Jsou věci natolik vážné, že si z nich člověk jen těžko může utahovat. Jako třeba státní svátek u příležitosti založení republiky. Nemůžu si však pomoci.
„Vážení přátelé, jako prezident této země jsem se rozhodl, že letošní oslavy státního svátku jsou poslední a že už se podobné komedie nadále nebudu účastnit. Podíval jsem se totiž do kalendáře a zjistil, že dnešní den byla založena republika, ve které nežijeme a která prostě a jednoduše neexistuje. Teď ještě předám pár medailí a vyznamenání, aby bylo povinnosti učiněno zadost, a tímto končíme. Na shledanou.“
Já vím, že se nedočkám ani letos. Někdy si ale říkám, jestli to není škoda a jestli si předstíráním, že navazujeme na dávné Masarykovy tradice, vlastně trošku neškodíme. Jsme opravdu jiní a opravdu žijeme v jiné zemi.
