Návštěva přátel, oblíbeného místa, kulturní akce nebo sportovního utkání. Pro zdravého člověka běžné činnosti, pro těžce nemocné často nedostupný sen. Zvláště pro ty, kterým diagnóza prakticky znemožnila pohyb bez cizí pomoci, nebo pro lidi na samém sklonku života. Právě jim nově pomáhají plnit přání speciální dobrovolnické sanitky. Po zahraničním vzoru je v lednu v Česku spustily hned dvě neziskové organizace. Prakticky okamžitě jim začaly přicházet prosby od rodin nevyléčitelně nemocných a několik přání už splnily. „Radost a velký emotivní zážitek,“ popisují příbuzní.
Je chladné lednové odpoledne a pan Josef přijíždí do rodné vesnice na Vysočině, v den svých 83. narozenin. Nebýt vnučky Andrey Pospíšilové, pravděpodobně by den strávil jako každý jiný, v domově pro seniory. Sám už se nemůže hýbat, a většinu času tak tráví v pokoji koukáním z okna. Jeho vnučka ale objevila na sociálních sítích službu Sanitka přání a poslala dopis s prosbou o splnění zážitku pro svého dědu. „Jsou to dva roky, co skončil v nemocnici, a od té doby je z něj ležák, už se nepostavil na nohy. A vlastně už neměl možnost se rozloučit se svým rodným domem. Když jsem o spolku četla, hned mě napadlo, že by mi mohli pomoct splnit přání pro dědečka,“ popisuje vnučka. A pomohli. Pan Josef ten den navštívil nejen rodný dům, ale také kostel a oblíbenou zahrádku a rovněž se sešel s velkou částí své početné rodiny. Vychoval čtyři dcery, má jedenáct vnoučat a osm pravnoučat. V rámci přání se pan Josef také vydal na hřbitov za zesnulou manželkou, jež odešla během jejich společného pobytu v domově. „Byli dokonce ve stejném pokoji, ale babička měla Alzheimera, takže ho nepoznávala a vlastně tam žili jako cizí lidé. Děda má sice výpadky, ale věděl, kde jsme, bylo na něm vidět, že má strašnou radost. Vše proběhlo bez problémů a celý den byl plný emocí, které vstřebávám ještě teď,“ popisuje Andrea. Bezproblémová podle ní byla i organizace a přístup domova pro seniory, kde po odborném zhodnocení pacientova zdravotního stavu převoz povolili. „Když jsme se vrátili, tak i potom v domově si děda držel medvídka a říkal, jak to byl krásný výlet. A já mám obrovskou radost, že jsem mu to mohla splnit, protože on toho pro mě udělal v životě strašně moc a vždycky tu byl pro mě,“ uzavírá vnučka.
Nizozemský vzor
Spolek Sanitka přání dala dohromady skupina nadšenců, jež nápad převzala z Izraele a z Nizozemska. V Nizozemsku sanitka za 16 let splnila přání téměř 19 tisícům lidí s život ohrožující nemocí. „Při návštěvě Izraele jsem se tak trochu vyskytl u toho, když sanitka právě plnila jedno přání. Po návratu jsem začal zjišťovat informace a narazil na holandskou organizaci,“ popisuje autor nápadu Daniel Karták. S dalšími dvěma společníky kontaktovali mateřskou organizaci projektu v Nizozemsku, kde prošli dobrovolnickým školením. Tamní sanitka přání se zaměřuje výhradně na pomoc nevyléčitelně nemocným imobilním pacientům. Na stejnou skupinu cílí i ta česká. „Měl by to být člověk, který není schopen si to přání zajistit sám.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
