Zohavená mrtvola ležela v ložnici, sekera stála u kamen. Poslechněte si, jak zanikalo pražské ghetto | Reflex.cz
nahoru

Zohavená mrtvola ležela v ložnici, sekera stála u kamen. Poslechněte si, jak zanikalo pražské ghetto

-bam-6. listopadu 2019 • 13:20
Úryvek z knihy Zánik pražského ghetta
• video: 
Martin Bartkovský

Kniha Zánik pražského ghetta s podtitulem Nezapomenutelný večer doktora Preiningera přináší novelu Josefa Veselého z roku 1917. Zároveň zde redaktor Reflexu a autor knižního cyklu Pražské příběhy Dan Hrubý popisuje skutečné kriminální případy, jak se odehrály na pozadí asanace pražského židovského města. Poslechněte si úryvek z knihy ve videu v úvodu článku.  

Bylo 30. dubna 1895. Kolem osmé večer zburcoval městského lékaře Vladimíra Preiningera policejní posel. Má se hned dostavit do Cikánské ulice v tehdy ještě neasanované části bývalého židovského ghetta. Došlo tu k vraždě. Obzvlášť hrozné a brutální…

Třicetiletý lékař se vydal na cestu. Spěchal. Prošel Klementinem, přešel Kaprovou ulici a Úzkou uličkou se protáhl do Josefovské, dnešní Široké ulice, která byla ústřední třídou někdejšího ghetta. Odtud už zahnul směrem k Vltavě do Cikánské.

Dům s popisným číslem 157 stál třetí po levé straně tmavé a úzké ulice. Všude kolem těkaly ve tmě desítky, možná stovky očí. „Kde tu všichni bydlí? Kam se uloží ke spánku? Jeden přes druhého jako králíci namačkaní v kleci…“ napadlo možná doktora Preiningera s tím, že zločin, k němuž ho ten večer zavolali, jen potvrzuje všechno, co se chystal popsat ve zprávě o zdejších zdravotních a hygienických poměrech. Objednaly si ji úřady, aby podpořily své argumenty pro asanaci Josefova, Páté čtvrti, jak se také bývalému ghettu říkalo.

Preininger vystoupal do prvního patra. Na místě už byl policejní komisař Piťha s několika strážníky. Pozdravili se jako staří známí. Nepotkávali se v téhle čtvrti poprvé. Všechna špatnost jako by se tu koncentrovala. Tady v úzkých a tmavých uličkách bez stopy zeleně, kde byl paradoxně jedinou zelenou plochou Starý židovský hřbitov. 

Dr. Preininger otevřel staré dveře napravo od schodiště. Ještě včera, vlastně dnes rána za nimi žil obuvník František Červenka s manželkou a dcerou.  Následující okamžiky popsal tehdejší pražský tisk následovně: „Zraky všech spočinuly nejprve na posteli, jež byla rozházena a samá krev. Nejen polštáře byly krví nasáklé, ale i stěna a podlaha byly zakrváceny. Levou stranou hlavy o pelest opřena ležela manželka obuvníkova Františka Červenková jakožto zohavená mrtvola; jedna ruka visela přes pelest. Hlava byla krví tak zalita, že podobu ženy nebylo možné v první chvíli s určitostí rozeznat.“  

Brzy bylo také všem přítomným zřejmé, co se stalo obuvníku Červenkovi vražedným nástrojem. Sekera ležela vedle ubité ženy. Topůrko bylo připravené u kamen na spálení… Celý příběh se dočtete v knize Zánik pražského ghetta.

-bam-




Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější