Kdyby byli havrani zlí, vyklovali by mnoha lidem oči nebo roztřískali lebky. Mezi námi je totiž spousta těch, co jim říká vrány. Jenže oni jsou milí a nad lidskou neznalostí jen mávnou křídlem. K tomu jsou chytří a zároveň velmi inspirativní.
Múzou jsou jak v běžném životě, to stačí havrany pozorovat a pokoušet se jim být co nejvíce nablízku, tak v uměleckém. Třeba průkopník hororu Edgar Allan Poe sepsal slavnou báseň Havran, Osada havranů Eduarda Štorcha má navrch Havranpírka, s Ivou Bittovou v Baladě pro banditu „kráká starý havran“, bluesman Jan Spálený se skupinou ASPM vydali album Havran / The Raven nebo spisovatel Jan Balabán se nad bytím černých elegánů zamyslel v jednom ze svých poutavých sloupků v Respektu.
S kouzlem havranů žiju už roky. Říkám jim Omastci, to pro lesk jejich černého šatu, z něhož světlo umí vytáhnout modrý tón. Povídám si s nimi, fotím je. Nezapomenu na diskuse s Janem Balabánem v době, kdy se chystal napsat zmiňovaný text. Rozebírali jsme jejich pohyb Ostravou, inteligenci a také klid, který kromě jiného přinášejí.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
