V České republice funguje princip předpokládaného souhlasu dárcovství orgánů. Existuje seznam, na kterém jsou lidé, kteří nechtějí po smrti darovat své orgány. Pokud na tomto seznamu nefigurujete, stává se automaticky dárcem.
„Myslím si, že je stále ještě potřeba vidět hranici mezi vědeckými nadějemi a rutinní medicínou,“ odpovídá docent Froněk na otázku, zda je budoucností transplantologie pěstování orgánů pomocí kmenových buněk.
V pražském IKEMu se provádějí transplantace dělohy. A to jako na jednom z mála pracovišť na světě. Zákrok je unikátní v tom, že dělohu lze transplantovat pouze na dobu určitou, tedy na pět let. Následně bude ženě opět odebrána. Dárkyněmi bývají často matky žen, jež se narodily bez dělohy. Dítě se v takovém případě narodí ze stejné dělohy, jako sama rodička. Eticky problém v tom docent Froněk však neshledává.
Zajímavá situace vzniká v oblasti vývoje transplantace končetin. „Komunita, která se zabývá transplantacemi končetin je dnes na vážkách, zda v tomto pokračovat, protože bioprotézy jsou již natolik dokonalé, že simulují funkci ztracené končetiny natolik dobře, že biologická náhrada nebude potřeba,“ uvádí docent Froněk.
Docent Froněk mluvil také například o tom, jak významnou roli hraje v transplantologii, jako ostatně v celé medicíně, psychický stav, ať už příjemců, či dárců orgánů.
Jak pečují o své psychické zdraví samotní lékaři? Je u nás dostatek dárců orgánů? Kolik dětí může mít žena s transplantovanou dělohou? Proč je dobré, že odcházejí čeští lékaři a zdravotní sestry do zahraničí? A je cestou ke zvýšení dárcovství přímá finanční odměna?
