První letošní rolničkou v našich kinech se stala anglická romantická komedie Last Christmas. Film režiséra Paula Feiga, který si z ženských postav dělá politicky ožehavou legraci často a rád (jako ve filmech Ženy sobě nebo Drsňačky), a herečky a scenáristky Emmy Thompsonové (napsala třeba diptych o Kouzelné chůvě) se sirupovitou vánoční atmosféru nebojí podvratně špikovat neradostným materiálem. Hlavní hrdinka je alkoholická a promiskuitní neřízená střela, která přespává po kamarádech a pracuje jako skřítek v nevkusném vánočním krámku v Londýně. Pochází z rodiny válečných uprchlíků z bývalé Jugoslávie, před rokem málem umřela, a ještě se zamiluje do chlápka, jenž ji zavede mezi bezdomovce. Jako pozoruhodný amalgám kýče a cynismu to funguje – i díky osmdesátkovému soundtracku od dua Wham! a George Michaela, jehož syntezátorovým zvukům se můžeme poddat nebo je brát ironicky.

Kde všude jsou Vánoce

Romantické komedie vůbec bývají vnímány mnohdy nemístně pozitivně. Jedna z nejmilovanějších ukázek žánru, Láska nebeská, jež se odehrává v předvánočním Londýně, má ve svém arzenálu postav vdovce, záletníka, podváděného, duševně nemocného i celou sérii nešťastně zamilovaných mužů v každém věku. Asi nejradostnější romantickou linii představuje jisk-

ra zájmu mezi mužem a ženou, kteří na placu zaskakují za herce při natáčení sexuálních scén. Nejdrtivějším příběhem je naopak ten o nenaplněném milostném trojúhelníku novomanželů a svědka z jejich svatby.

Od tvůrců Lásky nebeské je vlastně zákeřné, že takhle realistické příběhy maskují za romantickou podívanou. Jiné vánoční komedie jsou cynické okatě, jen aby se nakonec k poměrně realistické verzi romantiky dopracovaly. Například Čtvery Vánoce vyprávějí o páru pocházejícím z natolik dysfunkčních rodin a majícím natolik otravné sourozence, že se nechce nikdy vzít a mít děti a radši každé svátky odjíždí na exotickou dovolenou pod záminkou práce pro charitu. Jednou však Brad a Kate kvůli mlze neodletí a musejí absolvovat maratón čtyř vánočních oslav u příbuzných v jediném dni...