Vystoupí z dodávky a sednou si do trávy kousek od silnice. Mlčky se rozhlížejí. Netuší, kde jsou, jen to, že v Evropské unii a Česku. Mají čekat na policii: „Však on už ji někdo zavolá,“ řekne jim řidič. Dodávka, která je přivezla přes nikým nehlídané hranice ze Slovenska, odjíždí.
Koukám na ně, oni na mě. Sedí na slunci mlčky. Jsou mladí, odhaduju, že nikomu z nich není víc než třicet. Čistě oblečení v džínách, mikinách a – pořádně zaostřím, jestli mě neklame zrak –, ano, všichni mají úplně stejné, zbrusu nové tenisky. Jako by byli sportovní tým na zájezdu. Dojem kazí jen jejich poloprázdné igelitky a batůžek.
Než stihnu vytáhnout mobil, slyším, že už volá policii místní muž, který zametal před domem.
Do deseti minut přijíždí policejní hlídka, o chvíli později dodávka. Od policistů se dozvím, že byli nedaleko. Projíždějí hodiny podél hranic. A buď sami migranty najdou, nebo jedou na zavolání místních.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
