„V sedm mi volal syn, ať uklidím nové auto do garáže, že u nich jsou kroupy. Pro jistotu, kdyby to přišlo k nám. To už se černala obloha a něco lítalo vzduchem, říkám si, mech ze střechy asi. A pak to začalo. Běžela jsem zavřít okno do kuchyně. Dcera mě ale strhla a tím mi zachránila život. Tu celou kuchyň zavalila střecha,” vypráví pohnutě paní Alena z Moravské Nové Vsi.
Klepe se jí hlas i brada. Ukazuje, co zbylo z kuchyně – pod nánosem střechy není linka už ani vidět. “Víte, to je jen dům, ale nejhorší bylo, že přestala jít mobilní síť i elektřina. Nikdo jsme o nikom nic nevěděli. To bylo to úplně nejhorší. Když nevíte, co je se synem, rodiči, to je k zbláznění.” Když to dořekne, začne její telefon zběsile pípat. Jedna zpráva za druhou. “Aha, tak teď to naskočilo,” usměje se. Je šest hodin ráno, venku svítá. Lidé na Břeclavsku a Hodonínsku jsou bez spojení se světem už dlouhých 10 hodin. Hodin, které se mohou někdy zdát jako věčnost. A také byly.
Na protější straně ulice zastavuje auto. Vyskakuje z něj blonďatá dlouhovlasá žena. Přeskakuje popadané stromy a větve a běží k paní Aleně. Padnou si do náruče. “Ach, jste v pořádku, jsem tak šťastná,” říkají jedna druhé držíce se v objetí další dlouhé minuty. “Hlavně, že žijeme.”
![Video placeholde](https://cdn.vpplayer.tech/agmipnzb/encode/vjsnbnbd/thumbnails/retina.jpg)
Ozve se dupot pánských bot. Několik desítek hasičů pochoduje dolů městečkem. “Musíme je vystřídat. Jsou strašně vyčerpaní. Dál už by to nezvládli. Už jsme viděli a zažili hodně, ale tohle ještě nikdy. Je to těžké i pro nás,” vysvětluje mi velitel zásahu hasičů Jihomoravského kraje Hlavička. Potkávám ho u budovy městského úřadu, který už má místo oken jen ostré střepy.
Právě tady vznikl stanový provizorní štáb a polní kuchyně, kde si vyčerpaní hasiči mohou dát alespoň kafe. Odtud se řídí záchranné operace lidí, kteří uvízli pod troskami domů, odtud se řídí odčerpávání vody, odklízení trosek a další záchranné práce. “K těm domům se raději nepřibližujte, mohou se kdykoliv zřítit,” upozorňuje policistka dvě ženy, které se přišly podívat, co zbylo z jejich domů.
![Video placeholde](https://cdn.vpplayer.tech/agmipnyy/encode/vjsmytbh/thumbnails/retina.jpg)
“Strašné to bylo. Sousedovi sklo zranilo maminku. Chtěl ji odvézt do nemocnice a neměl jak, auto bylo zavalené spadlou zdí, druhé zůstalo pod stromy. Telefony nefungovaly. Umíte si to představit,” táže se žena, která v náručí svírá vyděšeného teriéra. Jiná žena v růžovém tričku chodí sem a tam jak raněná laň a všech se ptá: “Neviděli jste moje dva jezevčíky?”
Teď časně ráno tady jsou zatím jen hasiči, policisté, záchranáři a tři reportéři. Jinak je městečko ponořeno do zvláštního ticha, které přerušuje jen řev probouzejících se ptáků. Začíná ráno, které nikdo nikdy nechce zažít.
![Video placeholde](https://cdn.vpplayer.tech/agmipnzb/encode/vjsnbnbb/thumbnails/retina.jpg)