David Frank (52) vystudoval restaurátorství na Akademii výtvarných umění u profesora Karla Strettiho. Mezi lety 2016 až 2019 pak pracoval v restaurátorském oddělení Národní galerie Praha, kde měl na starost ověřování pravosti výtvarných děl, především obrazů. Po odchodu z naší první výstavní instituce v činnosti pokračuje ve vlastním Atelieru Frank.
Kolik expertiz vznikalo za vašeho působení v pražské Národní galerii (NGP) a kolik jich tam vzniká dnes?
Dělal jsem zhruba 20 až 25 expertiz za rok, nyní podle mých informací vzniká plus minus jedna až dvě. Myslím, že absence většího množství posudků vychází z neochoty se problémem zabývat, což bylo jasné už za mého působení v Národní galerii. Člověk, který posuzuje obrazy, musí mít schopnost se na ně dívat, velikou roli hraje zkušenost. Je dobré, když je mu padesát, ještě lépe sedmdesát let. Každopádně je průšvih, pokud přestane fungovat tradiční znalecká instituce v prostředí, v němž se dnes nacházíme.
Kolik děl za rok vám v současné době projde rukama?
Pokud jde o otázku pravosti, expertiz udělám za rok šest až sedm. Je to nákladné, expertiza stojí minimálně 50 tisíc, zahrnuje jak restaurátorskou část, tak vždy i kunsthistorickou a laboratorní, což dnes považuji za určité minimum. Někdy se stane, že poznám zaručený padělek, nebo naopak originál, aniž musím brát vzorky malby. Když mi přinesou obraz Františka Drtikola, jehož děl jsem díky přátelství s jeho velkým sběratelem restauroval už mnoho desítek, zpravidla mi bude výsledek jasný okamžitě, jindy je opravdu nutná širší analýza a mnoho rešerší.
Jak si v tomto směru počínají aukční domy?
Tady je nutno říct, že existují aukční domy, které se snaží, aby se jim do aukcí nedostávaly padělky, například Arthouse Hejtmánek, Adolf Loos Apartment and Gallery, tedy pan Lekeš, Galerie Kodl, Galerie Betlémská nebo Vltavín.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
