Místo zázraků. Tak se už několik desítek let říká malebné obci Neratov, zapadlé na východě Orlických hor. Komunisty zanedbanou sudetskou vísku s polorozbořeným kostelem se rozhodl prakticky hned po revoluci zachránit tajně vysvěcený kněz Josef Suchár. Spolu s ním se do obnovy pustily dvě pěstounské rodiny, Malíkovi a Němcovi. A dohromady zde v komunitě vychovaly osmnáct vlastních i osvojených dětí. Jak se jim vede?
Pan farář nás tenkrát úplně pobláznil, pousměje se při pohledu do minulosti Jana Němcová, dnes předsedkyně spolku Sdružení Neratov. Právě ona před třiceti lety spolu se svou sestrou Marií vyslyšela prosby faráře Josefa Suchára a spolu s početnými rodinami patřily mezi první novoosídlence Neratova. Rodina Němcových opustila Prahu a ke svým pěti dětem si postupně jako pěstouni přibrali dalších šest děcek, z toho dva kluky s Downovým syndromem. Rodina Malíkových předtím žila v malé jihočeské vsi Lubná.
Farář Suchár a pěstounské rodiny osidlující opuštěnou sudetskou ves mě zaujali již před čtvrtstoletím. Tehdy byly zdejší děti ještě veskrze malé. Nejvíc z nich vyčníval malý Pavel z dětského domova, který přibyl k Němcovým spolu se svými dvěma sestrami. Tenkrát jsem mu věnoval titulek: Prostě mu chybí táta. Jak je na tom dnes?
KDYŽ OTEC CHYBÍ
„Pavel měl období, kdy se toužil vrátit k otci. Ale ten si děti bral jen občas na víkend a vždycky jim něco namluvil. No a děti berou všechno strašně vážně,“ vzpomíná Jana Němcová na problematické období, které tehdy s osvojenými dětmi prožívali. Časem se ale nakonec vše utišilo, srovnalo a trojice sourozenců zapadla do nové rodiny.
Dnes už se velká část dětí rozletěla do světa. „Jedna sestra pracuje ve školce, další v keramickém závodě, dva bráchové dělají ajťáky v Praze. Jo, a taky brácha Michal je v Praze, ten tam zase vozí lidi s handicapem,“ vypočítává jedna z dcer Němcových, Klára Kadlecová, jež se sestrou Zdislavou žijí s rodinami nadále v Neratově. A ještě zde pochopitelně zůstali u rodičů i Jarda a Roman, kluci s Downovým syndromem. Druhý z bratrů ale bohužel před časem zemřel na covid.
Pavel, o němž jsem poprvé psal už před čtvrtstoletím, dnes žije s druhou manželkou v malé obci ve středních Čechách a živí se jako řidič kamiónu. Vozí z Česka chlazené výrobky do maďarské centrály Teska a při cestě zpět vozí chlazené výrobky ze Slovenska. Spolu se ženou Michaelou a tchánem a tchyní si koupili větší dům a přestavují ho na dva byty a výminek pro babičku a dědečka manželky.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
