Když se Radůza svěřila při úvodním sezení psychoterapeutce, čím si prošla, následovala udivená reakce, že to snad není možné, aby jednoho člověka potkalo tolik útrap. Sama zpěvačka hodnotí svůj život jako pestrý a bolestný proces a na otázku, jestli něčeho lituje, bezprostředně a pobaveně odpovídá, že jen toho, že se vdala. Hned v další větě ale dodává: „Vlastně nelituju. Všechno, co se mi stalo, ze mě udělalo takového člověka, kterým jsem.“ S vědomím toho a novým dvojalbem Nebe je odemčené uzavírá nejen jednu životní kapitolu, ale i třicet let písničkářské práce, a stojí na prahu nové. V té dává naplno průchod svým balkánským kořenům, které u ní odhalily genetické testy, i všemu, co k ní přichází. Po patnácti letech tak začala psát francouzsky a materiálu už má na další desku a půl.
„Já fakt nevím, odkud to je, a myslím, že ani není na mně, abych po tom pátrala. Volba padla na mě, dostala jsem tenhle dar. Na druhou stranu je docela těžce vykoupený, ale je to dar a je to radost. Přináší mi to velmi radostné chvíle, takže já moc nepátrám po tom, odkud to jde, ale mám vždycky pocit, že se mi otevře tady nahoře hlava,“ popisuje zpěvačka Radůza způsob, jakým tvoří. Příběhů, které k ní promlouvají, je tolik, že navzdory tomu, že před pár týdny vydala nové dvojalbum s osmadvaceti písněmi, napsaných má dalších bezmála dvacet.
Jako z jiného světa působila i její deska z roku 2015 s názvem Marathon – Příběh běžce, která se dnes jeví mimořádně aktuální. Prolíná se se sérií povídek, jejichž společným námětem je válka a osoba vypravěče. Ten se napříč staletími reinkarnuje v různých podobách – v těle hmyzu, koně, psa, muže, ženy nebo dítěte do válek, které se v nich odehrály.
„Snažila jsem se ukázat, že je úplně jedno, na které straně člověk zrovna je, v jakém těle nebo jaké době, ale to utrpení je nezměrné a úplně zbytečné, protože život sám o sobě bez války je nesmírně zraňující a člověk, během něj ztratí strašně moc věcí a lidí, které miloval, a není nutné si to ještě zhoršovat tím, že někdo má nějaké ambice. Mně pořád překvapuje, že dějepis je pojatý tak, že obdivujeme velké vojevůdce,“ odmítá pasovat do rolí hrdinů ty, které považuje za psychopaty a jejichž chování vykazuje podobné patologické mechanismy, jaké uplatňují pachatelé domácího násilí. K tomu, aby ovládli masy, vycítí, co oběť potřebuje, část toho jí dají, a pak začnou utahovat šrouby. To, zda se probíhající válka na Ukrajině odrazí v její další tvorbě, zatím nedokáže říct. Pravděpodobně ano, ale teď je pro ni konflikt příliš živý. „Dělám, co můžu udělat. Hrála jsem dvě benefice, budu hrát třetí a nabídli jsme nějaké prostory,“ říká s tím, že záběry z bojiště sledovat nedokáže, vhání jí slzy do očí.
Jak se za uplynulé dva roky změnil její život, co nového se naučila, čím si vysvětluje svůj úspěch a kde bere v těžkých chvílích sílu se nehroutit, prozradila zpěvačka Radůza v otevřeném rozhovoru pro Prostor X.
