Elizaveta Maximová: Ruská invaze mě změnila v „zeleninu“, nemohla jsem vstát z postele
„Bylo to jak rána kladivem do hlavy. V jednu chvíli jsem se stala zeleninou, která nemůže vstát z postele.“ Tak popisuje herečka Elizaveta Maximová své pocity bezprostředně po vypuknutí války na Ukrajině. V otevřeném rozhovoru pro Prostor X přiznává, jak konflikt ovlivnil její psychiku i rodinné vztahy – s prarodiči v Rusku se už možná nikdy neuvidí. Kromě bolestivých témat ale zavzpomínala i na své začátky v Česku, kdy jako malá holčička v autobuse pochopila, že už se nevrátí domů, a prozradila, proč v sobě musí neustále svádět boj mezi vrozenou leností a extrémní pečlivostí.
Elizaveta Maximová, která má ruské, ukrajinské i židovské kořeny, prožívá válku na Ukrajině velmi osobně. Přestože v Česku žije od dětství, konflikt zasáhl celou její rodinu a ona sama se od počátku ostře vymezuje proti režimu Vladimira Putina. Začátek invaze pro ni byl paralyzující. „Když začala válka, tak to bylo fakt šílené a nejhorší období. Třeba tři čtvrtě roku si nepamatuju, protože to pro mě bylo v mlze, byla to taková rána, jako kdyby mi někdo dal prostě fakt kladivem do hlavy. V jednu chvíli se ze mě stala zelenina, která nemůže vstát z postele,“ svěřila se herečka s pocity bezmoci, které ji v prvních měsících zcela ochromily.
O svých politických názorech, které má léta neměnné, se s rodinou baví velmi na přímo. Z bezpečnostních důvodů však odmítá mluvit o tom, zda její veřejná vystoupení ovlivnila životy jejích blízkých v Rusku. Největší osobní bolestí tak pro ni zůstává fyzické odloučení od části rodiny. S prarodiči z tátovy strany se vidět nemohou, „protože jim je přes 88 a jsou bohužel imobilní. Takže to je těžké. Brutálně, mě to ovlivňuje, je pro mě fakt největší osobní bolest,“ přiznala Maximová, pro kterou je rodina zásadní hodnotou.
Herečka zavzpomínala i na své začátky v České republice, kam se s maminkou přistěhovala v sedmi letech. I po letech si živě vybavuje moment, kdy jí v autobuse došlo, že nejde o výlet, ale o trvalou změnu. „Pamatuju si ten okamžik, kdy jsem byla malinká, měla jsem tu velkou aktovku a koukala jsem do sedačky v autobuse 154, co tam jezdí z Hájů. Úplně si pamatuju tady ten okamžik, kdy mi došlo, že tady zůstáváme,“ popsala vzpomínku z dětství, kdy se musela adaptovat na nové prostředí bez znalosti jazyka.
V povaze Elizavety Maximové se dnes snoubí vlivy obou rodičů – bohémského otce a přísné, vzdělané maminky. Sama o sobě tvrdí, že bojuje s přirozenou leností, kterou vyvažuje naučenou disciplínou. „Já jsem po tátovi fakt líná, fakt jsem jako přirozeně líná, jsem hodně free spirit, ale moje maminka je profesorka na vysoké škole, je to člověk, který mě opravdu vedl k tomu, abych se dobře učila. Takže ve mně se bije tady ta extrémní pečlivost s naprostým bohémem,“ prozradila, co formovalo její osobnost.
Co ji nejvíce překvapilo za zdmi psychiatrické nemocnice a jaké „úplatky“ tam mezi pacienty fungovaly? Kam až byla ochotná zajít kvůli roli mentálně postižené matky a proč v rámci přípravy přestala dbát na hygienu a holit se. Co zjistila během svého experimentu na Tinderu? Pusťte si celý záznam Prostoru X s Elizavetou Maximovou.
