Petr Smejkal: Do zdravotnictví není potřeba přilévat další peníze. Šetřit se dá zefektivněním
České zdravotnictví podle Petra Smejkala nepotřebuje hlavně další balík peněz, ale odvahu měřit kvalitu péče. Pacienti by podle něj měli vědět, jak dopadají operace v jednotlivých nemocnicích, kolik mají zařízení infekčních komplikací nebo jak dobře chrání pacienty před nákazami. A pojišťovny by podle něj měly mít možnost říct: tuto péči proplácet nebudeme, protože není dost kvalitní, nejen o tom hovořil v Prostoru X.
Infektolog a epidemiolog z IKEM Petr Smejkal se po pandemii covidu nevěnuje jen infekcím, ale také debatě o reformě českého zdravotnictví. V Prostoru X řekl, že naději vidí v tom, že se začíná více mluvit o datech, kvalitě péče a roli zdravotních pojišťoven. Podle něj nestačí sledovat, kolik výkonů systém vyprodukuje. Důležité je také vědět, jak dobře dopadají.
Pacienti by podle Smejkala měli mít přístup k informacím, které se jich přímo týkají. Například jak dopadají operace v různých nemocnicích, kde častěji končí pooperačními infekčními komplikacemi, jaká je proočkovanost zdravotnického personálu nebo jak nemocnice pracují s prevencí nákaz spojených se zdravotní péčí. „Aby se pacientům neřeklo: zdravotnická data, to je něco, čemu nerozumíte,“ popisuje Smejkal.
Klíčovou roli by podle něj měly mít zdravotní pojišťovny. Nejen jako instituce, které péči proplácejí, ale také jako aktér, který dokáže podle dat hodnotit její kvalitu. Pojišťovna by podle Smejkala měla mít možnost pacientovi říct, že péči v konkrétní nemocnici nehradí, protože tam výsledky nejsou dobré — a zároveň ho nasměrovat do zařízení, kde je péče kvalitnější.
Smejkal zdůrazňuje, že cílem nemá být snížení dostupnosti zdravotní péče. Mluví o zefektivnění systému, nikoli o tom, že by se pacienti měli ke kvalitní léčbě dostávat hůř. Podle něj má Česko příliš mnoho akutních lůžek, zatímco chybějí například lůžka následné péče. Některé výkony se podle něj dají dělat ambulantně nebo řešit jiným způsobem, bezpečněji a efektivněji.
Jako příklad uvádí zahraničí. Nechce podle svých slov „implantovat Ameriku“, kde má zdravotnictví i vážné problémy a pojišťovny někdy fungují příliš tvrdě byznysově. Inspiraci by podle něj Česko mělo hledat spíše ve skandinávských zemích, v Dánsku nebo v Nizozemsku — tedy v systémech, které pracují s daty, kvalitou a lepší organizací péče.
Podle něj není hlavní problém v tom, že by české zdravotnictví potřebovalo stále další a další přísun financí. „Nejsem ekonom, ale vidím to a ukazují to i data: není třeba do českého zdravotnictví přilévat další peníze. Ty peníze tam jsou. Pokud někdo opravdu chce snížit deficit státního rozpočtu, dá se toho dosáhnout i zefektivněním zdravotnictví. V tom systému je tolik peněz, že jen lepší organizací se dá ušetřit i na státním rozpočtu. Ale musíme s tím opravdu začít něco dělat. Protože tady se dlouhou dobu jenom přilévalo,“ říká Smejkal.
Podmínkou podle něj je, aby se o kvalitě péče konečně mluvilo otevřeně, aby byla dostupná data a aby stát i pojišťovny dokázaly rozlišovat mezi péčí, která pacientům skutečně pomáhá, a péčí, která systém stojí peníze, ale nepřináší odpovídající výsledky.
Může se ebola dostat až do české nemocnice? Jaká je hranice mezi svobodou a sobectvím, když jde o očkování? Co Smejkal sám na začátku covidu podcenil? A proč podle něj další pandemie jednou přijde téměř jistě? Podívejte se na celý rozhovor v Prostoru X.
