Video placeholde

Ženy s transplantovanou dělohou se možná budou bránit, mají ji na dobu určitou, říká docent Froněk z IKEMu

Do pražskému IKEMu nastoupil docent Jiří Froněk v září roku 1998 a svého rozhodnutí stát se transplantologem nikdy nelitoval. Kromě operačního stolu, se často nehne ani od toho kancelářského, kde mu telefon zvoní prakticky neustále. Hovory se často týkají pacientů, kterým byla někde v republice diagnostikována smrt mozku a splňují tak kritéria pro darování orgánu. A tato rozhodnutí často dělají lidé plní života a elánu. Čím si musí projít, co vlastně znamená, stát se dárcem a je jich u nás dostatek? To jsou otázky, na které pan docent odpovídal v rozhovorovém pořadu Prostor X.

V České republice funguje princip předpokládaného souhlasu dárcovství orgánů. Existuje seznam, na kterém jsou lidé, kteří nechtějí po smrti darovat své orgány. Pokud na tomto seznamu nefigurujete, stává se automaticky dárcem. 

„Myslím si, že je stále ještě potřeba vidět hranici mezi vědeckými nadějemi a rutinní medicínou,“ odpovídá docent Froněk na otázku, zda je budoucností transplantologie pěstování orgánů pomocí kmenových buněk. 

V pražském IKEMu se provádějí transplantace dělohy. A to jako na jednom z mála pracovišť na světě. Zákrok je unikátní v tom, že dělohu lze transplantovat pouze na dobu určitou, tedy na pět let. Následně bude ženě opět odebrána. Dárkyněmi bývají často matky žen, jež se narodily bez dělohy. Dítě se v takovém případě narodí ze stejné dělohy, jako sama rodička. Eticky problém v tom docent Froněk však neshledává. 

Zajímavá situace vzniká v oblasti vývoje transplantace končetin. „Komunita, která se zabývá transplantacemi končetin je dnes na vážkách, zda v tomto pokračovat, protože bioprotézy jsou již natolik dokonalé, že simulují funkci ztracené končetiny natolik dobře, že biologická náhrada nebude potřeba,“ uvádí docent Froněk.

Docent Froněk mluvil také například o tom, jak významnou roli hraje v transplantologii, jako ostatně v celé medicíně, psychický stav, ať už příjemců, či dárců orgánů. 

Jak pečují o své psychické zdraví samotní lékaři? Je u nás dostatek dárců orgánů? Kolik dětí může mít žena s transplantovanou dělohou? Proč je dobré, že odcházejí čeští lékaři a zdravotní sestry do zahraničí? A je cestou ke zvýšení dárcovství přímá finanční odměna?