Hřbitov ve vesnici Štiavnik nedaleko od českých hranic najdete snadno, stejně jako vzorně uklizený hrob mladého slovenského investigativního novináře a analytika Jána Kuciaka (17. května 1990–21. února 2018) s mnoha drobnými svítilnami. Nechybí na něm dárky ani společná fotka se snoubenkou, archeoložkou Martinou. Ta je pochována v místě svého bydliště u Prešova.
Ján i Martina byli den po sobě pohřbeni ve svatebních šatech; vždyť se měli za dva měsíce brát. 21. února uplynulo od jejich vraždy pět let: Slovensko si tragédii, která následně vyvolala největší vlnu protestů od pádu komunismu, připomíná mnoha vzpomínkovými akcemi.
„Já jsem na pohřbu Jána samozřejmě byla,“ říká nám paní, která se s námi na hřbitově dává do řeči. Povzdechne si: „Vždycky když sem na hřbitov zajdeme za našimi, na Jána hned vzpomeneme. Byl to moc hodný a šikovný chlapec…“
Tady ve Štiavniku, kde se Ján narodil a prožil dětství, bydlí Kuciaků hned několik. „Jozef? Á, to je ten, co jim toho synka zabili…“ láme se hlas dalšímu sousedovi, kterého se z auta ptáme na cestu – za mostkem doprava, pak rovně a čtvrtá chalupa nalevo, kousek do kopce…
Každý den
Nejdřív spatříme domeček na nářadí a králíkárnu, pak už nás vítá šestiletý voříšek Punťo – uvázaný bývá jen výjimečně, právě kvůli návštěvám, jinak se svobodně prohání po vesnici a nikdy za žádných okolností se nezapomene vrátit.
Oba rodiče investigativního novináře Jána Kuciaka JOZEFA (67) a JANU (59) KUCIAKOVY jsme poprvé viděli na festivalu ve Varech loni v červenci spolu se Zlaticí Kušnírovou, maminkou Jánovy snoubenky Martiny. Všechny projekce evropské premiéry dokumentu Kuciak: Vražda novináře byly ale tehdy ve Varech tak našlapané diváky a tak emotivní, že jsme je rozhovorem ve festivalovém šumu nechtěli obtěžovat.
Tady je klid, mír a ticho. Kuciakovi nás s úsměvem vítají už před branou: „Vy jste se byli podívat na hřbitově? Tam chodíme úplně každý den, bez výjimky: bereme s sebou i prostředního syna Jojka, pracuje nedaleko odsud, jen asi dvacet kilometrů. Končí v práci ve čtyři odpoledne, počkáme ho u brány, pomodlíme se, zapálíme svíčku, taky jiní lidé tam nosí svítilničky… V zimě bylo těžké hrob udržovat, vždyť letos napadl metr sněhu, jsme rádi, že už jsme tam mohli konečně uklidit…“ vyprávějí Kuciakovi, zatímco vcházíme do domku, plného fotografií rodiny. Svou stěnu zde mají i Ján s Martinou: jsou tu novinářské ceny získané za života i in memoriam, básničky, knížky…
Díra, která nelze zacelit
Pan Kuciak má běžné dědečkovské starosti: hřiště je daleko, tak pro tříletého vnoučka, syna jejich nejmladší dcery Majky, připraví na zahradu trampolínu. Už se těší, až si sem na jaře začne chodit hrát. Druhý syn se loni v říjnu ženil, to jim také udělalo radost, vnoučata zatím nejsou, ale když Pán Bůh dá, třeba budou…
Pak ale hned zvážní: „Po Jánovi zůstala díra, kterou nelze zacelit,“ říká, když vaří výbornou kávu. Máme pár hodin času, pak nás střídají reportéři ze slovenské veřejnoprávní televize a rozhlasu RTS, která o případu chystá celodenní mimořádné vysílání. Kuciakovi přijímají novináře trpělivě a opakovaně proto, aby se na jejich syna, respektive okolnosti jeho smrti, nezapomnělo. Rozsudek případu by měl být podle posledních oficiálních zpráv konečně vynesen letos na začátku dubna. Kuciakovi tomu příliš nevěří, ale neztrácejí naději.
