„Je to poslední životní šance, kdy můžete buďto jet v zajeté trajektorii, anebo zkusit něco jiného. Mně připadá, že je lepší ještě poslední zářez na pažbě,“ říká Jan Zahradil o svém konci v europarlamentu. V uplynulých 20 letech do něj za ODS kandidoval čtyřikrát, k tomu, aby o to usiloval popáté, mu chybí „emocionální angažmá“. Společná kandidátka, kterou pro eurovolby 2024 zvažuje sestavit koalice Spolu, jeho rozhodnutí neovlivnila, byť se proti spojenectví s KDU-ČSL a TOP 09 od začátku vymezoval, na předsedkyni Markétu Pekarovou Adamovou je totiž doslova alergický. Když ale před rokem zvažoval co dál, nebyly takové úvahy na pořadu dne, navíc je přesvědčen, že od nich trojice stran stejně nakonec ustoupí a o hlasy voličů bude usilovat každá zvlášť.
Že by konec mandátu europoslance, který mu vyprší zhruba za 13 měsíců, znamenal i konec jeho aktivní politické kariéry, nebo dokonce přestup k jiné frakci, Jan Zahradil odmítá. V ODS je od jejího vzniku v roce 1991 a považoval by za nedůstojné ji opouštět, i když má pocit, že strana teď není příliš slyšet a v rámci koalice Spolu i vládní pětikoalice se posouvá do středu, což jí trochu mění identitu, zatímco on by byl rád, aby v ní nějaké dědictví 90. let zůstalo zachováno a spíš posílilo.
Způsob, jak stávajících 16 % volebních preferencí, kolem kterých dlouhodobě osciluje, navýšit, vidí ve větším rozkročení doprava. „Veprostřed politického spektra už je přecpáno, tam se dneska tlačí každý, takže jediná cesta, kam se rozšířit, je napravo a trochu, lidově řečeno, vybrabčit agendu těm, co ji dělají z mého pohledu vulgárně, dryáčnicky, prostě Okamura atd. Oni v té svojí politice některé prvky národního konzervatismu mají. Z Andreje Babiše se poslední dobou taky náhle stal národní konzervativec, asi taky pochopil, protože on je jako člověk podle mého názoru ideologicky spíš vyprázdněný, že je tady nějaká klientela, která je neobhospodařovaná, tak po ní sáhnul,“ má jasno Zahradil, který ostrými vyjádřeními nešetří ani na adresu koaličních partnerů.
Mimořádně kritický je zejména k Markétě Pekarové Adamové. „Darovali jsme jí na stříbrném podnose funkci, kterou nevyužívá. Když se podíváte na průzkumy popularity, důvěryhodnosti, vede všechny odzdola, za ní už nikdo není, a na to musíte mít talent. V momentě, kdy nemusíte dřít jako ministr, který dře 24 hodin, sedm dní v týdnu, sedíte na empiru, můžete si dělat prostě okázalé zahraniční cesty, tak dopadnout v popularitě takhle, to myslím, že prostě není dobré vysvědčení,“ netají se svými antipatiemi a argument, že je předsedkyně poslanecké sněmovny pod neustálými útoky Tomia Okamury a Andreje Babiše, označuje za příliš jednoduchý.
Na místě podle něj není ani výrazné zasahování státu do boje proti dezinformacím. Už jen návrhy, že by státní byrokracie dostala pravomoc, aby některá média úplně umlčela, nahrávají lidem jako je předseda hnutí SPD. „Teď tady máme takovou vlnu boje proti dezinformacím, proti hybridní válce a podobně. A ono se to vlastně překlápí až do takové hysterie nebo stihomamů, kdy už nejde jenom o šíření dezinformací jako takových, to znamená falešných údajů, falešných fotografií nebo nepravdivých čísel, ale plíživě cítíte, že se za dezinformaci nebo do té kategorie, že začíná spadat i téměř každý názor, který není mainstream, který prostě není hlavní proud,“ myslí si a podotýká přitom, že 26 let vyrůstal v totalitním dezinformačním režimu, a přesto nějakým instinktem nebo zdravým rozumem dokázal odlišit pravdu od nánosu propagandy. Široká veřejnost podle něj nepotřebuje žádné osvícené vedení, které by to dělalo za ni. „Radši bych v tomhle prostě lidem věřil, možná naivně, než se jim snažil ten rámec, ve kterém se pohybují, nějak omezit, vymezit a sešroubovat,“ dodává.
Za co si EU zaslouží kritiku? Jaká je podle něj budoucnost koalice Spolu na domácí politické scéně? Co hraje ve prospěch jeho smířlivých postojů k Číně? A zvažuje kandidaturu na prezidenta? Na tyto a další otázky odpovídal europoslanec ODS Jan Zahradil.
