Národnost není problém, islám není problém, ale islámská tradice ano. Psycholog a psychoterapeut Daniel Štrobl, který poznával místní při práci s vojáky v Afghánistánu a Iráku, varuje před přijímáním muslimů. Právě jejich tradice totiž prý není kompatibilní s tou evropskou. Jde podle něj hlavně o vztah k ženám a komunitě.
Štrobl zmiňuje statistiky ze Švédska, kde měl kvůli migraci z islámských zemí razantně nastoupit problém znásilnění. Tvrdí, že to je realita, se kterou se musí počítat. Vychází přitom taky z knihy, která popisuje situaci v rakouském školství, kde se prý muslimové odmítají učit věci, které nejsou v koránu, a šikanují nemuslimské dívky. Dodává, že kdyby migranti dodržovali zákony, problém by tu nebyl. To se ale údajně neděje.
Štrobl připouští, že to je princip kolektivní viny, který hází do jednoho pytle fundamentalisty s lidmi, kteří se chtějí začlenit. Podle něj je na každé zemi, aby si určila, jestli je to pro ni přijatelné riziko. Jinak je prý potřeba migraci omezovat.
Data, která tvrdí, že třeba Němci jsou se soužitím s migranty většinově spokojení, Štrobl bere s rezervou. V zemi se podle něj s daty čachruje, třeba s těmi o kriminalitě. Navíc se prý bojí říct, že mají problém, protože by mohli být za nacisty. Štrobl říká, že se do nich vštěpovala vina za 2. světovou válku.
Lidem, kteří do Evropy míří, se Štrobl nediví. Islám je ale podle něj jiná liga a Evropa dělá chybu, že si nevěří a neprosazuje vlastní kulturu. To vidí i v Česku v souvislosti s odmítáním syrských sirotků. Ty by podle něj Česko mělo přijmout, protože do určitého věku jsou děti tvárné a ze Syřanů je možné vychovat Čechy.
Je třeba počítat s možnými útoky v Česku? Jak ze syrského sirotka vychovat Čecha? Proč podléhají evropské státy pocitu viny? A není plošné odsuzování muslimů vlastně nehumánní?
Další díly pořadu Prostor X můžete vidět zde >>>