Nebojte se
Mluvíme nejen o tom, co prožívali těsně po vraždě, která v únoru 2018 otřásla nejen Slovenskem, ale i o Jánově dětství a dospívání; na osmiletém gymnáziu v nedalekém okresním městě Bytča, kam jezdil autobusem už od páté třídy, má ostatně skromnou pamětní desku. Kuciakovi věděli, že je mu kvůli jeho novinářské práci vyhrožováno, ale on je uklidňoval: „Mami, tati, nebojte se. Všechno mám ověřeno, z otevřených zdrojů, a navíc nejsme v Americe, tady se lidé nestřílejí!“
Probíráme také, jaké muzeum se bude již brzy budovat na místě domku ve Veĺké Mači, který si Ján s Martinou společně koupili a kde také v osudný den byli; na místě vraždy byl nalezen i laptop s webovou stránkou nabízející svatební oznámení, které Martina právě vybírala.
Ale jak se na Slovensku mohla roztáhnout chapadla vztahů mezi politikou, byznysem a podsvětím tak široce? A jak se stalo, že vražda novináře Jána Kuciaka vrátila tamní občanské společnosti věci do vlastních rukou, i když podle manželů Kuciakových jenom na chvíli? A je vůbec možné, že soudy na Slovensku konečně ukončí proces se dvěma z původně pěti obžalovaných, ve kterém už byl k dlouholetému trestu vězení pravomocně odsouzen kromě jiných vrah Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové? Více se dozvíte v tištěném Reflexu, který vychází ve čtvrtek 9. března.
Je Slovensko v EU?
Odpovědi na otázku „jak se to mohlo stát“ naleznete i v dokumentu Kuciak: Vražda novináře, který má českou premiéru 23. března; natočil jej americký režisér a videoeditor Matt Sarnecki. Kuciak: Vražda novináře se totiž vyznačuje urputnou snahou pochopit v globálnějším měřítku zemi, která celá léta po sametové revoluci vytvářela iluzi úspěšné, funkční liberální demokracie, zatímco za zavřenými dveřmi úřadovali oligarchové.
Světovou premiéru měl tento česko-dánsko-americký dokument na festivalu HotDocs v Torontu v květnu 2022. „V Torontu, přestože tam lidé nejsou o Slovensku příliš informováni, byli filmem šokováni možná ještě víc než publikum ve Varech. Věděli totiž, že Slovensko je v Evropské unii, a nedokázali pochopit, jak se taková věc může v členské zemi stát,“ vysvětloval ve Varech v rozhovoru pro Reflex režisér Matt Sarnecki.
Zlomový okamžik
Causu postupně, srozumitelně a pečlivě odrývá díky nikdy neviděným vizuálním materiálům. Činí tak celý mechanismus mafiánského státu univerzálně srozumitelným; ukazuje Slovensko v pravdivém, nemilosrdném světle. „Žiju a pracuju ve východní Evropě už deset let, působím jako investigativní reportér a videoeditor se základnou v Rumunsku. Před pár lety jsem natočil kratší dokument o kyjevské vraždě běloruského novináře Pavla Šeremeta, a možná i proto jsem byl asi týden po vraždě Jána a Martiny pozván na Slovensko na místo činu, abych se pokusil rozklíčovat, jak a proč k vraždě došlo. Tehdy se nám bohužel nepodařilo získat záběry od sousedů z bezpečnostních kamer, dostali jsme se k nim až později a začali postupně rozkrývat celý případ,“ vysvětluje Sarnecki.
Ke zlomovým ve snímku patří okamžik, kdy Pavla Holcová, zakladatelka serveru investigace.cz, která s Kuciakem dlouhodobě spolupracovala i na dalších případech, získá utajenou vyšetřovací složku k danému případu. Dobrovolná skupina novinářů pak při pročítání zašifrovaných zpráv rozmotává chapadla slovenské mafie, kterou tvoří oligarchové, soudci i policisté; snímek také ukazuje důležitost investigativních novinářů v současném světě.
Do českých kin film vstupuje 23. března v rámci Mezinárodního filmového festivalu Jeden svět, celou reportáž ze Štiavniku čtěte v tištěném Reflexu 9. března.
