441 policistů bylo zraněno a 457 lidí zatčeno v noci ze čtvrtka na pátek při demonstracích proti důchodové reformě. Tu prosadila francouzská vláda minulý čtvrtek spolu s prezidentem Emmanuelem Macronem i díky kontroverznímu užití článku 49.3 ústavy, díky němuž může vláda přijmout zákon bez hlasování poslanců. Francouzi by tak měli chodit do důchodu místo současných 62 let až v 64 letech. Zvýšení důchodového věku a forma jeho prosazení vyvolala dlouhou řadu vyhrocených protestů – po celé zemi je zablokovaná železniční a částečně i letecká doprava, část čerpacích stanic je bez pohonných hmot, kvůli stávkujícím popelářům jsou navíc ulice Paříže už druhým týdnem přeplněné odpadky, které demonstrující navíc zapalují.
Zvýšení odchodového věku do důchodu z 62 na 64 let je podle francouzské vlády nezbytné pro nezkrachování celého systému. Odchodový věk do důchodu je ve Francii dlouhodobě velice citlivé téma. Už v roce 1983 za tehdejšího prezidenta Francoise Mitteranda byl minimální věk do důchodu snížen z 65 na 60 let. Během vlády Nicolase Sarkozyho v roce 2010 byl pak minimální odchodový věk do penze navýšen na současných 62 let.
Článek 49.3
Současná reforma je ve francouzské společnosti aktuálně téma číslo 1. „Penze je ve Francii viděna jako zasloužený odpočinek, kdy má člověk konečně čas na věci, které ho baví. Představa, že stát chce tento věk lidem zkrátit, je pro spoustu lidí zkrátka nepředstavitelná,“ říká Julia Hlaváčová, studentka práv na pařížské univerzitě Panthéon-Sorbonne, která žije v hlavním městě Francie půl roku.
Kromě samotného zvýšení věku odchodu do důchodu vyvolal vlnu kontroverzí také způsob prosazení reformy skrz článek 49.3 francouzské ústavy. „Prezident republiky de facto obešel hlasování v poslanecké sněmovně,“ doplňuje Hlaváčová. Tento způsob představuje prosazení zákona bez hlasování parlamentu, k čemuž se různé francouzské vlády poměrně pravidelně odhodlávají. Od roku 1958 článek použilo 20 různých vlád dohromady v 92 případech, přičemž kabinet současné premiérky Élisabeth Bornové tak od loňského května učinil už jedenáctkrát.
Vláda nicméně využitím tohoto článku riskuje hlasování o nedůvěře, kterou poslanci smí vyvolat, což se stalo i v současné situaci. Celkem 278 poslanců hlasovalo pro vyslovení nedůvěry, chybělo tedy 9 hlasů potřebných ke svržení vlády.
Stávkující popeláři
Série protestů začala už 19. ledna, kdy byl zahájen legislativní proces důchodové reformy. Zmíněný článek 49.3 byl aktivován 16. března, popularita prezidenta Macrona záhy rapidně klesla – podle průzkumu agentury IFOP je s jeho prací nespokojeno 70 procent voličů.
Další reakce na sebe nenechala dlouho čekat a Francouzi brzy začali protestovat. V rámci současného systému má největší výhody úzký sektor řidičů hromadné dopravy, zaměstnanců železnic, letišť nebo elektráren či popeláři – ti mohou oproti většině Francouzů jít do důchodu v tuto chvíli dokonce ještě před šedesátkou.
„K datu 24. března je moje čtvrť už osmnáctým dnem bez svozu odpadu, což má velmi špatný dopad na každodenní život,“ popisuje Tomáš Knobloch, který v Paříži pracuje pro technologický startup dva roky. Stávkující popeláři momentálně jdou do penze v 57 letech, kvůli důchodové reformě by měli pracovat o dva roky déle. Zablokovaná je i železniční doprava, stávkují dopravci, část čerpacích stanic je bez pohonných hmot.
K zaměstnancům se přidávají i studenti univerzit. „Specifická je určitě pravidelnost a zapojení široké společnosti do protestů. Popsat můžu z osobní zkušenosti situaci na univerzitě: často dochází k blokádam budov ze strany levicových studentských spolků, které se chtějí podle svých slov "solidarizovat" s demonstranty proti reformě. Logicky proto u nás dochází často i ke zrušení prezenční výuky,“ přibližuje už zmiňovaná Julia Hlaváčová.
Protestů přímo v Paříži se účastnila jiná studentka Michaela Rumpíková: „Oficiální demonstrace jsou ve formě pochodu. Začíná se ve dvě, končí se okolo sedmé hodiny, záleží na okolnostech. Průvod je rozdělen do několika částí – oficiální syndikalisti, státní zaměstnanci (učitelé, popeláři, hasiči...), studenti, ekologičtí aktivisté, důchodci, vepředu jsou často anarchisti – i tam dochází k střetům s policií. Dalo by se říct, že se opravdu jedná o polymorfní, dynamickou skupinu lidí, kterou spojuje nesouhlas s neoliberální pravicí,“ říká studentka univerzity École normale supérieure.
Hořící radnice
Během posledních pár dní se nicméně situace v celé zemi výrazně vyhrotila. Především v centru Paříže propukly takzvané „manifestations sauvages“ neboli divoké demonstrace.
Demonstranti zapalují nevyvážené odpadky, ničí se vitríny luxusních obchodů, amerických stravovacích řetězců či bank. „Vedle solidarity, angažovanosti a elánu je u demonstrací vidět ta druhá stránka – frustrace a naštvání,“ říká Rumpíková a pokračuje: „O osudu 68 milionů lidí, z toho především mladých lidí, rozhoduje pár privilegovaných ve vládě. Není divu, že situace eskaluje, kde nepřichází dialog, tam nastává volání po dialogu. Ničení objektů reprezentujících kapitalistické vládní instituce není zdaleka tak „násilný akt“ jako násilně prosazené reformy páchající neviditelné násilí na nejen sociálně slabších životech,“ uzavírá studentka.
Jen v Paříži bylo ve čtvrtek večer hlášeno na 140 požárů, v západofrancouzském městě Bordeaux pak hořela část radnice – tam by měl být v úterý uvítán britský král Karel III. Protestující pak v jiném městě na západu země v Nantes vnikli do budovy správního soudu, v Lorientu si pak zase demonstrující jako terč vybrali stanici městské policie. V pátek ráno informoval francouzský ministr vnitra Gérald Darmanin o tom, že v noci ze čtvrtka na pátek bylo zraněno 441 policistů a zatčeno 457 lidí.
Hrdí Francouzi si nechtějí nechat vnutit pozdější odchod do důchodu, současná situace se proto ve velkých městech v čele s Paříží pravděpodobně jen tak neuklidní.
