzdušnou obranu si Ukrajina velice dobře hlídá a není lehké se k ní dostat. Této jednotce ale pomohli dobrovolníci z Česka, a všechno tak jde o poznání jednodušeji. S Ludmilou Doutlíkovou z organizace Člověčina, jež pomáhá ukrajinské armádě a civilistům, se jedeme podívat na to, jak funguje vybavení, které díky českým dárcům bylo možné pořídit a předat jednotce.

„V poslední době je tak každá třetí noc hodně náročná,“ říká Roman, velitel skupiny. Ta patří k nejúspěšnějším, a proto dostala výsadu, aby mohla do určité míry působit samostatně. Rozhodně to ale nebylo zadarmo a k úspěchu pomohla schopnost improvizovat a také partnerství s dobrovolníky z Česka.

Íránský dron mění válku

Válka na Ukrajině přinesla některé zcela nové věci a k nim patří fenomén relativně levného, avšak vy­trvalého, manévrujícího a na zásah cíle velmi přesného dronu, jenž dokáže nadělat značné škody. Takové prostředky používají obě strany. Ukrajinci na bázi ultra­lehkých nebo lehkých letadel, která lze s dnešními technologiemi vcelku snadno předělat na „sebevražedný“ dron, Tyto prostředky dokáží uletět tisíce kilometrů a zasáhnout cíle v Tatarstánu, Murmansku nebo na Kavkaze. Svými náložemi přitom umějí například zapálit rafinérii, nosnost je ale omezená a samostatně nezpůsobí až takové škody jako ruská alternativa íránského původu – dron Šáhid, v perštině svědek.