Dvě stíhačky F-16 se dají úplně zničit za pár minut a ani k tomu nakonec nepotřebujete nepřítele

Už u vjezdu nás přivítají dva staré sovětské suchoje. Jsme na správné adrese. Kolem budovy technického muzea v Brně projíždíme do firmy Dogfight Boss. Zatímco u vjezdu do areálu míjíme skutečně muzejní leteckou techniku, tam, kam jedeme, se vyrábí moderní vybavení pro armády současnosti. Tahle brněnská parta pod vedením Lukáše Homoly totiž vyvíjí letecké simulátory, na nichž trénují opravdoví vojenští piloti, a i my si díky nim můžeme zkusit, jaké to je, pilotovat stíhačku F-16.

„Hlavně tam napište, že tu nevyrábíme hračky,“ nabádá mě hned zkraje pan Homola. „To mě vždycky dokáže vytočit, když nám pak někdo něco komentuje a říká, že si vyrábíme simulátory na hraní. Tyhle stroje jsou tak věrně postavené, že musíme mít licenci pro nakládání s vojenským materiálem. Je to na úplně jiné úrovni než to, co mají k dispozici hobbíci. A taky to vyjde na úplně jiné peníze. Simulátor F-16 stojí několik miliónů korun,“ říká pan Homola, zatímco nás bere do poměrně skromně vyhlížející dílny.

Tady probíhá vývoj prototypů. Jsou tu schopni vyrobit takřka vše, co se nachází v kokpitu stíhačky. Spínače, elektroniku, ovládání, prostě všechno. Sériovou výrobu součástek pak zajišťují externí dodavatelé převážně z Brna a okolí, hotové simulátory se kompletují opět zde. Součástky, jež v Dogfightu sami nevyrábějí, byste dokázali spočítat na prstech jedné ruky. „Má to řadu výhod. Kromě toho, že máme co nejkratší dodavatelský řetězec a plnou kontrolu nad tím, kolik a jakých dílů máme k dispozici, tak také můžeme garantovat, že naše technologie jsou naprosto bezpečné, což je pro armádu důležitá zpráva. Kdybychom to všechno objednávali někde z Číny, tak tyhle jistoty nemáme.“